Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1511/2010

U S N E S E N Í

Ing. P. V.

I. Z.

, zastoupenému JUDr. Dominikem Hinerem, advokátem se sídlem v Hrobě, Duchcovská 247, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. června 2009, č. j. -400, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ústí nad Labem poté, co zrušil vyhovující rozsudek soudu prvního stupně v této věci, rozsudkem ze dne 25. 6. 2009, č. j. -400, potvrdil rozsudek ze dne 17. 10. 2008, č. j. -379, jímž Okresní soud v Teplicích uložil žalovanému zaplatit žalobci 2.370.550,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 4. 2003, č. j. -2651, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2003, č. j. -2795, byl žalovaný uznán vinným mimo jiné trestným činem loupeže, při níž odcizil žalobci věci, zejména starožitnosti, v celkové hodnotě 2.814.850,- Kč. Z nich byly policií u žalovaného zajištěny a následně vráceny žalobci věci v hodnotě 444.300,- Kč. Výši škody zjistil soud z trestního rozsudku a ze znaleckých posudků vypracovaných pro účely trestního řízení. Odvolací soud se ztotožnil i s právním závěrem soudu prvního stupně, že předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu byly naplněny, což vyplývá z výroku trestního rozsudku o vině, a to nejen z jeho právní ale i ze skutkové části; v rozsahu, v jakém jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň významnými okolnostmi pro rozhodnutí o uplatnění nároku, je soud v občanskoprávním řízení ve smyslu pravomocným trestním rozhodnutím vázán. Znalecké posudky vypracované v trestním řízení nevykazují co do své úplnosti a logického zdůvodnění žádné nedostatky a jsou tak dostatečným podkladem pro stanovení výše vzniklé škody.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Aniž formuluje otázku zásadního právního významu, namítá, že soudy nepostupovaly v souladu s , aplikovaly-li a vycházely-li z trestních rozsudků, kde je sice uvedena škoda pro stanovení trestnosti činu, avšak nikde není uvedeno, že by byl na základě takto zjištěné škody žalovaný povinen poškozenému nahradit škodu. Kdyby trestní soud dospěl k závěru, že poškozenému vznikla jednáním obžalovaného (žalovaného) škoda, zřejmě by rozhodl o jeho povinnosti k náhradě škody žalobci, avšak neučinil tak. Podle dovolatele žalobce neprokázal vznik a výši škody a soud jej k tomu ani nevyzval. Soud chybně při stanovení škody vycházel z posudků znalců, kteří vyčíslili škodu na předmětech, které ve většině případů neshlédli, a ty, které shlédli, byly vráceny poškozenému. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí dovolací soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen vyhovující rozsudek soudu prvního stupně; protože soud prvního stupně po předchozím zrušovacím usnesení odvolacího soudu rozhodl ve věci shodně, může být dovolání přípustné jen podle , to však pouze za předpokladu, že jde o řešení právních otázek zásadního významu.

Dovolatel namítá nesprávnost a neúplnost skutkových zjištění a nesprávné hodnocení provedených důkazů, nejedná se tedy o posouzení věci po právní stránce, nýbrž o otázku zjištění skutkového stavu a z něj vyvozených skutkových závěrů, tedy o námitky, které nezakládají přípustnost dovolání ve smyslu Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění představují dovolací důvod podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jenž lze uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle a b) , nikoliv v této věci. Stejně tak k namítaným vadám řízení podle (že soudy postupovaly ve věci náhrady škody podle , že svá rozhodnutí opřely výhradně o rozhodnutí v trestním řízení a že při stanovení výše škody vycházely ze znaleckých posudků vypracovaných pro účely trestního řízení), lze v dovolacím řízení přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (srov. ), případně je-li zásadně významným řešení obecné procesní otázky; o takový případ se zde však nejedná. Je tedy zřejmé, že z pohledu uplatněných dovolacích námitek směřuje dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a 146 odst. 3 , neboť žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo, zatímco vyjádření žalobce k dovolání s přihlédnutím k jeho obsahu a za situace, kdy je dovolání ze zákona nepřípustné, nelze považovat za účelně vynaložené náklady k bránění práva ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. ledna 2012

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu