Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4261/2010

25

Cdo 4261/2010

ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

V. B.

, zastoupeného JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou se sídlem Pardubice-Semtín, budova P9, č.p. 81, proti žalované

Pardubické krajské nemocnici, a.s.,

IČO: 27520536, se sídlem Pardubice, Kyjevská 44, zastoupené JUDr. Pavlem Jelínkem, Ph.D., advokátem se sídlem Pardubice, Dražkovice 181, o náhradu škody na zdraví, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21. ledna 2010, č.j. -102, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 8. června 2010, č.j. -132, takto:

I. Řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21. ledna 2010, č.j. -102,

se zastavuje

.

II. Dovolání proti potvrzujícímu výroku o věci samé rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 8. června 2010, č.j. -132,

se zamítá

, jinak

se

dovolání proti rozsudku odvolacího soudu

odmítá

.

III. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 25.332,- Kč k rukám JUDr. Pavla Jelínka, Ph.D., advokáta se sídlem Pardubice, Dražkovice 181, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal na žalované náhrady škody na zdraví (bolestného ve výši 288.000,- Kč a náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 216.000,- Kč), z důvodu prodlení při léčbě tumoru, jež si následně vyžádalo odstranění penisu.

Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 21. ledna 2010, č.j. -102, z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastavil řízení co do částky 288.000,- Kč, žalobu na zaplacení 216.000,- Kč zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud vyšel ze zjištění, že žalobce se od ledna 2005 léčil v Krajské nemocnici Pardubice, v září mu zde byl diagnostikován tumor genitálií a poté byl předán k dalšímu léčení do Fakultní nemocnice v Hradci Králové, kde následně v rámci radikální léčby došlo k chirurgickému odstranění penisu. Krajská nemocnice Pardubice byla dne 22. 1. 2004 zapsána jako příspěvková organizace. Zastupitelstvo Pardubického kraje usnesením ze dne 21. 6. 2007, sp. zn. Z/247/07, založilo akciovou společnost Pardubická krajská nemocnice, a.s., dnem 1. 10. 2007 došlo k převodu úkolů a činností z příspěvkové organizace Krajská nemocnice Pardubice na Pardubickou krajskou nemocnici, a.s., jež také převzala dosavadní práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů zaměstnanců Krajské nemocnice Pardubice, která byla následně usnesením zastupitelstva Pardubického kraje ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. Z/358/08, zrušena ke dni 30. 9. 2008. Dle ustanovení ke zrušení příspěvkové organizace dochází dnem určeným zřizovatelem v rozhodnutí, jímž se také určí, v jakém rozsahu přecházejí práva a závazky na nové nebo přejímající organizace. Rozhodne-li zřizovatel o zrušení organizace, přecházejí dnem uvedeným v jeho rozhodnutí o zrušení její práva a závazky na zřizovatele, jímž je v daném případě Pardubický kraj, proto soud dospěl k závěru, že žalovaná není v dané věci pasivně věcně legitimována.

K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 8. června 2010, č.j. -132, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním dotčených výrocích o věci samé a o nákladech řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a na jejich základě dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by Pardubický kraj jako zřizovatel příspěvkové organizace Krajská nemocnice Pardubice při zrušení této příspěvkové organizace rozhodl o převodu jejích závazků z titulu náhrady škody na žalovanou společnost. Uvedený závazek tedy ve smyslu ustanovení přešel na Pardubický kraj, jenž by byl v dané věci pasivně věcně legitimován. K námitce žalobce uvedl, že nemohlo dojít ke transformaci příspěvkové organizace na akciovou společnost, neboť platná právní úprava toto neumožňuje. Ani skutečnost, že na žalovanou přešla práva a povinnost z pracovněprávních vztahů z původní příspěvkové organizace, nemůže založit odpovědnost žalované ve smyslu ustanovení obč. zák., neboť nárok žalobce se neopírá o regres právnické osoby jako zaměstnavatele vůči zaměstnanci z titulu pracovněprávních nároků, nýbrž se jedná o nárok na náhradu škody vůči právnické osobě.

Rozsudek soudu prvního stupně, jakož i soudu odvolacího, napadl žalobce dovoláním, jež odůvodnil dle ustanovení Žalovaná je dle jeho přesvědčení v dané věci pasivně věcně legitimována, neboť na ni přešly všechny závazky z pracovněprávních vztahů a převzala plnění úkolů původní příspěvkové organizace. Žalovaná tedy převzala odpovědnost za poskytování řádné lékařské péče a odpovídá za škodu způsobenou zaměstnancem. Z listin uložených v obchodním rejstříku vyplývá, že došlo k transformaci příspěvkové organizace na akciovou společnost. Skutečnost, že tento postup není výslovně zákonem upraven, neznamená, že by byl zákonem zakázán. V opačném případě by totiž v rozporu s dobrými mravy došlo ke zbavení se odpovědnosti za způsobenou škodu. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěrem odvolacího soudu, že není dána její pasivní věcná legitimace. Žalovaná nevznikla transformací právní formy původní příspěvkové organizace, ale jako nový samostatný subjekt, na nějž sice přešly závazky z pracovněprávních vztahů, a na nějž byly převedeny úkoly a činnosti původní příspěvkové organizace Krajská nemocnice Pardubice, aniž však došlo k převodu nebo přechodu potenciálních závazků z probíhajících nebo budoucích soudních sporů, neboť tyto (stejně jako všechny případné závazky vůči třetím osobám vzniklé do 30. 9. 2007) přešly ke dni 30. 9. 2008 na základě usnesení zastupitelstva Pardubického kraje o zrušení příspěvkové organizace na Pardubický kraj.

