Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 23/2008

11 Tcu 23/2008-I.-44

U S N E S E N Í

M. H., t a k t o :

se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky

M. H.

, rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu ze dne 22. 5. 2007, sp. zn. , rozhodnutím Vrchního zemského soudu ve Vídni ze dne 19. 11. 2007, sp. zn. 18 BS 221/07t, a rozhodnutím Nejvyššího soudního dvora ve Vídni ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 13 Os83/07s-6,

z r u š u j e .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu ze dne 22. 5. 2007, sp. zn. , rozhodnutím Vrchního zemského soudu ve Vídni ze dne 19. 11. 2007, sp. zn. 18 BS 221/07t, a rozhodnutím Nejvyššího soudního dvora ve Vídni ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 13 Os83/07s-6, byl český státní příslušník M. H., uznán vinným spácháním zločinu těžké loupeže podle § 142 odst. 1 a § 143 alinea druhá StGB, a zločinu řemeslné krádeže vloupáním podle § 127, § 129 ř. 1 a § 130 alinea čtvrtá StGB, za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání 12 (dvanácti) let.

Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) k návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení M. H. výše označenými rozsudky rakouských soudů do evidence Rejstříku trestů rozhodl podle ust. , o Rejstříku trestů (dále jen „ “) usnesením ze dne 7. srpna 2008, sp. zn. , tak, že se údaje o tomto odsouzení M. H. výše uvedenými rozsudky zaznamenají do evidence Rejstříku trestů.

Dne 3. 10. 2011 Rejstřík trestů Nejvyšší soud upozornil na existenci dvojího zápisu téhož odsouzení M. H.. Z tohoto důvodu se Nejvyšší soud obrátil na Krajský soud v Ostravě a upozornil jej na novelizované znění ust. § 4 odst. 3 zákona o Rejstříku trestů, a současně jej požádal a o zapůjčení spisu sp. zn. . Krajský soud v Ostravě předmětný spis zapůjčil, neboť jej již dříve zaslal Okresnímu soudu v Ostravě k řízení podle § 455 odst. 2 tr. ř. Proto Nejvyššímu soudu zaslal opis požadovaného rozsudku z 9. 3. 2011, sp. zn. , (spolu s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20.,6.,2011, sp. zn. ) jako

podnět ke zrušení

výše uvedeného usnesení Nejvyššího soudu ČR, kterým bylo rozhodnuto o zaznamenání údajů o cizozemském odsouzení M. H. do evidence Rejstříku trestů.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zrušení usnesení, jímž Nejvyšší soud rozhodl o zaznamenání údajů o cizozemském odsouzení M. H. do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).

Podle zákona (ve znění ) platí, že pokud byly do Rejstříku trestů zaznamenány údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem podle zákona a soud příslušný podle zvláštního právního předpisu ( tr. ř.) následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí cizozemského soudu, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o jiném odsouzení. Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání podle zákona.

Z podaného návrhu a z obsahu připojených rozhodnutí vyplývá, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. (ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 6. 2011, sp. zn. ) bylo rozhodnuto, že se podle § 452 odst. 2 tr. ř. na území České republiky uznává pravomocný rozsudek Zemského soudu v Korneuburgu ze dne 22.5.2007, sp. zn. , ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudního dvora ve Vídni ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. -6, a rozhodnutím Vrchního zemského soudu ve Vídni ze dne 19. 11. 2007, sp. zn. 18 Bs 221/07t, jimiž byl odsouzený M. H. uznán vinným zločinem těžké loupeže podle § 142 odst. 1, § 143 alinea druhá trestního zákona Rakouské republiky, a zločinem řemeslné krádeže vloupáním podle § 127, § 129 ř. 1 a § 130 alinea čtvrtá trestního zákona Rakouské republiky. Trest odnětí svobody na 12 let, který byl odsouzenému M. H. uložen cizozemským rozhodnutím, byl přeměněn na trest odnětí svobody v trvání 10 let, v jehož výkonu bude odsouzený pokračovat v České republice. Citovaným rozhodnutím Krajského soudu v Olomouci, ve spojení s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci, byla tedy výše uvedená rozhodnutí rakouských soudů na území České republiky uznána.

Lze tedy dovodit, že v posuzované věci jsou splněny podmínky pro postup Nejvyššího soudu České republiky předpokládaný ustanovením § 4 odst. 3 zákona. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky zrušil své usnesení ze dne 7. srpna 2008, sp. zn. , o zaznamenání údajů o cizozemském odsouzení M. H. do evidence Rejstříku trestů.

Na základě tohoto rozhodnutí pak v opisech a výpisech z evidence Rejstříku trestů nelze u M. H. vykazovat původně zaznamenané odsouzení cizozemským soudem, neboť Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání podle § 4 odst. 1 zákona.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. listopadu 2011

Předseda senátu: JUDr. Stanislav Rizman