Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4924/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Ing. M. A., zastoupeného Mgr. Janou Klosovou, advokátkou, se sídlem v Olomouci, Třída Svobody 2, PSČ 772 00, proti žalovanému P. A., zastoupenému JUDr. Janem Vyjídákem, advokátem, se sídlem ve Šternberku, Potoční 36, PSČ 785 01, o nahrazení projevu vůle uzavřít dohodu o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. června 2010, č. j. -234, takto:

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 12. května 2009, č. j. -187, nahradil Okresní soud v Olomouci projev vůle žalovaného uzavřít (ve výroku specifikovanou) dohodu o převodu jeho členských práv a povinností v Okresním stavebním bytovém družstvu Olomouc se sídlem v Uničově, identifikační číslo osoby 00052795, na žalobce (výrok I.) a zavázal žalovaného zaplatit žalobci náklady řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným rozsudkem změnil Krajský soud v Ostravě k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o nahrazení projevu vůle zamítl, a zavázal žalobce zaplatit žalovanému náklady řízení před soudem prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále jen „ “), ohlašuje uplatnění dovolacího důvodu dle a navrhuje, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno.

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, kterou bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně, a proti druhému výroku napadeného rozsudku, je objektivně nepřípustné (srov. k tomu i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti rozhodnutí ve věci samé, jež je přípustné podle , Nejvyšší soud odmítl podle jako zjevně bezdůvodné.

Učinil tak proto, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na posouzení dvou právních otázek:

1/ na posouzení (ne)shody obsahu dohody o převodu členských práv a povinností zahrnuté do žalobního návrhu s obsahem dohody o převodu členských práv a povinností vymezené v smlouvě o uzavření smlouvy budoucí ze dne 2. října 2007. Porovnáním obsahu obou dohod odvolací soud dovodil, že prostřednictvím smluvního přímusu by žalovaný musel potvrdit, že částku 150.000,- Kč za převod členských práv a povinností obdržel již v roce 1996 (což popíral), ač podle obsahu dohody obsažené ve smlouvě o uzavření smlouvy budoucí měl tuto částku obdržet v době od 2. října 2007 do 31. prosince 2007, což se ve skutečnosti (ani dle tvrzení žalobce) nestalo,

2/ na tom, že žalobce neprokázal, že by učinil vůči žalovanému řádnou výzvu podle ustanovení , obchodního zákoníku, tj. že žalovaného vyzval k uzavření dohody včas a za těch podmínek, které účastníci dohodli ve smlouvě o uzavření smlouvy budoucí,

přičemž každý z uvedených závěrů sám o sobě - v případě jeho správnosti - obstojí jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby.

Dovolatel přitom právní závěr odvolacího soudu, podle něhož obsah dohody, kterou má být žalovaný povinen uzavřít, musí být totožný s obsahem dohody tak, jak jej vymezuje smlouva o uzavření smlouvy budoucí, dovoláním nenapadá, a dovolacímu přezkumu jej tak neotvírá. Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů nemůže rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat (srov. ustanovení a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. ).

Jelikož dovoláním nezpochybněný závěr odvolacího soudu o nezbytnosti shody obsahu obou dohod obstojí jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby (k tomu srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2011, sp. zn. , jenž je veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu), nemůže mít věcný přezkum dovoláním zpochybněného závěru o absenci průkazu výzvy k uzavření dohody vliv na výsledek řízení, a neprojeví se tak v poměrech dovolatele. I kdyby byl dovolatelem napadený závěr odvolacího soudu shledán nesprávným, Nejvyšší soud by proto nemohl napadené rozhodnutí zrušit (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/2001 a 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54).

Zabývat se dovoláním v této věci meritorně pokládá Nejvyšší soud za dané situace za zbytečné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto, čímž žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jež podle ustanovení , , a činí 2.000,- Kč, a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení S připočtením náhrady za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 460,- Kč tak Nejvyšší soud přiznal žalobci k tíži žalovaného částku 2.760,- Kč.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodu 1. a 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 25. ledna 2012

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu