Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4498/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele Ing. Z. R., zastoupeného JUDr. Renatou Volnou, advokátkou, se sídlem v Brně, Pellicova 25, PSČ 602 00, za účasti Bytového družstva Na Pískách 24, Brno, družstvo, se sídlem v Brně, Bayerova 793/24, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 26937000, zastoupeného JUDr. Evou Rujbrovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Ulrychova 5, PSČ 624 00, o prohlášení rozhodnutí o vyloučení za neplatné, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání družstva proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. května 2010, č. j. -275, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. října 2009, č. j. -222, zamítl návrh na „vyslovení neplatnosti“ usnesení členské schůze Bytového družstva Na Pískách 24, Brno, družstvo (dále jen „družstvo“), konané dne 28. června 2005, kterým bylo rozhodnuto o vyloučení navrhovatele z družstva (první výrok), prohlásil usnesení členské schůze družstva, konané dne 26. září 2009, kterým bylo rozhodnuto o odvolání navrhovatele proti rozhodnutí o vyloučení, za neplatné (druhý výrok) a rozhodl o nákladech řízení (třetí výrok).

K odvolání družstva směřujícímu proti druhému a třetímu výroku rozhodnutí soudu prvního stupně Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, ve kterém uplatňuje dovolací důvod dle , (dále jen „“), a navrhuje, aby rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení , odmítl.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Nejvyšší soud předesílá, že zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nemůže založit (jakkoli) obsáhlá polemika s důvody, na kterých postavil své rozhodnutí soud prvního stupně. A to přesto, že v projednávané věci odvolací soud shledal usnesení členské schůze družstva, která rozhodovala o odvolání navrhovatele proti rozhodnutí o vyloučení (dne 29. září 2005), neplatným z jiných důvodů, než soud prvního stupně, když uzavřel, že je neplatné, neboť nebylo platně přijato rozhodnutí členské schůze o vyloučení navrhovatele z družstva (dne 28. června 2005), dovozuje, že „shledá-li soud porušení stanov a zákona v jakékoli fázi procesu vyloučení, prohlásí rozhodnutí členské schůze o vyloučení za neplatné“.

O měnící rozhodnutí odvolacího soudu nejde, neboť v projednávané věci posoudily soudy obou stupňů práva a povinnosti v právních vztazích shodně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 52/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo ze dne 29. července 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 7), když dospěly k závěru, že rozhodnutí o vyloučení navrhovatele z družstva je neplatné; na tom nemění nic skutečnost, že soud prvního stupně k tomuto závěru dospěl posouzením postupu při svolání členské schůze, která rozhodovala o odvolání navrhovatele proti rozhodnutí o vyloučení, a obsahu jejího rozhodnutí, zatímco odvolací soud na základě úvahy o podmínkách pro rozhodnutí o vyloučení.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí však nezakládají ani námitky vznesené dovolatelem proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem.

Závěr odvolacího soudu, podle něhož vyloučení navrhovatele měla předcházet výstraha, odpovídá znění věty první , obchodního zákoníku, a je v souladu i s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. října 1998, sp. zn. , uveřejněný v časopise Právo a podnikání číslo 1, ročník 99, nebo rozsudek ze dne 14. ledna 2003, sp. zn. , jenž je, stejně jako další rozhodnutí uvedená níže, veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu). Vkladová povinnost je totiž - bez ohledu na to, jak její charakter pojímají stanovy družstva - jednou z členských povinností; pro porušování povinnosti splatit vklad (lhostejno zda základní či další) lze proto podle ustanovení obch. zák. člena družstva vyloučit až poté, co mu byla udělena výstraha (k jejím náležitostem srov. usnesení uveřejněné pod číslem 91/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu je i závěr, podle něhož členská schůze ze dne 28. června 2005, která rozhodovala o vyloučení navrhovatele (jíž se neúčastnili všichni členové družstva), o něm nemohla rozhodnout, neboť na pořad jejího jednání dle pozvánky nebylo vyloučení navrhovatele zařazeno. Otázkou, zda členská schůze může projednat a platně rozhodnout o záležitostech, které nebyly na programu uvedeném v pozvánce, se Nejvyšší soud zabýval již v usnesení ze dne 1. února 2000, sp. zn. , v němž odůvodnil závěr, že každá změna programu členské schůze, která by byla obcházením povinnosti informovat členy družstva o pořadu členské schůze, tj. vnesla by do programu členské schůze rozhodování o otázce, o jejímž projednávání na členské schůzi nebyli členové řádně předem informováni a která může zasáhnout do jejich členských práv či povinností, je nepřípustná; k tomuto závěru se pak přihlásil i v usneseních ze dne 18. ledna 2005,

sp. zn. , ze dne 26. srpna 2008, sp. zn. , či ze dne 24. června 2009, sp. zn. . Nadto, s ohledem na povahu vyloučení jako jednoho ze závažných zásahů do postavení člena, není pochyb o tom, že má-li o něm členská schůze rozhodovat, musí být v pozvánce na ni jako bod programu rozhodnutí o vyloučení (či o odvolání proti vyloučení) uvedeno výslovně.

Protože každý z výše uvedených důvodů postačuje sám o sobě k prohlášení rozhodnutí o vyloučení navrhovatele z družstva za neplatné, nezabýval se Nejvyšší soud posouzením dovolatelem zpochybněné správnosti výkladu článku 11 odst. 3 písm. d/ stanov družstva tak, jak jej učinil odvolací soud, neboť ani jeho případná nesprávnost za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže (k tomu srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. prosince 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 1998, pod číslem 17).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání družstva bylo odmítnuto a vznikla mu povinnost nahradit navrhovateli náklady dovolacího řízení. Náklady dovolacího řízení sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátkou v částce 3.750,- Kč podle ustanovení , , , a , z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (vyjádření k dovolání) podle ustanovení a z náhrady za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 810,- Kč a celkem činí 4.860,- Kč.

Rozhodné znění , podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (od 1. července 2009), se podává z bodu 1. a 2., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinné, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 25. ledna 2012

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu