Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 510/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka Ph.D., v právní věci žalobkyně Ing. M. S., zastoupené JUDr. Karlem Jelínkem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 3A, proti žalovanému Sdružení SOS dětské vesničky, se sídlem v Praze 1, U Prašného mostu 50, IČO: 00407933, zastoupenému JUDr. Josefem Novákem, advokátem se sídlem v Praze 3 – Vinohradech, Přemyslovská 11/2346, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2008, č. j. - 246, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. dubna 2007, č. j. -199, zamítl ve výroku I. žalobu, aby žalovaný zaslal žalobkyni, Magistrátu města K. V., odboru zdravotnictví a sociálních věcí, Okresnímu soudu v Karlových Varech k č.j.: 18P 4/95 a Krajskému úřadu odboru sociálních věcí dopis ve znění uvedeném ve výroku, výrokem II. zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobkyni na náhradu nemajetkové újmy podle (dále jen „obč. zák.“) částku 1.000,000,- Kč a výrokem III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a o náhradě nákladů řízení placených státem. Soud prvního stupně posoudil věc podle ustanovení ásl. obč. zák. a dospěl k závěru, že obsahem dopisu, sepsaného ředitelem žalovaného v rámci výkonu jeho funkce, nedošlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobkyně. Vzhledem k tomu soud zamítl i požadavek na náhradu nemajetkové újmy v penězích, přičemž žalobkyně ani žádnou újmu netvrdila a neprokazovala.

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. listopadu 2008, č.j. -246, rozsudek soudu prvního stupně podle (dále jen „ “) potvrdil, změnil jej ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními i právním závěrem soudu prvního stupně, že v předmětné věci se jednalo ze strany žalovaného o výkon práva, resp. povinnosti, což je okolnost vylučující neoprávněnost zásahu do osobnostních práv žalobkyně.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 4. března 2009 dovolání doplněné podáním ze dne 16. prosince 2009, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení Odkazuje na dovolací důvody podle ustanovení a písm. b) a ustanovení téhož zákona. Domnívá se, že základní vadou řízení ( ) byla nesprávná interpretace provedených důkazů. Obsah dopisu soudy hodnotily zcela mimo souvislosti a události, za kterých byl dopis napsán. Odvolací soud přitom nerozlišoval mezi pracovně právním poměrem a závazkovým vztahem založeným mezi pěstounkou a žalovanou organizací. Zásadní právní význam shledává v tom, že neexistuje žádné analogické rozhodnutí o tom, že Sdružení vesniček SOS má právo takovým způsobem, jakým to učinil jeho ředitel, atakovat osobnostní práva pěstounky. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

K dovolání se vyjádřil žalovaný podáním ze dne 14. října 2009 a 8. února 2010. Uvedl, že podle jeho názoru nemá napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam a proto navrhuje odmítnutí dovolání. Současně žádá o přiznání nákladů dovolacího řízení.

Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Otázku výkladu ustanovení násl. obč. zák. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. listopadu 2006, sp. zn. , rozsudek téhož soudu ze dne 28. února 2007, , nebo rozsudek ze dne 24. června 2008, sp.zn. ). Pokud dovolatelka uplatňuje dovolací důvod podle , pak nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu. Jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení ( téhož zákona), nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a , když v dovolacím řízení vznikly žalovanému náklady spojené se zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 6.250,- Kč /srovnej , , , , ve znění po novele provedené účinné od 1. 9. 2006/ a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč ( ve znění po novele provedené ). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí u žalovaného 6.550,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty představována částkou 7.860,- Kč ( )

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 22. prosince 2011

JUDr. Pavel

P a v l í k, v. r.

předseda senátu