Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1901/2011

33

Cdo 1901/2011

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Správy služeb hlavního města Prahy, příspěvkové organizace se sídlem v Praze 8, Kundratka 1951/19,identifikační číslo 70889660, zastoupené JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 10, Dykova 17, proti žalovanému O. A. O., zastoupenému Mgr. Ladislavem Rychtářem, advokátem se sídlem v Praze 6, Bělohorská 217/2063, o zaplacení 113.050,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. ledna 2011, č. j. -86, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. července 2010, č. j. -56, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 113.050,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že Úřad městské části Praha 15 stanovil přechodnou úpravu silničního provozu na místních komunikacích v zájmu provádění komplexního úklidu komunikací rozhodnutím ze dne 4. března 2008, č. j. 08965/08/OD/PVo, vztahující se mimo jiné i na ulici Chudenickou. Dne 8. 4. 2008 bylo odtaženo na odstavné parkoviště určené ke střežení odtažených automobilů vozidlo žalovaného tovární značky Nissan Micra, SPZ 7A4 92-43; o odtahu byl sepsán protokol. Cena tohoto odtahu byla stanovena podle nařízení hlavního města Prahy č. 13/2001 částkou 1.300,- Kč, dále bylo účtováno parkovné za první den ve výši 150,- Kč a za další dny ve výši 200,- Kč denně. Zmíněné motorové vozidlo se dne 8. 4. 2008 nacházelo na místní komunikaci přesto, že byla ve lhůtě stanoveném shora uvedeným rozhodnutím označena přenosnou dopravní značkou obsahující datum a hodinu dočasného omezení – zákazu zastavení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný je pasivně legitimován, neboť se mu nepodařilo prokázat, že v okamžiku odtahu nebyl provozovatelem odtaženého vozidla. Návrh na provedení důkazu výslechem svědka L. O. B. soud prvního stupně zamítl, jelikož jej žalovaný nedokázal identifikovat datem narození ani místem současného bydliště; místo pobytu se soudu ani při vynaložení veškerého úsilí nepodařilo zjistit. Osobě uvedeného jména byl podle zprávy Služby cizinecké policie ČR po vykonání trestu odnětí svobody vystaven výjezdní příkaz k opuštění republiky platný do 30. 7. 2010. Jelikož byly splněny všechny podmínky uvedené v a odst. 6 , o pozemních komunikacích, opravňující žalobkyni k odtažení vozidla žalovaného, vznikl jí nárok na zaplacení žalované částky, představující 1.300,- Kč za odtah vozu, 150,- Kč parkovné za první den a parkovné ve výši 200,- Kč denně za období od 9. 4. 2008 do 19. 10. 2009.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. ledna 2011, č. j. -86, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Zcela se ztotožnil jak se skutkovými zjištěními tak i právním posouzením věci soudem prvního stupně a pro stručnost na odůvodnění jeho rozsudku odkázal.

V dovolání, jehož přípustnost žalovaný dovozuje ze znění , (dále jen „ “), odvolacímu soudu vytýká, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soudy obou stupňů podle něj neprovedly žalovaným navržené důkazy k prokázání té skutečnosti, že k datu odtahu žalovaný nebyl vlastníkem ani provozovatelem odtaženého vozidla a že v době provádění komplexní údržby komunikací nebylo v jeho silách odstranit vozidlo z místa jeho zaparkování, neboť byl ve vazbě. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v rozporu právního posouzení s dosavadní judikaturou dovolacího soudu. Poukázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2010, sp. zn. , ve skutkově obdobné věci. V souladu s jeho závěry prosazuje názor, že žalobkyně měla po odpadnutí důvodu zákazu stání silničních vozidel na uvedené komunikaci (tj. po provedení údržby) vrátit vozidlo na původní místo a že jí nárok na zaplacení parkovného za dobu od 9. 4. 2008 do 19. 10. 2009 nevznikl, neboť po tuto dobu vozidlo zadržovala neoprávněně. S tímto odůvodněním navrhl zrušit rozsudek odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení, se nejprve zabýval jeho přípustností.

Podle ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „ “) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Napadené rozhodnutí, má po právní stránce zásadní význam, neboť otázku dočasného odstranění vozidla v režimu ustanovení a 6 , o pozemních komunikacích, vyřešily soudy obou stupňů v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.

Jak dovolatel adekvátně uvádí, v rozsudku ze dne 9. prosince 2010, sp. zn. , Nejvyšší soud v typově obdobném případu uzavřel, že je-li vlastníkem místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice v souladu s ustanovením a 6 , o pozemních komunikacích, odstraněno silniční vozidlo na náklady jeho provozovatele, je vlastník místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice (nepřevzal-li poté vozidlo jeho provozovatel) po odpadnutí důvodu veřejného zájmu, pro který byla místní komunikace nebo průjezdní úsek silnice označena dočasně dopravní značkou zákazu státní silničních vozidel, povinen vrátit odtažené vozidlo zpět na místo, odkud bylo odtaženo. Neučiní-li tak, nejenže nepřípustně zasahuje do vlastnických práv majitele vozidla, ale zbytečně vytváří náklady spojené s parkováním vozidla na střeženém parkovišti, které nemohou být přičítány k tíži majitele (provozovatele) vozidla. Výše formulované závěry obstály i v rovině ústavněprávní (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. října 2011, sp. zn. ). Od vysloveného závěru nemá dovolací soud důvod se odchylovat ani v posuzované věci.

Lze uzavřít, že právní posouzení věci odvolacím soudem ve světle závěrů, které Nejvyšší soud přijal ve svém shora citovaném rozhodnutí, neobstojí; dovolací soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil, a jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, dopadají i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil rovněž tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( část věty za středníkem, odst. 3 věta druhá ).

S přihlédnutím k důvodu, pro který bylo napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, se dovolací soud nezabýval ostatními výhradami dovolatele.

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. ledna 2012

JUDr. Václav Duda, v. r.

předseda senátu