Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 330/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobce J. N., zastoupeného JUDr. Květuší Blaškovičovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Pod Vinicemi 2, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 2,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 6. 2010, č. j. – 60, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud v záhlaví identifikovaným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým tento soud zamítl žalobu, prostřednictvím, níž se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku 2,000.000,- Kč, a to včetně příslušenství. Uvedené částky se žalobce domáhal jakožto náhrady nemajetkové újmy, která mu dle jeho tvrzení měla být způsobena usnesením Okresního soudu Plzeň – město ze dne 9. 4. 2009, č. j. – 75, jímž byl zamítnut žalobcův návrh na zastavení exekuce. Toto usnesení bylo posléze k návrhu žalobce zrušeno odvolacím soudem, z čehož žalobce dovozoval, že uvedené usnesení je nezákonným rozhodnutím ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále jen „OdpŠk“.

Odvolací soud se ztotožnil jak se skutkovými, tak i s právními závěry soudu prvního stupně. V předchozím řízení, v němž se žalobce domáhal zastavení exekuce, došlo k chybnému postupu ze strany soudu prvního stupně, nicméně tato nesprávnost byla napravena tím, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno soudem odvolacím. Nedošlo však k naplnění podmínky § 8 odst. 1 OdpŠk, tedy ke zrušení rozhodnutí, které by bylo pravomocné.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá nesprávné právní posouzení věci spočívající v tom, že odvolací soud nevzal v potaz ustanovení § 8 odst. 2 OdpŠk (ve znění účinném do 24. 6. 2006 odst. 3), které dopadá právě na jeho případ. Žalobce navrhl, aby z tohoto důvodu dovolací soud rozsudek soudu odvolacího zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 ) – dále jen „“

Dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

V daném případě by dovolání mohlo být shledáno přípustným jen tehdy, jestliže by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je po právní stránce ve věci samé zásadně významné ( ).

Dovolatel ovšem dovolacímu soudu žádnou právní otázku zásadního významu, pro níž by dovolání mohlo být shledáno přípustným, nepřekládá.

Pokud dovolatel namítá, že v daném případě měl odvolací soud aplikovat § 8 odst. 3 (resp. odst. 2) OdpŠk, nelze tomuto argumentu přisvědčit. Usnesení o zastavení výkonu rozhodnutí je sice vykonatelné doručením, ledaže je v něm výslovně stanoveno jinak, v daném případě však soud návrh na zastavení výkonu rozhodnutí zamítl, a nebylo tudíž co vykonávat. Podání návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí žalobcem nemělo v daném případě ani odkladný účinek (viz a 2 a contrario), tudíž žalobci zamítnutím návrhu soudem prvního stupně nemohla být způsobena škoda.

Z tohoto důvodu tedy odvolací soud správně uzavřel, že v daném případě nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kterak má namysli § 8 odst. 1 OdpŠk. Nebyly tak naplněny podmínky odpovědnosti státu za škodu.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl ( a ).

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel dovolací soud z toho, že žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 25. ledna 2012

JUDr. František I š t v á n e k, v. r.

předseda senátu