Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Pzo 4/2011

4 Pzo 4/2011-64

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neve

ř

M. S.

, vydaného v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , a rozhodl podle analogie § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu

t a k t o :

Návrh odsouzeného M. S. se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dne 24. 5. 2011 byl Nejvyššímu soudu České republiky doručen návrh odsouzeného M. S. na přezkoumání zákonnosti odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve výše označené trestní věci, v níž byl jmenovaný rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zákon), spáchaným ve formě spolupachatelství podle tr. zákona dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle tr. zákona, a trestným činem padělání a pozměňování veřejné y podle , odst. 2 písm. b) tr. zákona spáchaným ve formě spolupachatelství podle tr. zákona, za které byl odsouzen podle tr. zákona za použití tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou, dále podle tr. zákona k trestu propadnutí věci. Podle tr. řádu byl obviněný zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozenému V. K. , částku 37.750,- Kč a spolu s obviněnou G. S. společně a nerozdílně na náhradě škody poškozenému T. N. částku 145.000,- Kč.

Na podkladě odvolání obviněného M. S. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 5. 2003 sp. zn. , podle , odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 u tohoto obviněného zrušil ve výroku o vině trestným činem padělání a pozměňování veřejné y podle , 2 písm. b) tr. zákona (bod 4 výroku rozsudku) a dále ve výroku o trestu týkajícím se tohoto obviněného, a za podmínek tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného M. S. při nezměněném výroku o vině trestným činem podvodu podle , 3 písm. b) tr. zákona, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle tr. zákona, trestným činem podvodu podle , 2 tr. zákona a nezměněném výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozeným V. K. a T. N. nově uznal obviněného vinným trestným činem padělání a pozměňování veřejné y podle tr. zákona.

Označeným pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Praze byl M. S. odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zákona a § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zákona k trestu propadnutí věci (razítka Městského soudu v Praze č. 22). Podle § 259 odst. 2, 4 tr. řádu byl napadený rozsudek doplněn tak, že M. S. je podle § 228 odst. 1 tr. řádu povinen zaplatit poškozenému M. Š. , na náhradě škody částku 600.000,- Kč.

V odůvodnění svého návrhu na přezkoumání zákonnosti odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu odsouzený M. S. uvedl, že příkazy k odposlechům, které byly v tomto řízení vydány a které ke své žádosti připojil, neobsahují zákonné podmínky, když v nich chybí objektivní odůvodnění vydání takových příkazů. Odsouzený nesouhlasí se závěrem, že byly splněny podmínky pro povolení odposlechů. Odsouzený byl stíhán pro trestný čin podvodu dle § 176 odst. 1 tr. zákona, § 250 odst. 2 tr. zákona a § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, 3 tr. zákona, tudíž s ohledem na trestní sazby stanovené pro tyto trestné činy, se nejednalo o trestné činy, v jejichž případě je Česká republika vázána mezinárodními smlouvami, taktéž nejde ani o závažný trestný čin ve smyslu § 62 tr. zákona.

Odsouzený dále ve svém návrhu uvedl, že soud dostal k důkaznímu řízení pouze přepis odposlechů, ale audio na CD nikdy neměl a ani neexistuje, tudíž pravost odposlechů nebyla nikdy ověřena. Odsouzený navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 314m odst. 1 tr. řádu usnesením vyslovil, že v dané věci byl porušen zákon.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v daném případě naplněny zákonem stanovené podmínky pro přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

Podle § 314

l

tr. řádu na návrh osoby uvedené v § 88 odst. 8 tr. řádu Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

Podle § 88 odst. 8 tr. řádu může takový návrh Nejvyššímu soudu podat osoba uvedená v § 88 odst. 2 tr. řádu, a to do šesti měsíců

ode dne, kdy jí byla předsedou senátu soudu prvého stupně

doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

Z předloženého spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. vyplývá, že předmětnou informaci odsouzený M. S. neobdržel. Na jeho žádost ze dne 14. 4. 2009 (č. l. 811) o zaslání této informace odsouzený dostal odpověď předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 4. 2009 (č. l. 814), ve které mu bylo vysvětleno, že v době, kdy odsouzení M. S. nabylo právní moci, ještě neexistovalo ustanovení § 88 odst. 8 tr. řádu. Toto ustanovení přinesla až novela trestního řádu ( ), která nabyla účinnosti dne 1. 7. 2008. Tato novela ukládá povinnost orgánům v tomto ustanovení uvedeným bezodkladně po právní moci rozhodnutí podat informaci, jejíž obsah je v předmětném ustanovení uveden. Tato povinnost však vznikla až od 1. 7. 2008 a z logiky věci a záměru zákonodárce se nemůže vztahovat k věcem pravomocně skončeným pět let před účinností této novely.

K tomuto vysvětlení předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 4 považuje Nejvyšší soud za vhodné doplnit, že stejnou novelou trestního řádu ( ,

kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb.

o trestním řízení soudním - trestní řád - ve znění pozdějších předpisů), a ,

o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, byl do trestního řádu doplněn celý oddíl sedmý, jímž je „Řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu“ (§ 314

l

– 314n). Povinnost Nejvyššího soudu přezkoumávat zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu tedy byla založena až dnem 1. 7. 2008, kdy předmětná novela trestního řádu nabyla účinnosti.

Z uvedených skutečností Nejvyšší soud dovodil, že odsouzený M. S. se svým návrhem na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu domáhá práva, které mu nepřísluší.

Jestliže totiž trestní řád přiznává právo navrhnout Nejvyššímu soudu takový přezkum toliko oprávněným osobám ve lhůtě šesti měsíců od podání informace o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, přičemž povinnost podat takovou informaci má podle § 88 odst. 8 tr. řádu předseda senátu soudu prvního stupně

bezodkladně po pravomocném skončení věci

, je logicky vyloučeno, aby taková informace byla podávána v trestních věcech pravomocně skončených před datem účinnosti citované novely trestního řádu.

Pro podání návrhu Nejvyššímu soudu na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu tak v daném případě nebyly splněny zákonné podmínky, neboť lhůta pro podání návrhu nezačala a ani nemohla začít běžet a odsouzeného M. S. nelze považovat za osobu oprávněnou k podání takového návrhu.

Jelikož zákonodárce nastalou procesní situaci zjevně nepresumoval a do trestního řádu nezařadil ustanovení, na jehož základě by Nejvyšší soud postupoval a rozhodoval v případě neoprávněně učiněného návrhu, Nejvyšší soud postupem podle analogie legis aplikoval ustanovení § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., podle něhož odmítá podané dovolání, dospěje-li k závěru, že není přípustné. Proto podaný návrh odsouzeného M. S. podle tohoto ustanovení trestního řádu odmítnul.

Poučení :

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. ledna 2012

Předsedkyně senátu: JUDr. Danuše Novotná