Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4382/2011

U S N E S E N Í

JUDr. Z. A.

proti žalovanému (

procesnímu nástupci

prof. arch. J. H. P.,

zemřelého,:

S. A. P.,

zastoupen Mgr. Jiřím Buchvaldkem, advokátem v Praze 1, Ovocný trh 2/580,

o určení neexistence vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2011, č. j. -86, takto:

Dovolání se

zamítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Městského soudu v Praze výše označeným bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 5. 2010, č. j. -65, v té části, v níž bylo rozhodnuto, že namísto zemřelého žalovaného bude v řízení pokračováno s nástupcem (dědicem) S. A. P. Usnesení soudu prvního stupně bylo odvolací instancí změněno pouze v tom rozsahu, že nadále nebude v řízení pokračováno s M. A. P.

Odvolací soud při rozhodování o procesním nástupnictví ve formě univerzální sukcese ( ) vycházel z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 6. 2010, č. j. -329, kterým byla pravomocně schválena dohoda dědiců, že veškeré zůstavitelovo jmění nabyl zůstavitelův syn S. A. P. (pozůstalá manželka M. A. P. z dědictví nenabyla ničeho).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž tomuto soudu vytkl, že se nevypořádal se skutečnostmi zpochybňujícími předpoklad, že (míněno ve smyslu právní úpravy České republiky) jsou známi dědici zůstavitele, s nimiž je možno v řízení pokračovat. V tomto směru především zdůraznil, že v dědickém řízení došlo k pochybení, neboť soudní komisařka JUDr. Adéla Matějková nevzala v úvahu důkazy, jež existenci státního občanství České republiky na straně zesnulého žalovaného vylučují. Je tedy otázkou, zda se řízení o dědictví mělo řídit právem České republiky a zdali je okruh dědiců znám. Dovolatel proto žádal, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu – a současně i usnesení soudu prvního stupně – a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud zjistil, že žalobce – osoba s právnickým vzděláním – podal dovolání v zákonné lhůtě ( , ). Dovolání je přípustné. Podle ustanovení totiž platí, že dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka. Dovolání však není důvodné. Obecně je právní posouzení věci nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – byť správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Odvolací soud však rozhodl v souladu s procesní normou, jejíž aplikace nastupuje v případě změny v osobě účastníka řízení ( – univerzální sukcese). Při určení procesního nástupce žalovaného přitom vycházel z pravomocného usnesení soudu v dědickém řízení, kterým byla schválena dohoda dědiců, z níž plyne, že do úvahy přichází jediný právní nástupce, dědic S. A. P. V den vydání usnesení, které je napadeno, soud žádné jiné zjištění k dispozici neměl. Nedopustil se tedy žádného procesního pochybení (výsledek dědického řízení přezkoumávat nemohl). Dovolací soud pak není oprávněn vycházet z jiných skutečností než zjištěných odvolací instancí – není nalézacím soudem. Dovolání žalobce bylo proto podle věty před středníkem zamítnuto. O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení ve věci končí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , publikované pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .V Brně dne 8. února 2012JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.předseda senátu