Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2819/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně TILIO, spol. s r. o., se sídlem ve Chbanech č. p. 31, PSČ 431 57, identifikační číslo osoby 64652432, zastoupené JUDr. Karlem Davidem, advokátem, se sídlem v Lounech, Beneše z Loun 50, proti žalovanému JUDr. P. C., o zaplacení částky 1.885.760,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. března 2010, č. j. -147, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Dovolání žalobkyně proti výroku pod bodem II v záhlaví označeného rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. června 2009, č. j. -119, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 1.873.560,- Kč s úrokem z prodlení, není přípustné podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí zrušené odvolacím soudem, kterým by tento soud rozhodl ve věci samé jinak). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Při zkoumání, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil. Zásadní význam rozhodnutí po právní stránce může přitom založit jen taková právní otázka, která je pro toto rozhodnutí určující.

Dovolatelkou předložené otázky, „zda a kdy vzniká klientu škoda, pokud jím zmocněný advokát nepodá včas opravný prostředek, a zda a jak je nutné zkoumat případný úspěch opožděně podaného opravného prostředku“, zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce nezakládají. Otázka předpokladů odpovědnosti advokáta za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem advokacie podle ustanovení , o advokacii, včetně otázky, jež je určující pro napadené rozhodnutí, za jakých okolností je opodstatněn závěr o příčinné souvislosti mezi výkonem advokacie a vzniklou škodou, byla již v rozhodování Nejvyššího soudu vyřešena [srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29. června 1984, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 13/1986 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2003, sp. zn. , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále též jen „Soubor“), pod číslem C 1743, svazek 24, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. června 2007, sp. zn. , uveřejněný v Souboru pod číslem C 5247, svazek CD-6, nebo též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2009, sp. zn. , ze dne 29. září 2009, sp. zn. , a ze dne 23. září 2010, sp. zn. , vše na www.nsoud.cz]. Nejvyšší soud se od závěrů přijatých v dosavadní rozhodovací praxi nehodlá odchýlit ani v této věci.

Odvolací soud řešil předpoklady odpovědnosti žalovaného advokáta za škodu v souladu s citovanou ustálenou judikaturou. Výtky dovolatelky, že odvolací soud nezaložil své rozhodnutí na řešení předběžné otázky, zda by, nebýt pochybení žalovaného při výkonu advokacie, byla se svou kasační stížností úspěšná, vycházejí z účelové dezinterpretace argumentů odvolacího soudu. Odvolací soud (a soud prvního stupně, s jehož závěry se odvolací soud ztotožnil) se při posouzení věci neomezil na závěr, že řízení předcházející rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. dubna 2004, sp. zn. , netrpí vadami a již vůbec se nespokojil s pouhým odkazem na odůvodnění tohoto rozsudku, jak mu podsouvá dovolatelka. Vycházeje z námitek uplatněných dovolatelkou v opožděně podané kasační stížnosti dovodil, že správní soud, vedle toho, že provedl dokazování v potřebném rozsahu a i jinak postupoval v souladu s ustanoveními , zjištěný skutkový stav správně posoudil podle příslušných ustanovení daňových předpisů. Shodně se správním soudem shledal postup správce daně v daňovém řízení v souladu se zákonem a jako správný (odpovídající ustanovení ) vyhodnotil též závěr správního soudu, že nelze vzít v úvahu dodatečně, až v soudním řízení předložený důkaz k doložení rozdílu mezi kupní cenou smluvní a kupní cenou obvyklou. Na základě toho pak uzavřel, že kasační stížnost by v případě včasného podání nebyla úspěšná a mezi pochybením žalovaného při výkonu advokacie a vzniklou škodou není příčinná souvislost.

Argumentace dovolatelky rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2006, sp. zn. , je nepřípadná. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí vycházel ze shora popsaných judikatorních závěrů a v meritu jeho pozornosti byla otázka okamžiku vzniku škody způsobené pochybením při výkonu advokacie jako skutečnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí doby, tedy otázka, kterou odvolací soud v souzené věci neřešil.

V situaci, kdy Nejvyšší soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani jiné okolnosti, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce, nelze než uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle ustanovení ve spojení s odmítl.

O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť toto rozhodnutí není rozhodnutím, jímž se řízení končí ( a ). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. ledna 2012

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu