Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1115/2010

20

Cdo 1115/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

P - IMEX, spol. s r.o.

se sídlem v Praze 1, V Celnici 1031/4, identifikační číslo osoby 48537578, zastoupené JUDr. Tomášem Lebedou, advokátem se sídlem v Průhonicích, Na Sídlišti 152, proti žalované

E. M.

, zastoupené JUDr. Klárou Veselou – Samkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Španělská 6, o vyklizení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze z 12.11.2009, č.j. -60, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.960,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky JUDr. Kláry Veselé – Samkové.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil rozsudek z 9.4.2009, č.j. -41, jímž obvodní soud zamítl žalobu vydražitelky o vyklizení žalované jako nájemkyně bytu ve vydraženém domě. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že nájemní právo žalované, založené původní, dosud účinnou nájemní smlouvou ze 6.10.1994 (pozdější nájemní smlouva z 25. 6. 1999, protože byla uzavřena po doručení usnesení o nařízení exekuce z 28. 8. 1998, je podle § 44 odst. 7 exekučního řádu neplatná) dnem právní moci rozvrhového usnesení nezaniklo, jelikož nájemní právo k

bytu

– narozdíl od

jiných

nájemních práv – je závadou, která prodejem v dražbě nezaniká ( věta za středníkem, odst. 2 ), a to ani tehdy, jestliže nevyšlo ve vykonávacím řízení najevo, nebylo-li tedy oceněno ani uvedeno v dražební vyhlášce.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , žalobkyně namítá nesprávné právní posouzení věcí ve smyslu ustanovení , jež spatřuje – stejně jako v odvolání – v závěru městského soudu, že právo nájmu k bytu nezaniká ani tehdy, jestliže o něm soud výslovně nerozhodne. Podle jejího názoru lze „logickým výkladem“ ustanovení (podle něhož soud podle výsledku ocenění a ohledání určí závady, které prodejem v dražbě nezaniknou) dovodit, že „i v případě nájmu bytu musí soud vždy určit, že tento nájem prodejem v dražbě nezanikne, a neučiní-li tak, pak takové nájemní právo podle zanikne.“ Dále zdůrazňuje, že v usnesení o dražební vyhlášce z 20.4.2006, č.j. -521, soud žádnou závadu, jež by zanikla prodejem nemovitosti, neuvedl a že naopak výslovně

stanovil, že prodejem nemovitosti závady zaniknou.

Žalovaná navrhla odmítnutí dovolání.

Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle ve znění účinném od 1.7.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ),

se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné je, jelikož napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ), daný tím, že jím má být zodpovězena judikaturou dovolacího soudu dosud nevyřešená otázka ( ), jejíž posouzení má význam nejen pro předmětnou věc, ale pro soudní praxi obecně.

Dovolání není důvodné.

Jelikož vady podle , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že nájemní právo žalované, založené původní nájemní smlouvou ze 6.10.1994, dnem právní moci rozvrhového usnesení nezaniklo, jelikož nájemní právo k bytu – narozdíl od jiných nájemních práv – je závadou, která prodejem v dražbě nezaniká ( věta za středníkem, ), a to ani tehdy, jestliže nevyšlo ve vykonávacím řízení najevo, a nebylo-li tedy oceněno ani uvedeno v dražební vyhlášce.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Podle ustanovení podle výsledku ocenění a ohledání provedeného podle určí soud závady, které prodejem v dražbě nezaniknou.

Podle ustanovení jsou závadami ve smyslu odstavce 1 písm. c/ věcná břemena, o nichž to stanoví zvláštní předpisy, nájem bytů a další věcná břemena a nájemní práva, u nichž zájem společnosti vyžaduje, aby nemovitost zatěžovala i nadále.

Ze znění ustanovení (srov. „jsou závadami ....

nájem bytů

a

....

další .... nájemní práva

, u nichž zájem společnosti vyžaduje, aby nemovitost zatěžovala i nadále.“) nelze dovodit závěr jiný, než že ve výčtu závad, jež prodejem v dražbě nezaniknou, rozlišuje mezi nájmem bytu na jedné straně a

jinými

(

dalšími

) nájemními právy na straně druhé; zatímco chráněný nájem bytů (srov. ustanovení ) existuje nadále (

nezaniká

) i po prodeji nemovitosti v dražbě bez dalšího, prostě proto, že je obsažen ve výčtu uvedeném v ustanovení , tedy ze zákona, u

dalších

nájemních práv, tedy

jiných

než k bytu

, zákon stanoví podmínku, a to existenci zájmu společnosti na jejich dalším trvání i po prodeji nemovitosti v dražbě. Takováto

jiná

nájemní práva (než k bytu) nepřetrvávají po dražbě (přesněji řečeno po právní moci rozvrhového usnesení) bez dalšího, tedy ze zákona, ale v důsledku rozhodnutí soudu ( věta za středníkem ), jenž před vydáním usnesení o ceně existenci společenského zájmu na dalším trvání takového jiného nájemního práva, obvykle po ohledání nemovitosti, posoudí.

Tomuto výkladu ustanovení svědčí také znění důvodové zprávy k (jímž byl novelizován ), podle níž „se jedná o takové závady, na jejichž zachování je dán nejen zájem osob z nich oprávněných, ale zájem společenský; jsou to proto věcná břemena, o nichž to stanoví zvláštní předpisy, a nájem bytů, který je zákonem chráněn ( ), jakož i

další

věcná břemena nebo

nájemní práva

(včetně nájmu a podnájmu nebytových prostor), u nichž soud po zhodnocení okolností případu dospěje k závěru, že mají nemovitost zatěžovat i nadále.“

Týž názor zastává i literatura, např. publikace Kurky, V., a Drápala, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha, 2004, str. 530, v níž je vysvětleno, že „

ze zákona

jsou závadami, jež prodejem v dražbě nezaniknou, věcná břemena, o nichž to stanoví zvláštní předpisy a

nájem

bytu upravený ustanoveními – 716 .

Kromě toho

je povolán soud, aby uvážil a

rozhodl

, která

další

věcná břemena nebo

nájemní práva

prodejem v dražbě nezaniknou, neboť zájem společnosti vyžaduje, aby nemovitost zatěžovala i nadále. Obdobným způsobem (jako věcná břemena) soud posoudí též

jiná nájemní práva než je nájem bytu,

zejména nájem pozemků (jejich částí) a nebytových prostor.“

Ke shodnému závěru dospěli i autoři komentáře (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. I., -376. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 2501 s., vysvětl. 3), podle nichž je

nájem bytu

i po novele provedené závadou, která prodejem v dražbě

nezaniká.

Kromě toho soud

rozhodne,

které

další závady

prodejem v dražbě nezaniknou, mezi něž patří i

nájemní práva

, na jejichž existenci je dán zájem společnosti. Týž komentář na jiném místě (s. 2558 zdola a 2559 shora) zdůrazňuje, že „vydražitel vždy převezme věcná břemena a nájemní práva váznoucí na nemovitosti, o nichž

zákon stanoví

, že prodejem v dražbě nezaniknou,

nebo

o nichž

soud v usnesení o ceně rozhodl,

že prodejem v dražbě nezaniknou.

Z rozlišování závad přetrvávajících po právní moci rozvrhového usnesení ze zákona na jedné straně a závad, o jejichž dalším trvání rozhoduje po posouzení společenského zájmu na jejich existenci soud (k tomu srov. též např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 28. 5. 2009, sp. zn. ), pak – logicky – plyne závěr další, a to, že

nájemní práva, která prodejem v dražbě nezanikají, nezaniknou ani v případě, že nevyšla najevo v průběhu řízení nevyšla najevo, takže soud v usnesení podle neurčil jejich cenu ani je neuvedl v dražební vyhlášce

(viz tamtéž, s 2559 shora). Dovolatelčinu výkladu ustanovení , podle nějž samotná absence určení (soudním rozhodnutím), že nájemní právo k bytu prodejem v dražbě nezanikne, má za následek zánik tohoto práva, tedy přisvědčit nelze.

S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání ( věta první ) dovolání jako nedůvodné podle části věty před středníkem, odst. 6 zamítl.

Jelikož dovolání bylo zamítnuto, vzniklo žalované podle ustanovení , a věty první právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 3.000,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem ( , , , , , sníženou o 50 % podle vyhlášky), a v částce 300,- Kč paušální náhrady podle o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, jakož i DPH ve výši 20 %, tj. částce 660,- Kč.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. února 2012

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu