Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3972/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně KM - PRONA, a. s., se sídlem v Rynolticích 215, PSČ 463 55, identifikační číslo osoby 25479733, zastoupené Mgr. Ing. Martinem Pintou, advokátem, se sídlem v Liberci, Mozartova 679/21, PSČ 460 01, proti žalovanému M. K., zastoupenému JUDr. Františkem Řezankou, advokátem, se sídlem v Praze 9, Vašátkova 1012, PSČ 198 00, o zaplacení 895.282,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. července 2011, č. j. -56, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného usnesení ze dne 2. června 2011, č. j. -37, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci zamítl návrh žalovaného na vyslovení neúčinnosti doručení směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 22. března 2011, č. j. -9 (výrok I.), a na odklad vykonatelnosti směnečného platebního rozkazu (výrok II.), a odmítl námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu (výrok III.).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále též jen ), odmítl. Učinil tak proto, že dovolání proti shora označenému usnesení není přípustné podle žádného ustanovení .

Podle ustanovení lze dovoláním – jakožto mimořádným opravným prostředkem – napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, připouští-li to zákon.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení až

Podle ustanovení není dovolání přípustné, neboť ve všech případech přípustnosti dovolání upravených v tomto ustanovení musí jít o dovolání proti usnesení ve věci samé. Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na vyslovení neúčinnosti doručení směnečného platebního rozkazu a o zamítnutí návrhu na odklad vykonatelnosti směnečného platebního rozkazu, však usnesením ve věci samé není. Stejný závěr, totiž že nejde o usnesení ve věci samé, pak platí i pro usnesení odvolacího soudu, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 86/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ustanovení , a pak nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené usnesení nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Rozhodné znění , podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (od 1. července 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. ledna 2012

JUDr. Petr Šukpředseda senátu