Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1031/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce J. V., zastoupeného JUDr. Filipem Sojákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1525/39, proti žalované Potten & Pannen - Staněk group, spol. s r. o., se sídlem v Praze 4, Horáčkova 5, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 25 73 04 52, zastoupené JUDr. Monikou Linhartovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Široká 6, o zaplacení částky 305.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. února 2009, č. j. -166, takto:

Odůvodnění:

Žalobce podal dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, kterým Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 4. března 2008, č. j. -140, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu o zaplacení částky 305.000,- Kč s příslušenstvím, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolatel opírá přípustnost dovolání o ustanovení (dále též jen „ “) a namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolacímu soudu vytýká, že dospěl k nesprávnému závěru, podle kterého okamžikem podpisu smlouvy o uzavření budoucí smlouvy z 13. února 2004 (dále jen „smlouva“) vznikl žalované podle článku IV odst. 1 smlouvy nárok na zaplacení částky 250.000,- Kč a DPH, tedy ve výši 305.000,- Kč z titulu odměny za činnost směřující k vytvoření podmínek pro uzavření franšízingové smlouvy, bez ohledu na to, zda žalovaná již nějakou činnost vykonala. Tuto svou pohledávku žalovaná započetla proti pohledávce dovolatele na vrácení bezdůvodného obohacení, které vzniklo žalované přijetím plnění bez právního důvodu. Dovolatel namítá, že odvolací soud se nezabýval tím, že žalovaná podnikla minimální kroky k naplnění smluvního vztahu, což ve svém důsledku vedlo až k situaci, že žalobce musel od společného projektu (provozování kavárny) upustit. Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nepřihlédl k jím navrhovaným důkazům osvědčujícím, že prostory nabízené žalovanou „kdesi v útrobách“ nákupního centra byly pro provoz kavárny zcela nevhodné, když původně byly slíbeny lukrativní prostory v přízemí nákupního centra E. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná považuje dovolání za nepřípustné a navrhuje jeho odmítnutí.

Se zřetelem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - ve znění účinném do 30. června 2009.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být oproti mínění dovolatele přípustné jen podle ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.

Je tomu tak proto, že dovolatelem zpochybněný právní závěr, který odvolací soud učinil při posouzení článku IV. odst. 1 smlouvy, žádnou otázku zásadního právního významu neotvírá. Závěr odvolacího soudu není rozporný s hmotným právem (ustanoveními a násl. obchodního zákoníku a a násl. ), neboť výklad obsahu smlouvy respektuje zásady výkladu právních úkonů určené ustanoveními a obchodního zákoníku a formulované např. v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. . Posouzení správnosti tohoto závěru tak nemá zásadní právní význam.

Zásadně právně významným nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani výhrady dovolatele, že nebyly provedeny jím navrhované důkazy fotodokumentací k prodejním prostorám, protože jde o výhrady podřaditelné pod dovolací důvod podle ustanovení , který dovolatel u dovolání přípustného podle ustanovení nemá k dispozici, jestliže tvrzené vady (jako je tomu v projednávané věci) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. též závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132 nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Nadto dovolatel v rámci námitky procesní vady žádnou otázku zásadního právního významu nevymezil (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. , in www.usoud.cz, stanovící požadavek, aby právní otázka procesní povahy mající judikatorní přesah byla v dovolání zřetelně formulována).

Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení a proti výrokům o nákladech řízení není přípustné podle žádného ustanovení (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10.000,- Kč podle ustanovení bodu 5., , , a , z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč a celkem činí 12.360,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 31. ledna 2012

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu