Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 211/2011

U S N E S E N Í

Ing. F. J.

Mgr. Liboru Rojarovi

, advokátovi se sídlem v Uherském Ostrohu, Veselská č. 710, jako správci konkursní podstaty úpadce TP - Help, spol. s r. o. se sídlem v Luhačovicích, L. Janáčka č. 131, IČO 44125844, o 483.549,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. září 2008, č. j. -217, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. května 2010, č. j. -250, takto:

Usnesení vrchního soudu

se zrušuje

a věc

se vrací

Vrchnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. 9. 2008, č. j. -217, odmítl postupem podle ustanovení , a 2 odvolání, které žalovaný podal proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2007, č. j. -203, do výroku, jímž bylo žalobě vyhověno (výrok I.), a do výroku o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Dospěl k závěru, že odvolání neobsahovalo zákonem stanovené náležitosti (odvolací důvody), neboť žalovaný nevylíčil konkrétně, v čem spatřuje nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně po skutkové nebo právní stránce, když v podstatě jen citoval znění zákona, a že přes výzvu krajského soudu v usnesení ze dne 25. 10. 2007 nebyla zjednána náprava. Usnesení krajského soudu bylo žalovanému Mgr. Liboru Rojarovi doručeno (podle údajů uvedených na doručence) dne 7. 11. 2008 a nabylo (podle potvrzení ve spise) právní moci dnem 7. 11. 2008.

Proti tomuto usnesení vrchního soudu podal žalovaný z důvodu uvedeného v ustanovení žalobu pro zmatečnost. V žalobě ze dne 9. 2. 2009, která byla doručena Krajskému soudu v Brně dne 10. 2. 2009, namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí odvolání „scházela zákonná opora“. Ve vztahu k vymezení odvolacího důvodu uvedl, že v odvolání proti výrokům I. a III. rozsudku Krajského soudu ze dne 1. 10. 2007, č. j. -203, namítal nesprávnost skutkových zjištění „ohledně smluvního vztahu mezi účastníky řízení“, čímž jasně vymezil ta skutková zjištění soudu prvního stupně, která považuje za nesprávná a jejichž přezkoumání žádá, a že tím, že namítal nesprávnost právního posouzení vznesené námitky promlčení, vyjádřil jasně, že právní názor soudu prvního stupně na posouzení této námitky považuje za nesprávný a žádá o jeho přezkoumání. Dovolatel je toho názoru, že „odvolací námitky byly uvedeny stručně, leč konkrétně“, a že v odvolacím řízení bylo možno pokračovat a odvolání věcně projednat.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 11. 2009, č. j. -233, žalobu pro zmatečnost „podanou dne 10. 2. 2009 Mgr. Liborem Rojarem, správcem konkursní podstaty úpadce TP-HELP, spol. s r. o.“, zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že žalovaný ve svém odvolání ze dne 23. 10. 2007, které směřovalo proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2007, č. j. -203, přes výzvu soudu ( , ) nedostatečně konkretizoval odvolací důvod, takže napadený rozsudek krajského soudu nebylo možno přezkoumat ( ); žalobu pro zmatečnost proto posoudil jako nedůvodnou.

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. 5. 2010, č. j. -250, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Zabývaje se nejdříve otázkou včasnosti žaloby pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 9. 2008, č. j. -217, a vycházeje ze zjištění, že žaloba pro zmatečnost ze dne 9. 2. 2009 byla doručena Krajskému soudu v Brně dne 10. 2. 2009 a že napadené usnesení vrchního soudu bylo žalovanému doručeno dne 7. 11. 2008 ( , ve znění do 30. 6. 2009), dospěl k závěru, že – vzhledem k tomu, že tříměsíční lhůta k podání žaloby pro zmatečnost podle ustanovení uplynula dne 7. 2. 2009 – žaloba pro zmatečnost byla žalovaným podána opožděně, po uplynutí prekluzívní zákonné lhůty.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že žaloba pro zmatečnost byla podána včas. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v nesprávném posouzení včasnosti podání žaloby pro zmatečnost, když odvolací soud přehlédl, že dne 7. 2. 2009 byla sobota a že tedy posledním dnem lhůty bylo v souladu s ustanovením pondělí dne 9. 2. 2009. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení k tomu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení , a (neboť odvolací soud nesprávně vyložil ustanovení ve spojení ustanovením a 3 ), přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Není-li stanoveno jinak, musí být žaloba pro zmatečnost podána ve lhůtě tří měsíců od doručení napadeného rozhodnutí (srov. ). Odlišně jsou stanoveny lhůty k žalobě tehdy, byla-li žaloba pro zmatečnost podána z důvodu uvedeného v ustanovení , e) a g) a z důvodu uvedeného v ustanovení (srov. až 5 ).

Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.

Žalobu pro zmatečnost – stejně jako jiné opravné prostředky – lze podat jen ve lhůtě k tomu určené. V případě, že žaloba pro zmatečnost je podána opožděně, soud ji zamítne (srov. ); byla-li žaloba pro zmatečnost podána po uplynutí lhůt počítaných od právní moci rozhodnutí, nemusí soud k rozhodnutí o zamítnutí žaloby nařizovat jednání ( ). Prominutí zmeškání lhůt k žalobě pro zmatečnost není přípustné ( ).

Lhůty k žalobě pro zmatečnost představují – obdobně jako u jiných opravných prostředků – zákonné procesní lhůty, neboť jsou stanoveny právním předpisem (zákonem) upravujícím občanské soudní řízení a jsou určeny k uplatnění procesního úkonu u soudu. Znamená to mimo jiné, že lhůtu k žalobě předseda senátu nemůže postupem podle ustanovení věty druhé prodloužit a že lhůta je zachována nejen tehdy, byla-li žaloba před jejím uplynutím podána u soudu, ale i v případě, že žaloba byla alespoň posledního dne lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost ji soudu doručit (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.9.2010 sp.zn. , které bylo uveřejněno pod č. 52 v časopise Soudní judikatura, ročník 2011).

Lhůty určené podle měsíců se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce; připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (srov. ). Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit ( ).

V projednávané věci odvolací soud vycházel z toho, že usnesení vrchního soudu ze dne 30. 9. 2008, kterým bylo odmítnuto odvolání žalovaného proti rozsudku krajského soudu ze dne 1. 10. 2007 a rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, bylo žalovanému doručeno dne 7. 11. 2008 a že tříměsíční lhůta k podání žaloby pro zmatečnost podle ustanovení uplynula dne 7. 2. 2009.

Jestliže – jak v tomto směru správně dovodil odvolací soud - bylo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 9. 2008, č. j. -217, doručeno žalovanému dne 7. 11. 2008, připadl by konec tříměsíční lhůty k podání žaloby pro zmatečnost (srov. ) na den 7. 2. 2009 jen za předpokladu, že šlo o pracovní den. Vzhledem k tomu, že dne 7. 2. 2009 byla sobota, byl posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den, tedy pondělí dne 9. 2. 2009 (srov. ). Žaloba pro zmatečnost ze dne 9. 2. 2009 adresovaná Krajskému soudu v Brně byla - jak vyplývá z obsahu spisu – odevzdána u držitele poštovní licence jako orgánu, který měl povinnost ji doručit soudu (na poště

v Uherském Hradišti jako doporučená zásilka pod č. R 077642), dne 9. 2. 2009. Protože žaloba pro zmatečnost byla podána ve shodě s ustanovením u orgánu, který má povinnost ji doručit, poslední den tříměsíční lhůty (dne 9. 2. 2009), nemůže být považována za opožděnou.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení části věty za středníkem zrušil a věc podle ustanovení věty první vrátil Vrchnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení.

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci – bude-li žaloba zamítnuta – rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( část první věty za středníkem a věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. února 2012

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu