Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2366/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce J. V., zastoupeného JUDr. Petrem Nuckollsem, advokátem v Ústí nad Orlicí, Barcalova 2, proti žalovanému Pozemkovému fondu ČR, se sídlem v Praze 3, Husinecká 11a, o určení vlastnictví k pozemkům, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 5. 2011, č. j. -80, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové výše označeným byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 11. 2. 2011, č. j. -55, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že Josef Urban, nar. 10. 7. 1913, byl ke dni své smrti vlastníkem pozemků parc. č. 108/2 a dalších v kat. úz. A. a L., jak jsou podrobně identifikovány ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Žalobci bylo uloženo zaplatit straně žalované náklady odvolacího řízení.

Žalobce (závětní dědic zemřelého) podal dovolání, v němž brojil především proti právním důvodům uvedeným odvolacím soudem a nadále tvrdil, že soud nesprávně aplikoval ustanovení , o půdě. Žalobce, jehož právní předchůdce převedl pozemky na stát neplatnou směnnou smlouvou uzavřenou v restitučním rozhodném období (v roce 1957), žádal, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl ve vyjádření k dovolání, aby tomuto dovolání nebylo vyhověno.

Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě ( , ). Žalobce dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení a dovolací důvod, který by dovolací soud přezkoumal v případě přípustnosti dovolání, byl uplatněn podle ustanovení

Dovolání není přípustné.

Přípustnost dovolání podle je dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost podle , b) (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. 1. 1997, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 9/1998, dovodil, že o převzetí věci státem bez právního důvodu ( , o mimosoudních rehabilitacích) jde jen tehdy, jestliže stát převzal věc, aniž k tomu existoval právní důvod; citované ustanovení nedopadá na případy, kdy stát převzal věc na základě existujícího právního úkonu.

Tento právní názor však byl překonán rozsudkem velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. . Podle něj mohla-li osoba, jejíž nemovitosti převzal stát v rozhodné době pro restituce, žádat o jejich vydání podle zákona o půdě, nemůže se domáhat ochrany vlastnického práva podle obecných předpisů ( obč. zák.), a to ani formou určení vlastnického práva ( ).

Následovalo stanovisko Ústavního soudu sp. zn. ze dne 1. 11. 2005 (č. 477/2005 Sb.), jehož argumentace zní zcela jasně tak, že určovací žaloba podaná ve věci, v níž bylo možné žalovat podle restitučních předpisů, obchází smysl a účel restitučního zákonodárství a při jejím podání absentuje legitimní očekávání a nelze ani dovodit naléhavý právní zájem žalobce podle

Konečně pak Nejvyšší soud publikoval pod č. 41/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek rozsudek velkého senátu ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. , konstatující, že osoba oprávněná domáhat se věci podle restitučních předpisů tak nemůže činit skrze žalobu na určení vlastnictví svého zemřelého právního předchůdce.

Vypočtenou judikaturu dovolací soud bez výhrad respektuje; z mimořádně rozsáhlé řady judikátů lze zmínit např. rozhodnutí sp. zn. , , a mnohá další.

Napadený rozsudek odvolacího soudu tedy ve smyslu shora citovaných ustanovení o přípustnosti dovolání postrádá judikatorní přesah.

Dovolací soud proto podle věty první a dovolání žalobce odmítl.

Úspěšnému žalovanému vzniklo podle a právo na náhradu nákladů, vynaložených v řízení o dovolání. Žádné mu však nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 11. ledna 2012

JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.

předseda senátu