Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1734/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně L. J., zastoupené JUDr. Martou Ježdíkovou, advokátkou se sídlem v Liberci 2, Valdštejnská 381/6, proti žalovaným 1) České republice-Ministerstvu spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, a 2) M. M., zemřelé dne 23. července 2009, o ochranu osobnosti,vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, pod sp.zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. ledna 2010, č.j. -101, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

Stručné odůvodnění( ):

Žalobkyně se žalobou ze dne 4. září 2007 domáhala náhrady nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení (dále jen „obč. zák.“) v souvislosti s postupem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou v řízení o způsobilost k právním úkonům a s jednáním druhé žalované jako opatrovnice žalobkyně v období let 1993 až 1999.

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 22. dubna 2008, č.j. -52, výrokem I. zamítl žalobu proti první žalované, výrokem II. uložil druhé žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nemajetkové újmy podle (dále jen obč. zák.) 100.000,- Kč a výrokem III. co do zbytku požadované částky 600.000,- Kč žalobu zamítl. Výroky IV. a V. rozhodl o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů státu. Soud prvního stupně neshledal ve vztahu k první žalované neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobkyně podle ustanovení ásl. obč. zák., neboť při rozhodování o způsobilosti k právním úkonům žalobkyně příslušný soud postupoval zcela standardně a v průběhu opatrovnického řízení nebyly zjištěny žádné excesy.

K odvolání žalobkyně a druhé žalovaná Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. ledna 2010, č.j. -101, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k druhé žalované zrušil a řízení v této části podle (dále jen „) zastavil , neboť dle obsahu spisu druhá žalovaná dne 23. července 2009 zemřela. Výrokem II. potvrdil podle výrok I. rozsudku soudu prvního ve věci samé ve vztahu k první žalobkyni a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

V případě žaloby směřující proti první žalované se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně, že soudní řízení ve věcech zbavení způsobilosti k právním úkonům a rozhodování soudu je výkonem soudní moci, což je okolnost vylučující neoprávněnost zásahu do osobnostních práv chráněných ustanovením § 11 obč. zák. Odpovědnost lze v tomto případě dovodit pouze tehdy, kdyby došlo k excesu, na který však v tomto případě nelze usuzovat.

Proti výroku II. a III. rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 7. dubna 2010 dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení neboť má zato, že napadené rozhodnutí může mít zásadní právní význam. Domnívá se, že soudy nevyhodnotili jednání opatrovníka jako exces, stejně tak považuje za exces činnost soudu, který takové počínání (opatrovníka) toleruje. Nastoluje právní větu tohoto znění: Výkon funkce opatrovníka osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Soud nemá – s poukazem na ustanovení obč. zák. – poskytovat takovému výkonu funkce právní ochranu, resp. má takovou ochranu výslovně odepřít. Zároveň je povinen dbát, aby zájmy osoby, která má mít opatrovníka, byly i nadále důsledně chráněny, a činit k tomu všechna potřebná opatření. Žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Nejvyšší soud ČR uvážil, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Otázku výkladu ustanovení násl. obč. zák. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. ledna 2002, sp.zn. , rozsudek téhož soudu ze dne 21. prosince 2004, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 31.ledna 2006, č.j. -130). Jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení ( téhož zákona), nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a první žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. ledna 2012

JUDr. PavelP a v l í k, v. r. předseda senátu