Nejvyšší soud je soudem funkčně příslušným k projednání dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ( ). Za situace, kdy dovolání směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně (proti němuž je zásadně přípustné odvolání), funkční příslušnost k jeho projednání není upravena; přitom nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolací soud proto řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21. ledna 2010, č.j. -102, zastavil ( , ).

Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou - dotčeným účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), je však zčásti nedůvodné a zčásti nepřípustné.

Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jenž byl současně jeho prvním rozhodnutím v dané věci, se řídí ustanovením Podle tohoto ustanovení může být dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o rozhodnutí ve věci samé zásadního právního významu.

Rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

Dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně právně významné pro řešení otázky, zda na žalovanou nemocnici přešla (mohla přejít) povinnost k náhradě škody na zdraví, jež byla způsobena žalobci při poskytování zdravotnických služeb v zaniklé Krajské nemocnici Pardubice.

Odvolací soud při posouzení věcné pasivní legitimace žalované vyšel ze zjištění (jež není dovoláním zpochybněno), že žalovaná akciová společnost byla zapsána do obchodního rejstříku dne 22. 1. 2004. Krajská nemocnice Pardubice byla zrušena usnesením zastupitelstva Pardubického kraje ze dne 19. 6. 2008, zn. Z/358/08, a to ke dni 30. 9. 2008. Usnesením zastupitelstva Pardubického kraje ze dne 21. 6. 2007, zn. Z/247/07, byly z příspěvkové organizace Krajská nemocnice Pardubice na nově vzniklou společnost Pardubická krajská nemocnice, a.s., s účinností ke dni 1. 10. 2007 převedeny úkoly a činnosti této příspěvkové organizace a přešla na ni rovněž práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů.

Již tato zjištění o souběžné existenci obou subjektů po dobu od 22. 1. 2004 do 30. 9. 2008 vyvracejí úvahu o přeměně (transformaci) původní příspěvkové organizace v žalovanou akciovou společnost, na jejímž základě žalobce dovozuje právní nástupnictví a tedy i věcnou pasivní legitimaci žalované ve sporu.

ve znění účinném k tomuto datu v ustanovení stanovil, že ke vzniku, k rozdělení, sloučení, splynutí nebo zrušení příspěvkové organizace dochází dnem určeným zřizovatelem v rozhodnutí, jímž též určí, v jakém rozsahu přecházejí práva a závazky na nové anebo přejímající organizace. Rozhodne-li zřizovatel o zrušení organizace, přecházejí dnem uvedeným v jeho rozhodnutí o zrušení její práva a závazky na zřizovatele. Závazky zrušené Krajské nemocnice Pardubice, jež ke dni ke dni 30. 9. 2008 nebyly převedeny na jiný subjekt, tedy přešly k tomuto datu na zřizovatele, tj. Pardubický kraj.

Odpovědnost za škodu dle § 420 obč. zák. je mimozávazkovou odpovědností za porušení právní povinnosti, založenou na principu presumovaného zavinění. Předpokladem vzniku nároku na náhradu škody v situaci předvídané ustanovením § 420 odst. 2 obč. zák. není závazkový právní vztah mezi poškozeným a tím, kdo mu škodu způsobil. Okolnost, že práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů přešly z Krajské nemocnice Pardubice na žalovanou není důvodem pro závěr, že by na žalovanou přešla i povinnost k náhradě škody způsobené zaměstnanci Krajské nemocnice Pardubice. Nerozlučná spojitost regresního nároku s nárokem poškozeného ze zákona nevyplývá.

Nelze přisvědčit dovolateli ani v tom, že by se v rozporu s dobrými mravy zbavila žalovaná odpovědnosti za škodu. Jednak z citovaného ustanovení vyplývá, že rozhodnutí o rozsahu práv a povinností přecházející na jiné subjekty v souvislosti se zrušením příspěvkové organizace bylo plně v dispozici zřizovatele, jednak práva a povinnosti, o jejichž přechodu rozhodnuto nebylo, přešly na zřizovatele a vůči němu též mohly být příslušné nároky uplatněny.

Z výše uvedeného vyplývá, že případná povinnost k náhradě škody žalobci dle § 420 obč. zák. ke dni 30. 9. 2008 přešla z Krajské nemocnice Pardubice na Pardubický kraj. Závěr odvolacího soudu o nedostatku pasivní věcné legitimace žalované Pardubické krajské nemocnice, a. s., je tedy správný a dovolací důvod dle ustanovení proto nebyl naplněn.

Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že se dovolateli nepodařilo prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahové konkretizace úspěšně zpochybnit správnost napadeného rozsudku odvolacího soudu v potvrzujícím výroku o věci samé. Proto dovolání v tomto rozsahu podle části věty za středníkem zamítl, aniž nařizoval k projednání dovolání jednání ( věta první ).

Žalobce dovoláním výslovně napadl i nákladový výrok rozsudku odvolacího soudu. Usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2003), a není založena ani ustanoveními , a , v jejichž taxativním výčtu přípustnosti dovolání proti rozhodnutím procesní povahy není dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení uvedeno.

Jelikož dovolání proti výroku o nákladech řízení směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je v tomto rozsahu podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a , když dovolání žalobce bylo zčásti zamítnuto a zčásti odmítnuto a žalobci vznikla povinnost hradit žalované její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalované sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle ustanovení ., a v částce 20.810,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení ve znění pozdějších předpisů, a s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty celkem činí 25.332,- Kč. Požadavek na zaplacení úkonu právní služby „převzetí zastoupení“, není důvodný, jelikož zmocněnec žalované ji zastupoval již před odvolacím soudem.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 26. ledna 2012

JUDr. Robert Waltr, v. r.

předseda senátu