Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3863/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně M. P., zastoupené JUDr. Robertem Jehne, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská 32, proti žalovanému Ing. arch. M. S., zastoupenému JUDr. Vladimírem Fialou, advokátem se sídlem v Praze 3, Křivá 1/2612, o 78 000 Kč s příslušenstvím a o žalobě žalovaného proti žalobkyni o zaplacení 96 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2011, č. j. -242, takto:

Odůvodnění:

Žalobkyně podala dovolání proti v záhlaví označeného rozsudku v obou výrocích, jimiž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. září 2010, č. j. -212, v napadených bodech II., III., V., VI. a VII. výroku, jimiž byla žaloba o zaplacení 78 000 Kč s příslušenstvím zamítnuta, bylo uloženo žalobkyni zaplatit žalovanému 70 160 Kč s příslušenstvím, bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky navzájem a o jejich povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení České republice (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle ustanovení (dále též jen „ “) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních až 239 ) připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení

Podle ustanovení dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V posuzované věci jde nepochybně o obchodní věc (spor o nároky ze závazkového vztahu mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti ve smyslu § 261 odst. 1 obchodního zákoníku), v níž částí potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu (částí prvního výroku) bylo ve věci samé rozhodnuto o dvou nárocích se samostatným skutkovým základem (konkrétně o nároku žalobkyně na zaplacení částky 78 000 Kč s příslušenstvím a dále o nároku žalovaného proti žalobkyni o zaplacení částky 70 160 Kč s příslušenstvím).

Vzhledem ke skutečnosti, že v prvním výroku rozsudku odvolacího soudu bylo ve věci samé rozhodnuto o dvou samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem, posuzoval dovolací soud u každého z obou těchto nároků přípustnost dovolání podle samostatně (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000, pod číslem 9).

Pakliže v případě obou požadovaných částek ve výši 78 000 Kč a 70 160 Kč bylo rozhodnuto o peněžitých plněních nepřevyšujících 100 000 Kč, jedná se v části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v bodech II. a III. výroku, ve smyslu o věc, u níž není dovolání přípustné. Za situace, kdy dovolání ani ve zbývajícím rozsahu, v němž směřovalo proti zbývající části prvního výroku a proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu (proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení), není přípustné (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání žalobkyně usnesením odmítl pro nepřípustnost [ věta první a ].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a Dovolatelka sice neměla se svým dovoláním úspěch, vyjádření žalovaného k podanému dovolání však nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení až 3 , v platném znění.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. ledna 2012

JUDr. Miroslav Galluspředseda senátu