Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 499/2010

-175

U S N E S E N Í

Ing. P. Ch.,

České republice-Ministerstvu spravedlnosti,

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16,

o ochranu osobnosti,

v

edené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. října 2008, č.j. -98, takto:

I.

Dovolání žalobce

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze 7. října 2008, č.j. -98, potvrdil podle (dále jen „ “) rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. března 2008, č.j. -67, kterým byla zamítnuta výrokem I. žaloba, aby se žalovaná písemně omluvila žalobci dvěma omluvami ve znění uvedeném ve výroku, výrokem II. byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná uhradila žalobci na náhradu nemajetkové újmy podle (dále jen „obč. zák.“) částku 800.000,- Kč a výrokem III. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Vrchní soud v Praze současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že v odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2006, č.j. -15, a č.j. -10, jimiž nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků, je uvedeno, že orgány činné v trestním řízení postupovaly v souladu s právními předpisy. I když soudu v řízení o ochranu osobnosti zásadně nepřísluší hodnocení postupu orgánů činných v trestním řízení, ztotožnil se odvolací soud s právním závěrem soudu prvního stupně, že tímto hodnocením nedošlo z objektivního pohledu k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce, přičemž nebyl zjištěn (ani tvrzen) exces. Z výše uvedených důvodů není dána ani odpovědnost žalované podle ustanovení obč. zák.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podal žalobce dne 7. října 2008 dovolání, doplněné podáními ze dne 3. února 2009 a 7. prosince 2009. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení ve spojení s ustanovení Dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení a b) Je přesvědčen, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce má za to, že postupem soudkyně JUDr. D. S. došlo při rozhodování ve věci vedené u Městského soudu v Praze sp. zn. , a sp. zn. , k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce, neboť její konstatování, že orgány činné v trestním řízení postupovaly v souladu s právními předpisy, bylo nepravdivé. Takový závěr nemá oporu v provedeném dokazování, k čemuž žalobce navrhl provedení celé řady důkazů, které však soudem nebyly provedeny. Navrhuje proto, aby dovolací soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Požaduje současně náhradu nákladů řízení.

K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje,že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá z hlediska uplatňovaných důvodů dovolání po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení (analogicky lze odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. ledna 2002, sp. zn. , rozsudek téhož soudu ze dne 21. prosince 2004, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 31. ledna 2006, č. j. -130). Jestliže dovolatel uplatňuje současně dovolací důvod podle ustanovení , nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 8. prosince 2011

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu