Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 1453/2011

7 Tdo 1453/2011-37

U S N E S E N Í

Ing. Z. H.

Podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. Z. H.

o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2009, sp. zn. , byl obviněný Ing. Z. H. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. l, 4 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen za tento trestný čin a dále za trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 2, 4 písm. b) tr. zák., jímž byl uznán vinným ve věci Krajského soudu v Brně sp. zn. , a za trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., jímž byl uznán vinným ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. , podle § 250 odst. 4 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na šest a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 49 odst. l tr. zák., § 50 odst. l tr. zák. k trestu zákazu činnosti na šest let, přičemž byl zrušen výrok o (souhrnném) trestu uloženém obviněnému ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. a další obsahově navazující rozhodnutí. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. . Podle odst. l písm. d) tr. ř. byl rozsudek Krajského soudu v Brně zrušen a podle tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným zločinem podvodu podle , 5 písm. a) tr. zákoníku ( , , ve znění ) a odsouzen za tento zločin a dále za trestný čin úvěrového podvodu podle , 2, 4 písm. b) tr. zák., jímž byl uznán vinným ve věci Krajského soudu v Brně sp. zn. , a za trestný čin zpronevěry podle , 3 písm. c) tr. zák., jímž byl uznán vinným ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. , podle tr. zákoníku, tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na šest roků, pro jehož výkon byl podle tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle , 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti na šest let, přičemž podle tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému uložen ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. , a výrok o trestu, který mu byl uložen ve věci Krajského soudu v Brně sp. zn. , a další obsahově navazující rozhodnutí. Znovu bylo rozhodnuto také výrokem podle odst. l tr. ř. o náhradě škody.

Jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku posoudil Vrchní soud v Olomouci skutek, který podle jeho zjištění a předtím i podle zjištění Krajského soudu v Brně spočíval v podstatě v tom, že obviněný Ing. Z. H. jako jednatel obchodní společnosti Perfekt Stav, s.r.o., se sídlem v Brně, Francouzská 35, společně s M. V. po předchozí vzájemné domluvě uskutečnili v době od 1. 12. 2005 do 22. 2. 2006 odběr fixační fólie od obchodní společnosti Ekobal, spol. s r.o., se sídlem v Jesenici, Vídeňská 72, okr. Praha - západ, s úmyslem odebrané zboží v plné výši neuhradit, prodat je a finanční prostředky si ponechat, přičemž odběrem uvedeného zboží a jeho nezaplacením způsobili obchodní společnosti Ekobal, spol. s r.o., škodu ve výši 5 089 692 Kč. Ve výroku o vině pak jsou specifikovány jednotlivé neuhrazené faktury a je v něm popsána další manipulace směřující ke zpeněžení získaného zboží.

Důvod změny výroku o vině vyplýval z toho, že Vrchní soudu v Olomouci rozhodoval po 1. 1. 2010, kdy nabyl účinnosti , který byl pro obviněného příznivější, zatímco Krajský soud v Brně rozhodoval před 1. 1. 2010 podle trestního zákona účinného do 31. 12. 2009.

Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci. Napadl výrok o vině i další navazující výroky. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Namítl nesprávné právní posouzení skutku, který měl být podle jeho názoru kvalifikován podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Tento názor vyvozoval z toho, že při správném stanovení výše škody se jednalo o značnou škodu, a nikoli o škodu velkého rozsahu. Vytkl, že škoda ve výši 5 089 692 Kč nebyla stanovena v souladu s ustanovením § 137 tr. zákoníku, tj. jako škoda, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává. Uvedl, že odborné vyjádření, z něhož soudy vycházely, se týkalo cen v P. a že nebralo v úvahu ceny v B., kde byl čin spáchán a kde jsou ceny v důsledku regionálních rozdílů nižší. Kromě toho projevil nesouhlas se způsobem zpracování odborného vyjádření, zvláště pak s tím, že bylo založeno na dokladech dodaných poškozenou obchodní společností. Odkázal na znalecký posudek, který si sám opatřil a podle kterého obvyklá cena zboží byla 4 547 797 Kč. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Podle § 137 tr. zákoníku se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává (přičemž v další části tohoto ustanovení je stanoveno, jak se postupuje, nelze-1i takto výši škody zjistit). Obsahově totožné ustanovení měl i trestní zákon účinný do 31. 12. 2009 (§ 89 odst. 12 tr. zák.).

K celkové částce ve výši 5 089 692 Kč soudy došly součtem dílčích částek, které poškozená obchodní společnost Ekobal, spol. s r.o., jako prodávající fakturovala obchodní společnosti Perfekt Stav, s.r.o., jako kupujícímu za jednotlivé dodávky a které nebyly uhrazeny.

Jestliže zákonným znakem trestného činu je škoda, musí být stanovena způsobem uvedeným v § 137 tr. zákoníku. Významné je, že pokud byl trestný čin spáchán prostřednictvím právního úkonu, jímž byla kupní smlouva, nemusí se sjednaná kupní cena krýt s cenou uvedenou v § 137 tr. zákoníku, tj. s cenou obvyklou v době a v místě spáchání činu. V posuzované věci tedy vyvstala otázka, zda citovanému ustanovení odpovídá cena fakturovaná poškozenou obchodní společností.

Soudy si pro posouzení uvedené otázky vytvořily odpovídající podklad v odborném vyjádření Věry Misákové, která jinak je znalkyní v oboru ekonomiky. V odborném vyjádření je podrobně popsáno, jak obchodní společnost Ekobal, spol. s r.o., v rozhodnou dobu postupovala při stanovení ceny ve vztahu k svým zákazníkům, v jakém rozpětí se pohybovaly ceny účtované touto obchodní společností různým zákazníkům a v jakém vztahu byly tyto ceny k cenám jiných obchodních společností prodávajících daný druh zboží. Z porovnání těchto hledisek s cenou, kterou obchodní společnost Ekobal, spol. s r.o., fakturovala v posuzovaném případě obchodní společnosti Perfekt Stav, s.r.o., vyplynulo, že tato cena je s nimi plně srovnatelná. Soudy proto uvedenou cenu důvodně považovaly za cenu v době a v místě činu obvyklou.

Obsahem odborného vyjádření Věry Misákové se soudy zevrubně zabývaly, zejména pak Vrchní soud v Olomouci na str. 13-14 napadeného rozsudku. Vrchní soud v Olomouci dokonce doplnil dokazování dalšími doklady, jimiž byly závěry odborného vyjádření plně podpořeny. Pokud obviněný prostřednictvím obhájkyně předložil znalecký posudek Ing. Jiřího Trávníčka, který si sám opatřil, Vrchní soud v Olomouci se zabýval také jím, považoval ho za listinný důkaz, zaznamenal, že jeho závěry se liší od závěrů odborného vyjádření Věry Misákové, a přijatelně vysvětlil, že neakceptoval jeho závěry s ohledem na nevyhovující způsob jeho zpracování a charakter podkladů, z nichž vycházel.

Námitky, které obviněný uplatnil v dovolání, rozhodně nemohou obstát. Námitka založená na myšlence regionálních rozdílů cen je ve vztahu k posuzované věci nepřiléhavá. Obviněný spáchal trestný čin jako tzv. distanční delikt, jak na to výstižně poukázal Vrchní soud v Olomouci v napadeném rozsudku. Místem spáchání trestného činu nebylo jen B., kde se nacházelo sídlo obchodní společnosti, za kterou jednal obviněný. Místem spáchání trestného činu byla také J., okr. P. – z., kde se nacházelo sídlo poškozené obchodní společnosti a zboží, které se stalo předmětem útoku. I když jednání obviněného bylo zčásti provedeno v B., podstatnou skutečností je to, že následek ve formě škody nastal v sídle poškozené obchodní společnosti. Místem spáchání trestného činu tudíž byla obě uvedená místa. Soudům nelze v žádném případě vytýkat, že zákonné hledisko vymezené v § 137 tr. zákoníku dikcí „v místě činu“ vztahovaly (ve shodě s odborným vyjádřením Věry Misákové) k sídlu poškozené obchodní společnosti a že vycházely z ceny daného zboží obvyklé v P. a okolí. Namítaná okolnost, že podklady k odbornému vyjádření dodala sama poškozená obchodní společnost, nemůže zvrátit závěry odborného vyjádření. Již s ohledem na to, co bylo předmětem odborného vyjádření, je logické, že rozhodující část podkladů pocházela od poškozené obchodní společnosti. Zpracovatelka odborného vyjádření však vycházela i z jiných podkladů, zejména pokud jde o ceny účtované jinými obchodními společnostmi, s nimiž porovnávala ceny účtované poškozenou obchodní společností.

Závěr Vrchního soudu v Olomouci, že obviněný způsobil škodu 5 089 692 Kč, se opírá o takový způsob stanovení výše škody, který je v souladu s ustanovením § 137 tr. zákoníku. Škoda v uvedené výši je škodou velkého rozsahu podle § 138 odst. l tr. zákoníku. Tím pádem Vrchní soud v Olomouci správně posoudil skutek jako zločin podvodu podle § 209 odst. l, 5 písm. a) tr. zákoníku.

Napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci evidentně není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.

Obviněný pojal do dovolání také námitky, které se týkaly místní příslušnosti soudů. Tyto námitky jsou mimo meze dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud se jimi tudíž dále nezabýval.

Nad rámec samotného rozhodnutí o podaném dovolání pokládá Nejvyšší soud za nutné vyjádřit se k délce dovolacího řízení. Obviněný podal dovolání u Krajského soudu v Brně dne 14. 6. 2010, avšak Nejvyššímu soudu byla věc ve stavu, který umožňoval rozhodnout, předložena dne 11. 11. 2011. K průtahům tedy nedošlo v řízení před Nejvyšším soudem.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. listopadu 2011

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec