Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1388/2011

-19

U S N E S E N Í

Ing. A. D.,

proti rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. ze dne 17. 5. 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. , takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání

odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ sp. zn. ze dne 22. 2. 2011 byl dovolatel uznán vinným přečinem násilí proto úřední osobě podle (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený přečin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let a šesti měsíců.

V předmětné věci podal Ing. A. D. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem sp. zn. ze dne 17. 5. 2011 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině ve věci znovu rozhodl tak, že Ing. A. D. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, který mu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal Ing. A. D. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku takto uvedl, že odvolací soud procesně pochybil, pokud odkázal na výpověď svědka J. S. učiněnou v přípravném řízení formou podání vysvětlení do úředního záznamu s tím, že takový postup je nepřípustný, když mu nebyla dána možnost účastnit se jeho výpovědi. Poukázal v tomto směru na to, že důkazy vedené proti němu spočívají pouze ve výpovědích policistů, kolegů poškozeného. Za neprokázané pak označil i zranění poškozeného, který pouze sdělil lékaři utrpěné pohmoždění, což bylo pouze přepsáno do lékařské zprávy. Konečně poukázal na to, že jeho jednání nedosáhlo takové intenzity, aby bylo soudy právně kvalifikováno jako označený přečin, kdy se takto mohlo jednat nanejvýše o přestupek. Uzavřel s tím, že mu nebyla dostatečně prokázána vina, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) dovoláním napadený (citovaný) rozsudek zrušil „a věc vrátil k dalšímu řízení Krajskému soudu v Praze“.

Dovolací soud k dnešnímu dni neobdržel písemné podání, kterým by nejvyšší státní zástupce případně uplatnil svá práva vyplývající z ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř., zejména práva vyjádřit se k dovolání obviněného.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudu s tím, že se popsaného trestného jednání nedopustil a soudy provedené důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch, když se spolehly pouze na svědecké výpovědi přítomných policistů. V tomto směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Přiléhavě takto vysvětlily, proč neuvěřily tvrzením dovolatele, ale naopak shodným výpovědím poškozeného i dalších (označených) svědků. Stejně tak zejména odvolací soud přesvědčivě vysvětlil, z jakých důkazů vycházel a také to, proč (z jakých důvodů) neakceptoval návrhy dovolatele na provedení dalších důkazů. Takto vedené námitky tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě v tomto směru uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Pokud by takovéto námitky zůstaly osamoceny, nezbylo by Nejvyššímu soudu než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Naproti tomu je však právně relevantně uplatněnou námitka spočívající v tom, že se soudy nevypořádaly s charakterem a způsobem jednání (jeho intenzitou) dovolatele, které prý bylo nepatrné do té míry, že mělo být posouzeno nikoli jako zmíněný přečin, ale pouze jako přestupek. V tomto směru je však namístě poukázat na rozhodnutí publikované pod č. 43/96 SbRt., podle kterého již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost (takto společenská škodlivost - § 12 odst. 2 tr. zákoníku) zpravidla vyšší než nepatrný. Úvaha o tom, že nejde o jednání společensky škodlivé, i když jinak vykazuje znaky trestného činu (přečinu) se uplatní jen tehdy, když stupeň společenské škodlivosti v konkrétním případě ani při naplnění formálních znaků určité skutkové podstaty nedosáhne ani při naplnění formálních znaků potřebného stupně odpovídajícího dolní hranici typové škodlivosti pro společnost a nebude tak odpovídat ani nejlehčím, běžně se vyskytujícím případům přečinu označené skutkové podstaty. O takovou situaci však ani podle přesvědčení dovolacího soudu zjevně nejde, a proto takto vedená námitka je zjevně neopodstatněná.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 23. listopadu 2011

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka