Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
84BE26917DD25D50C1257B57003D49F7.html
HTML · 17.72 KB
No categories available
28 Cdo 1369/2011
U S N E S E N Í
Mgr. V. B.
L. K.
, zastoupenému Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem se sídlem v Praze 2, Ječná 548/7, o vzájemném návrhu žalovaného na zaplacení částky 21.696,30 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 9/2003 , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2010, č. j. 12 Co 457/2009 -381, takto:
I. Dovolání
se odmítá.
II. Žalovaný
je
povinen
zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.660,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Vladimíra Dvořáčka.
O d ů v o d n ě n í:
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 26. 5. 2009, č. j. 12 C 9/2003 -344, zamítl protinávrh, jímž se žalovaný domáhal, aby soud žalobkyni uložil zaplatit mu částku 51.758,30 Kč (výrok I.), přiznal znalci odměnu za účast na jednání (výrok II.) a uložil žalovanému nahradit náklady řízení České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 (výrok III.) i žalobkyni (výrok IV.). Toto rozhodnutí bylo učiněno poté, co o sporu opakovaně rozhodovaly soudy obou stupňů i soud Nejvyšší, přičemž o původně žalované částce 2.002,- Kč s příslušenstvím již bylo pravomocně rozhodnuto rozhodnutími uvedenému rozsudku předcházejícími.
K odvolání žalovaného přezkoumal v napadeném rozsahu rozhodnutí soudu prvního stupně Městský soud v Praze, jenž je rozsudkem ze dne 27. 4. 2010, č. j. 12 Co 457/2009 -381, ve výroku I. co do částky 30.062,40 Kč zrušil a řízení v této části zastavil, co do částky 21.696,30 Kč je potvrdil (výrok I.), potvrdil je dále v nákladových výrocích III. a IV. (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud přihlédl k částečnému zpětvzetí vzájemného návrhu učiněnému v odvolacím řízení žalovaným, v tomto rozsahu tedy řízení zastavil, ve zbytku pak přitakal závěrům soudu prvního stupně, a přistoupil tudíž k potvrzení jeho rozhodnutí.
Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně proti potvrzující části jeho výroku I. a dále proti výrokům II. a III., podal dovolání žalovaný dovozujíc jeho přípustnost z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. a důvodnost z nesprávného právního posouzení věci dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. Dovolatel ve svém dovolání předestřel obsáhlou polemiku s právními závěry odvolacího soudu a zdůraznil, že dle něj v daném případě přípustnost podaného dovolání nevylučuje ani ustanovení § 237 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. s ohledem na to, že nákladovým výrokem napadeného rozsudku mu byla uložena povinnost nahradit náklady řízení v částce značně přesahující bagatelní limit, jímž toto ustanovení podmiňuje možnost dovolacího přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve svém vyjádření označila dovolání žalovaného za nepřípustné, jeho argumenty za nepřípadné a navrhla, aby je Nejvyšší soud odmítnul.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu („o. s. ř. “), ve znění účinném k datu rozhodnutí odvolacího soudu, které je podle čl. II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , rozhodující pro dovolací přezkum.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , se zabýval přípustností dovolání.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. Dle § 237 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§ 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. o. s. ř. ), nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým tento soud rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. o. s. ř. ), anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. ).
Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. není dovolání podle odst. 1 přípustné ve věcech, v nichž bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží.
Z ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. je zřejmé, že v něm je připuštěn přezkum rozhodnutí odvolacího soudu o věci samé, tedy o předmětu řízení, neumožňuje však dovolacímu soudu přezkoumávat rozhodnutí týkající se procesních otázek, jež je třeba řešit v souvislosti s probíhajícím řízením. Bagatelní limit je pak v souladu s dikcí ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. odkazující na znění odst. 1 třeba vztáhnout pouze k výroku, jímž bylo rozhodnuto o věci samé, a nikoliv k částce obsažené v navazujícím výroku o náhradě nákladů řízení, v daném případě tedy k výroku, jímž bylo rozhodnuto o vzájemném návrhu žalovaného ve výši, v jaké o něm po částečném zpětvzetí návrhu rozhodoval odvolací soud. Bylo-li napadeným meritorním výrokem rozsudku odvolacího soudu rozhodováno o částce 21.696,30 Kč, pak je zjevné, že bylo rozhodováno o peněžitém plnění nedosahujícím požadovaného limitu, což tedy vylučuje přípustnost dovolacího přezkumu napadeného rozhodnutí.
Současně je záhodno dodat, že ač je výrok o náhradě nákladů řízení z důvodu procesní ekonomie součástí rozsudku, jde o samostatné rozhodnutí nemeritorní povahy (viz též § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), proti němuž, jak ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil Nejvyšší soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001 , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003 civ., sešit 1/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 231/2000 , publikované v časopise Soudní rozhledy pod SR 1/2002, str. 10), není dovolání přípustné nehledě na výši přiznané náhrady nákladů řízení, jelikož zákon připouští dovolací přezkum nemeritorních rozhodnutí pouze v případech vyjmenovaných v 239 o. s. ř. o. s. ř. , mezi něž však rozhodnutí o nákladech řízení zařazeno není.
S ohledem na uvedené tedy Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. odmítnout.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 , věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 , části věty před středníkem, a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v odměně za zastupování ve výši 2.750,- Kč podle ustanovení § 3 odst. 1 bodu 4, § 10 odst. 3 , § 14 odst. 1 , § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , obojí navýšené o 20% DPH podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , celkem tedy 3.660,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu .
V Brně dne 7. února 2012
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D., v. r.
předseda senátu