Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2739/2011

U S N E S E N Í

H. J.,

Mgr. V. A.,

o 53.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2010, č.j. -92, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala zaplacení 53.000,- Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, jež jí měl způsobit žalovaný advokát při jejím zastupování v řízení o náhradu škody proti státu.

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 4. 11. 2009, č.j. -56, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud vyšel ze zjištění, že ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. podala žalobkyně dne 16. 2. 2005 vůči České republice žalobu na náhradu škody způsobené postupem Policie České republiky, v níž žádala zaplacení 2.784.185,- Kč s příslušenstvím. Na její žádost jí byl žalovaný advokát ustanoven zástupcem a následně jménem žalobkyně a s jejím souhlasem vzal žalobu částečně zpět v rozsahu 1.323.460,- Kč s příslušenstvím, v čemž byla zahrnuta i částka 53.000,- Kč, na níž zněla žalobkyni zavazující směnka, jejíž pravost však žalobkyně popírala. Žaloba na náhradu škody proti státu byla v celém rozsahu zamítnuta. Pravomocným rozsudkem byl ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz vydaný na základě výše uvedené směnky dne 5. 12. 2003, v rámci tohoto řízení soud vzal za zjištěné, že žalobkyně spornou směnku podepsala. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný se nedopustil žádného pochybení ve smyslu ustanovení a , o advokacii, přičemž žalobkyně by co do částky 53.000,- Kč s příslušenstvím nemohla být v řízení vedeném pod sp. zn. úspěšná, jelikož tato částka není škodou, jež by byla v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem Policie ČR, neboť představuje závazek žalobkyně ze směnky a povinnost k její úhradě je důsledkem jejího vlastního jednání. Případné námitky proti existenci a pravosti směnky měla žalobkyně možnost uplatnit ve směnečném řízení. Příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a povinností žalobkyně zaplatit tuto směnku tak není dána.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 4. 2010, č.j. -92, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a přisvědčil jeho závěru, že žalobkyni v důsledku jednání žalovaného nevznikla žádná škoda. Povinnost zaplatit 53.000,- Kč s příslušenstvím jí byla uložena pravomocným rozhodnutím soudu, přičemž její námitky proti uvedené směnce (vznesené v průběhu řízení, v němž byl vydán směnečný platební rozkaz) nebyly shledány důvodnými. Uvedenou povinnost není možno přenášet na jiný subjekt, tedy ani na stát v rámci řízení o náhradu škody dle , proto nemohla být žalobkyně v původním řízení úspěšná, bez ohledu na to, zda žalovaný porušil své povinnosti vyplývající ze

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jež pokládá za přípustné dle ustanovení Dovolatelka namítla, že i samotné odebrání možnosti projednat nárok na náhradu škody v řízení vůči státu v důsledku postupu žalovaného může „evidentně“ způsobit škodu, a to i když není zřejmé, zda by se žalobkyně takového nároku mohla domoci, přičemž úspěch v řízení o náhradu škody vůči státu nelze podmiňovat úspěšným vznesením nároků ve směnečném řízení, neboť se jedná o uplatňování škody vzniklé z jiného titulu a vůči jinému subjektu. Je zde tedy příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody představované částkou, o niž se majetek žalobkyně mohl zvýšit nebýt částečného zpětvzetí žaloby v důsledku nesprávného poučení, které jí dal žalovaný. Odpovědnost žalovaného měla být vedle speciálního ustanovení o odpovědnosti advokáta dle posouzena rovněž dle obč. zák.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jenž byl současně jeho prvním rozhodnutím v dané věci, se řídí ustanovením Podle tohoto ustanovení může být dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek zásadního významu.

Rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, a dovolání může shledat přípustným jen za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, tedy že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.

Otázkou odpovědnosti advokáta za vznik škody způsobené jeho klientovi v souvislosti s výkonem advokacie ( , o advokacii) se dovolací soud opakovaně zabýval a dovodil, že je povinností soudu, rozhodujícího o nároku klienta na náhradu škody proti jeho advokátovi, vyřešit jako předběžnou otázku ( ), zda při řádném postupu žalovaného advokáta v soudním řízení, v němž svého klienta zastupoval, by žalobce (klient) ve sporu u soudu uspěl a nemusel by tak uspokojit proti němu uplatněnou pohledávku, nebo naopak od protistrany by obdržel plnění, jež na ní požadoval (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. , publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 3227, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. ). Příčinná souvislost by v daném případě byla dána, jestliže nebýt tvrzeného pochybení žalovaného, spočívajícího v částečném zpětvzetí žaloby, by žalobkyně ve sporu o náhradu škody vůči státu uspěla.

Není-li dána příčinná souvislost mezi postupem žalovaného při výkonu advokacie a vznikem škody, je bezpředmětné zabývat se otázkou, zda žalovaný porušil prevenční povinnost dle § 415 obč. zák.

Rozhodnutí odvolacího soudu je plně v souladu s právním názorem dovolacího soudu vyjádřeným ve shora uvedených rozhodnutích, od nichž nemá dovolací soud důvod se odchýlit.

Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů (jimiž je dovolací soud při zvažování přípustnosti dovolání dle ustanovení vázán a z nichž tedy vychází) vyplynulo, že žalobkyně uvedenou směnku vlastnoručně podepsala a neunesla důkazní břemeno ve vztahu k tvrzení o zfalšování podpisu směnky. Povinnost žalobkyně uhradit částku 53.000,- Kč tak byla založena existujícím platným závazkem ze směnky, nejedná se tedy o škodu, a uvedená povinnost nemá žádnou souvislost s postupem advokáta v řízení o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem.

Dalšími v dovolání vznesenými námitkami, tj. tím zda souhlas žalobkyně s částečným zpětvzetím žaloby vylučuje odpovědnost žalovaného advokáta, se Nejvyšší soud nezabýval, neboť napadené rozhodnutí na řešení těchto otázek nespočívá.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. února 2012

JUDr. Robert Waltr, v. r.

předseda senátu