Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 482/2011

U S N E S E N Í

J. N.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 1,000.000,- Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 12. 2010, č. j. -91, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud v záhlaví identifikovaným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým tento soud zamítl žalobu, prostřednictvím, níž se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku 1,000.000,- Kč. Uvedené částky se žalobce domáhal jakožto náhrady nemajetkové újmy, která mu dle jeho tvrzení měla být způsobena v řízení vedeném před Okresním soudem Plzeň – město pod sp. zn. . V tomto řízení Okresní soud Plzeň – město podle žalobce nesprávně vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Krajský soud v Plzni toto usnesení následně nesprávně potvrdil. Ve zkoumaném řízení se domáhal toho, aby soudy přezkoumaly zamítavou odpověď ministerstva spravedlnosti reagující na jeho žádost o zřízení vyšetřovací komise pro vyšetření veřejného zájmu pro odhalení účastníků spiknutí proti jeho osobě. Žalobce uváděl, že újma mu byla způsobena „diametrálně odlišným výkladem práva“ provedeným Okresním soudem Plzeň – město, než k jakému bylo přistoupeno týmž soudem při projednávání žaloby M. F., jenž se proti státu domáhal náhrady škody. K újmě mělo dojít i tím, že Krajský soud v Plzni přezkoumal žalobcem napadené usnesení bez nařízení jednání.

Odvolací soud se ztotožnil jak se skutkovými, tak i s právními závěry soudu prvního stupně. Ten dovodil, že žaloba není důvodná, neboť v daném případě nemohla být dána odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále jen „OdpŠk“. Mohlo by se toliko jednat o odpovědnost z titulu nezákonného rozhodnutí soudu ve smyslu a OdpŠk. To proto, že žalobce svými námitkami napadá postup soudu, který vyústil přímo v soudní rozhodnutí, byť se nejedná o rozhodnutí meritorní. Právo na náhradu škody by však žalobci ve smyslu OdpŠk mohlo v takovém případě vzniknout pouze tehdy, pokud by zmíněné pravomocné usnesení bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Nadto, postup Okresního soudu Plzeň – město i postup Krajského soudu v Plzni zcela odpovídal zákonu, a to , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), pokud se jedná o stanovení místní příslušnosti a , pokud se jedná o možnost odvolacího soudu rozhodnout o podaném odvolání bez nařízení jednání.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že bylo porušeno znění d, , tedy právo být přítomen při jednání. Dále byla podle dovolatele porušena celá řada práv garantovaných u ČR, d a Úmluvou na ochranu základních práv a svobod, když byla vyslovena místní nepříslušnost Okresního soudu Plzeň – město. Žalobce dále v podstatě zopakoval výhrady vůči postupu Okresního soudu Plzeň – město, jakož i Krajského soudu v Plzni, které již uvedl ve své žalobě a v odvolání. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil posledně uvedenému soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 ) – dále jen „ “

Dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

V daném případě by dovolání mohlo být shledáno přípustným jen tehdy, jestliže by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je po právní stránce ve věci samé zásadně významné ( a odst. 3 ).

Dovolatel ovšem dovolacímu soudu žádnou právní otázku zásadního významu, pro níž by dovolání mohlo být shledáno přípustným, nepřekládá. Dovolatel ani nebrojí proti právním závěrům obsaženým v rozsudku odvolacího soudu.

Pokud se jedná o právní kvalifikaci nesprávného úředního postupu, resp. nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, soudy dospěly k závěru, který byl již vyjádřen i v judikatuře Nejvyššího soudu. V rozsudku zdejšího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. (veřejnosti přístupný na internetových stránkách www.nsoud.cz) bylo vyjádřeno: „Vyústil-li nesprávný úřední postup, který byl zpochybněn účastníkem řízení, ve vydání rozhodnutí tento postup aprobující, pak bylo způsobilým titulem pro uplatnění nároku na náhradu škody podle právě toto nesprávné rozhodnutí, a nikoli nesprávný úřední postup, který mu předcházel.“

Soudy pak správně dovodily, že v daném případě nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kterak má namysli § 8 odst. 1 OdpŠk. Nebyly tak naplněny podmínky odpovědnosti státu za škodu.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl ( a ).

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel dovolací soud z toho, že žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2012

JUDr. František Ištvánek, v. r.

předseda senátu