Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 557/2010

U S N E S E N Í

Lidové noviny, a.s.

MULTIGEO, s.r.o

. se sídlem v Brně, areál VÚT, objekt 03, Rybkova 948/23, identifikační číslo osoby 44012290, zastoupené Mgr. Lukášem Wimětalem, advokátem se sídlem v Brně, Veselá 24, pro částku 34.160,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně z 12.5.2009, č.j. -81, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze 4.9.2007, č.j. EX 3137/06-28, jímž soudní exekutor Mgr. Tomáš Pospíchal udělil vydražiteli příklep na tam specifikované movité věci. S odvolací námitkou povinné, že usnesení o vydání příklepu při provádění dražeb movitých věcí nezná, a že tak „jde ou vydanou v rozporu se zákonem a tedy neplatnou“, se krajský soud vypořádal závěrem, že uvedené usnesení soudní exekutor skutečně vydal nadbytečně, že však „tato okolnost nemohla mít žádný vliv na věcně správný postup soudního exekutora, který na základě svého exekučního příkazu prodejem movitých věcí při jejich soupisu a dražbě postupoval v souladu s exekučním řádem i ustanoveními a násl. “. Druhou odvolací námitku povinné, že totiž některé z dražených věcí jsou předmětem jiného soudního řízení, krajský soud hodnotil jako neopodstatněnou s odůvodněním, že v onom nalézacím řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , se povinná (navíc ve vztahu k třetí osobě) domáhá kromě jiného náhrady škody, jež jí měla vzniknout „odcizením“ určitých movitostí, mezi nimiž byly i některé nyní dražené věci (vysokozdvižný vozík a dílenské strojní vybavení); protože tedy nejde o řízení o určovací žalobě, je tento odvolací argument podle názoru krajského soudu pro posouzení důvodnosti odvolání proti usnesení o udělení příklepu nerelevantní.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje – pouze – s ustanovení , povinná – stejně jako v odvolání – namítá nesprávné právní posouzení věci, jež spatřuje v tom, že soudní exekutor „vydalu, kterou při dražbě movitých věcí zákon vůbec nezná, a která je tudíž v rozporu s platnou právní úpravou“. Kromě toho pak opětovně zdůrazňuje, že „ani odvolací soud nevzal v potaz skutečnost, že část dražených movitých věcí byla v rozhodné době řešena v soudním řízení u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , a že tyto věci vůbec neměly být předmětem dražby.“

Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel – kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

V usnesení z 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132, Nejvyšší soud zdůraznil, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. V daném případě však povinná, dovozující přípustnost dovolání pouze z ustanovení (opomíjejíc ustanovení odst 2 ), žádnou otázku, z níž by měl vyplývat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, nevymezuje a k závěru o splnění této podmínky nelze dospět ani hodnocením námitek v dovolání obsažených.

Příklep udělený v dražbě movitých věcí není soudním rozhodnutím; jde pouze o úkon, jímž soud potvrzuje, který z dražitelů se stal vydražitelem a má proto právo na nabytí věcí za jím učiněné nejvyšší podání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. II., -376. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, s. 2468).

Že vydání usnesení o udělení příklepu v dražbě movitých věcí bylo nadbytečné, konstatoval – správně – nejen odvolací soud, ale i samotný soudní exekutor při předložení odvolání proti jeho usnesení (čl. 12), jež, jak plyne z jeho sdělení ze 4.10.2007, bylo vydáno „nedopatřením příslušnou zaměstnankyní exekutorského úřadu“.

I když je tedy mimo jakoukoliv pochybnost, že usnesení vydáno být nemělo, a stalo-li se tak, že lze takové pochybení kvalifikovat jako vadu řízení, nutno zdůraznit, že však nejde o takovou vadu (ve smyslu ustanovení ), jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, postupoval-li soudní exekutor (a to nepopírá ani samotný dovolatel) při dražbě v souladu s ustanoveními a

Protože předmětem nalézacího řízení vedeného pod sp. zn. , v němž povinný spatřuje důvod, proč některé z movitých věcí vůbec neměly být draženy, není žaloba vylučovací, nýbrž o náhradu škody, je dovolatelova argumentace tímto řízením nedůvodná, jelikož případná existence takovéhoto sporu je pro nařízení a provedení dražby (včetně udělení příklepu) nerelevantní.

Poněvadž vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.

O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. ledna 2012

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu