Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1108/2010

30

Cdo 1108/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

A. Ž.,

proti žalované obchodní společnosti

Ringier Axel Springer CZ, a.s.,

se sídlem v Praze 7, Komunardů č. 1584/42, IČO: 40766713, zastoupené JUDr. Helenou Chaloupkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Kladská č. 5,

o ochranu osobnosti

,

vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2009, č.j. -70, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2009, č.j. -70,

se

ve výroku I. ve věci samé, pokud jím byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., a dále ve výrocích II. a III.,

zrušuje

a věc

se

v tomto rozsahu

vrací

odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se návrhem na ochranu osobnosti domáhal proti žalované jednak přiznání omluvy podle ustanovení (dále jen „obč. zák.“) a současně i přisouzení náhrady nemajetkové v penězích podle ustanovení cit. zákona v souvislosti s článkem uveřejněným žalovanou v deníku

BLESK

pod názvem „

Žaloba, exředitel Discolandu zabil i babičku“.

O uvedené žalobě rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. března 2009, č.j. -57, kterým ji v celém rozsahu zamítl. Na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že v souzené věci nedošlo k protiprávnímu (neoprávněnému) zásahu do osobnostních práv žalobce, protože dotčený článek obsahoval (přes některé dílčí nepřesnosti) pravdivou informaci o probíhajícím trestním řízení (o návrhu na obnovu řízení).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. listopadu 2009, č.j. -70, rozsudek soudu prvního stupně změnil potud, že žalované uložil zaplatit žalobci z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích částku ve výši 100.000,- Kč, zatímco v ostatních výrocích ve věci samé tento rozsudek potvrdil. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.) a o povinnosti zaplatit soudní poplatek (výrok III.).

Odvolací soud konstatoval, že vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, přičemž se s ním ztotožnil i v tom, že dotčený článek (ve své podstatě) podává informaci o (obnoveném) trestním řízení vedeném proti žalobci, takže v tomto případě by nebylo možno dovodit neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce, protože tak žalovaná plnila informační povinnost, kterou má ve vztahu k veřejnosti. Odvolací soud však současně uvedl, že „přihlíží k tomu, že součástí článku je i jeho název „Exředitel Discolandu zabil i babičku“, který (podle názorusoudu) ve vztahu k žalobci jednoznačně porušuje zásadu presumpce neviny“. S ohledem na takto dovozený zásah proto žalobci přiznal již uvedenou náhradu nemajetkové újmy v penězích v určené výši. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupkyni žalované dne 22. prosince 2009 a týž den nabyl právní moci.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dne 30. prosince 2009 ve výroku, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, včasným dovoláním. Jeho přípustnost odvozuje z ustanovení (dále jen „ “) a výslovně je podává z důvodů uvedených v a b) a odst. 3 Především vytýká, že odvolací soud ve svém rozhodnutí vychází z nesprávného znění nadpisu dotčeného článku. Jeho formulace (ve skutečnosti) je: „Žaloba, exředitel Discolandu zabil i babičku“, tedy nikoliv „Exředitel Discolandu zabil i babičku“, což dává textu jiný smysl, neboť název nadpisu (byť ve zjednodušení) ve správném znění je též informací o probíhajícím řízení. Navrhla proto, aby dovolací soud rozsudek Vrchního soudu v Praze (v uvedeném výroku ve věci samé) zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

K dovolání se písemně vyjádřil žalobce a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení , stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením , je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením a je přípustné podle ustanovení

Poté dovolací soud rozsudek Vrchního soudu v Praze přezkoumal v dovoláním napadeném výroku ve věci samé v souladu s ustanovením až 3 a dospěl k závěru, že toto dovolání je důvodné.

Z ustanovení vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, které však z obsahu napadeného spisu nebyly seznány.

Dovolatelkou uplatněný dovolací důvod ve smyslu (nesprávné právní posouzení věci) dopadá na případy kdy, odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Je třeba zdůraznit, že ke vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby podle obč. zák. musí být jako předpoklad odpovědnosti splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě. Tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a dotčením osobnostní sféry fyzické osoby. Nenaplnění kteréhokoliv z těchto předpokladů vylučuje možnost nástupu sankcí podle ustanovení obč. zák. Neoprávněným zásahem je zásah do osobnosti fyzické osoby, který je v rozporu s objektivním právem, t. j. s právním řádem.

Dovolací důvod uvedený v ustanovení míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutková zjištění a z nich vyplývající skutkový závěr, jenž byl podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu, jsou vadné. Jde o skutkový závěr, na jehož základě odvolací soud posoudil věc po právní stránce.

Bylo již uvedeno, že se žalobce domáhal ochrany osobnosti v souvislosti s článkem uveřejněným žalovanou pod názvem (jak jej žalobce v žalobě sám uvádí) „Žaloba, exředitel Discolandu zabil i babičku“. Takto formulovaný název pak skutečně také odpovídá titulku dotčeného článku, obsaženému ve výtisku deníku BLESK ze dne 17. května 2006, přičemž soud prvního stupně z této skutečnosti také vyšel při svém rozhodování. Naproti tomu odvolací soud své rozhodnutí o návrhu žalobce na náhradu nemajetkové újmy v penězích v této věci zbudoval výlučně na (domnělém) zjištění, že název tohoto článku zní: „Exředitel Discolandu zabil i babičku“, přičemž z toho odvodil existenci zásahu do práva na ochranu osobnosti žalobce. Zde ovšem rozhodnutí odvolací soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Za tohoto stavu nevyjasnění si přesného obsahu tvrzeného zásahu do osobnostních práv žalobce názvem dotčeného článku, jehož skutečné znění je objektivně odlišné od toho, jež bylo uvažováno odvolacím soudem, proto odvolacímu soudu zatím nedávalo předpoklady, otázku, zda v tomto případě jde skutečně o zásah do práva žalobce na ochranu osobnosti, jakkoliv hodnověrněji uzavřít.

Protože tedy nelze z uvedených důvodů pokládat napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze v napadeném výroku ve věci samé za správný ( ), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací, jej z uvedeného důvodu, včetně závislých výroků, zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení ( a 3 ).

K projednání věci nebylo nařízeno jednání ( ).

Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu ( věta první ve spojení s téhož zákona). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. prosince 2011

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu