Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4046/2011

U S N E S E N Í

a)

se sídlem v Litoměřicích, Křižíkova 3,

a

b) ZO OSPZV – ASO ČR Agrofrukt Kamýk,

se sídlem v Kamýku 1, zastoupených JUDr. Zuzanou Kudrnovou, advokátkou v Žitenicích, Litoměřická 24, proti žalovanému

Odborovému svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociaci svobodných odborů ČR,

se sídlem v Praze 2, Tyršova 6, zastoupenému Mgr. Petrem Jahodou, advokátem v Praze 3, Plavínová 2796/12, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 5. 2011, č. j. -264, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 5. 2011, č. j. - 264, jakož i usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 9. 12. 2010, č. j. -237, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem shora označeným bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 9. 12. 2010, č. j. -237, kterým nebylo připuštěno, aby z řízení vystoupili žalobci ad a) a ad b), a aby na jejich místo nastoupila Odborová organizace A. T., se sídlem v L., a Odborová organizace A. K., se sídlem v K.

Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že v posuzované věci nebyly naplněny podmínky pro záměnu účastníků řízení, stanovené zákonem v ustanovení Předně nebyl k navrženému procesnímu postupu dán nezbytný souhlas žalovaného. První instance k tomu podotkla, že se navíc nejedná o právní nástupnictví podle platného práva, neboť právní subjektivita původních žalobců je zachována a je rozdílná od subjektů navrhovaných k nastoupení do řízení. Odvolací soud rovněž dodal, že od institutu záměny účastníků je třeba důsledně odlišovat procesní nástupnictví podle , které je použitelné za situace, kdy po zahájení řízení nastane právní skutečnost, jež má za následek změnu v osobě nositele věcné legitimace na straně žalobce (takový postup ovšem v daném případě navržen ani nebyl).

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Dovodili přípustnost dovolání z ustanovení a jako důvod dovolání označili nesprávné právní posouzení věci. V rámci vylíčení dovolacího důvodu mimo jiné namítali, že v předmětné věci mělo být postupováno podle , tedy ve smyslu univerzální sukcese (na což poukazovali již v průběhu řízení – viz např. přípis ze dne 12. 11. 2010). Zdůraznili, že žalovaný nepředložil žádný důkaz o tom, že by původní odborové organizace (stávající žalobci) nadále existovaly. Žalobci tvrdili, že tyto subjekty byly zrušeny, neboť především pozbyly členskou základnu (od níž se podle jejich názoru odvíjela jejich právní subjektivita). Žalující odborové organizace vystoupily z evidence OSPZV – ASO ČR, což bylo také žalovanému řádně oznámeno. Dovolatelé proto žádali, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a současně i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání písemně vyjádřil. Trval na svých dosavadních tvrzeních, nesouhlasil s dovolacími námitkami a navrhl, aby dovolání žalobců nebylo vyhověno.

Nejvyšší soud zjistil, že žalobci, zastoupení advokátkou, podali dovolání v zákonné lhůtě ( , ). Žalobci dovozovali přípustnost dovolání z ustanovení a dovolací důvod byl uplatněn podle , tj. pro nesprávné právní posouzení věci.

Dovolání je přípustné.

Podle ustanovení totiž platí, že dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o záměně účastníka ( ).

Dovolání je též důvodné.

Z ustanovení se podává, že na návrh žalobce může soud se souhlasem žalovaného připustit, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit.

Nejvyšší soud přisvědčuje nižším instancím, že nelze připustit záměnu účastníka na straně žalující, nesouhlasí-li s tímto postupem také žalovaný. Z právní úpravy i konstantní judikatury zdejšího soudu vyplývá, že stanovisko žalovaného k návrhu na záměnu účastníka řízení má právní význam. Bez jeho souhlasu se k tomuto procesnímu postupu není možno uchýlit. Smyslem tohoto institutu je navíc náprava nedostatku aktivní či pasivní věcné legitimace, který zde byl již v době zahájení řízení, což v posuzované věci nebylo možno vyhodnotit.

Dovolací soud se ovšem neztotožňuje plně s tím, jakým způsobem soudy obou stupňů nahlížely na předmětnou procesní situaci. V tomto směru poznamenává, že se nižší instance dostatečně nezabývaly otázkou právní subjektivity a tedy i způsobilosti být účastníkem řízení na straně původních (stávajících) žalobců. Ačkoli nebylo možno připustit záměnu účastníků řízení podle , neboť pro tento procesní postup nejsou dány podmínky (zejména souhlas žalovaného), nelze odhlížet od institutu univerzální sukcese, vymezeného v

Podle citovaného ustanovení platí, že pokud účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.

V ustanovení se pak uvádí, že ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde. Přitom ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního účastníka řízení, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení (viz odst. 4).

Výše uvedenou překážku postupu řízení, kterou je vznik nedostatku způsobilosti být účastníkem řízení po jeho zahájení, musí soudy řešit ex officio, tj. z úřední povinnosti. Návrh žalobců ze dne 29. 9. 2010 tedy bylo nutno zohlednit i jako možný podnět k procesnímu nástupnictví ve formě tzv. univerzální sukcese, na niž také žalobci v průběhu řízení poukazovali (a to již přípisem ze dne 12. 11. 2010). Nižší instance řádně nezhodnotily tvrzení žalobců, na jejichž základě mohly na základě dokazování dospět k závěru o zániku žalujících organizací (a shledání existence jejich nástupnických subjektů), jehož nutným důsledkem by byl postup stanovený v

Jelikož shodný (zamítavý) názor při posouzení výše rozebírané procesní otázky zaujaly soudy obou nižších stupňů, Nejvyšší soud z těchto důvodů zrušil obě jejich rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta za středníkem, odst. 3 ). Nechť se nižší instance v dalším průběhu řízení zabývají otázkou aplikace ustanovení o univerzální sukcesi a v tomto směru učiní relevantní zjištění po provedení potřebných důkazů.

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je pro soud prvního stupně závazný ( ).

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího ( , část věty před středníkem ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 11. ledna 2012

JUDr. Ludvík D a v i d, CSc. předseda senátu