Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 740/2011

33

Cdo 740/2011

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně Správy služeb hlavního města Prahy, příspěvkové organizace se sídlem v Praze 8, Kundratka 1951/19,identifikační číslo 70889660, zastoupené JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 10, Dykova 17, proti žalovanému O. S., zastoupenému Mgr. Jiřím Křížem, advokátem se sídlem v Praze 8, Na Terase 133/3, o zaplacení 85.850,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2010, č. j. -95, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 1. dubna 2010, č. j. -68, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 85.850,- Kč spolu s blíže specifikovaným příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. října 2010, č. j. -95, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že dne 30. 7. 2007 bylo v souvislosti čištěním komunikací z parkoviště v K. ulici odtaženo vozidlo tovární značky LADA, reg. zn. ACA 98-59, jehož vlastníkem je žalovaný. Vozidlo bylo následně umístěno na střeženém parkovišti provozovaném žalobkyní a žalovaný byl písemně vyzván k jeho vyzvednutí, což neučinil. Na základě těchto zjištění dospěly soudy k závěru, že byly naplněny všechny podmínky uvedené v a odst. 6 , o pozemních komunikacích, opravňující žalobkyni k odtažení vozidla žalovaného a že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení žalované částky.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Má za to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je zásadně právně významné proto, že řeší právní otázku rozdílně, než bylo v typově obdobném případě judikováno Nejvyšším soudem. Oproti odvolacímu soudu pak rovněž prosazuje názor, že mu v dobrovolném odstranění vozidla v době čištění komunikace bránil závažný důvod, neboť trpěl následkem úrazu poruchami paměti, a že proto měl hradit náklady spojené s dočasným odstraněním vozidla ten, na jehož žádost bylo silničním správním úřadem vydáno rozhodnutí. Nadto je přesvědčen, že odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže nevyhověl návrhu jeho zástupce na odročení jednání a znemožnil mu tak účastnit se osobně jednání. Navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací napadené rozhodnutí jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně navrhla dovolání žalobce odmítnout, neboť má za to, že není zásadně právně významné. Obsáhle pak polemizuje se závěry vyjádřenými v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , na které žalovaný v dovolání poukázal.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “), po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v k tomu oprávněným subjektem řádně zastoupeným advokátem ( , 4 ), se zabýval nejdříve přípustností tohoto dovolání. Dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Dovoláním zpochybněná právní otázka dočasného odstranění vozidla v režimu ustanovení a 6 , o pozemních komunikacích, byla odvolacím soudem vyřešena v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. , v typově obdobném případě uzavřel, že je-li vlastníkem místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice v souladu s ustanovením a 6 , o pozemních komunikacích, odstraněno silniční vozidlo na náklady jeho provozovatele, je vlastník místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice (nepřevzal-li poté vozidlo jeho provozovatel) po odpadnutí důvodu veřejného zájmu, pro který byla místní komunikace nebo průjezdní úsek silnice označena dočasně dopravní značkou zákazu státní silničních vozidel, povinen vrátit odtažené vozidlo zpět na místo, odkud bylo odtaženo. Neučiní-li tak, nejenže zasahuje do vlastnických práv majitele vozidla, ale zbytečně vytváří náklady spojené s parkováním vozidla na střeženém parkovišti, které nemohou být přičítány k tíži majitele (provozovatele) vozidla. Výše formulované závěry obstály i v rovině ústavněprávní (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. ). Od vysloveného závěru nemá dovolací soud důvod se odchylovat ani v posuzované věci.

Lze uzavřít, že právní posouzení věci odvolacím soudem ve světle závěrů, které Nejvyšší soud přijal ve shora uvedeném rozhodnutí, neobstojí; dovolací soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil, a jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil rovněž tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. ( část věty za středníkem, odst. 3 věta druhá ).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 18. ledna 2012

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r. předsedkyně senátu