Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tz 92/2011

3

Tz 92/2011

-12

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

J. R.,

proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. , a podle § 268 odst. 2 tr. ř. rozhodl  

takto:

Pravomocným usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. ,  

byl porušen zákon

  v ustanovení § 278 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného J. R.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 13. 9. 2007, sp. zn.

,

byl obviněný J. R. odsouzen za trestný čin výtržnictví dle § 202 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 roků. K odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. , tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání jako nedůvodné zamítl.

Usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. , bylo podle § 83 odst. 1 tr. zákoníku rozhodnuto tak, že obviněný J. R. vykoná trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. , a to ve věznici s dozorem. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. , byla stížnost obviněného J. R. podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.

Následně rozhodl Okresní soud v Mostě (k návrhu obviněného) usnesením ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. , tak, že

podle § 284 tr. ř. vyhovuje návrhu odsouzeného J. R. a zcela ruší usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 9. 2010, sp. zn.

. Usnesení nabylo právní moci dne 24. 5. 2011.

Ministr spravedlnosti podal podle § 266 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného J. R. stížnost pro porušení zákona, a to proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. .

Stěžovatel je toho názoru, že citovaným usnesením, byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6, § 134 odst. 2 a § 277 tr. ř. ve prospěch obviněného J. R.

Ve stížnosti uvedl, že Okresní soud v Mostě odůvodnil své rozhodnutí o nařízení výkonu uloženého trestu odnětí svobody tím, že obviněný spáchal ve zkušební době další trestnou činnost, pro kterou byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 1. 2010, sp. zn. .

Dle názoru ministra spravedlnosti okresní soud zcela opomenul zkoumání podmínek pro povolení obnovy řízení ve smyslu § 277 a násl. tr. ř., kdy zákon nepřipouští obnovu řízení proti rozhodnutí o tom, že odsouzený vykoná podmíněně odložený trest, ani proti kterémukoli jinému rozhodnutí ve vykonávacím řízení. Okruh rozhodnutí, ohledně nichž je obnova přípustná, nelze svévolně rozšiřovat, a už vůbec ne bez řádného odůvodnění takového postupu. Podle ustáleného názoru právní teorie i praxe je institut obnovy řízení určen k nápravě vad jen těch rozhodnutí, která jsou taxativně v zákoně uvedena. Návrh přesto podaný je tedy nutno zamítnout podle § 283 písm. b) tr. ř. Koncepce obnovy řízení počítá s dvojím řízením: obnovovacím (judicium rescindens) a obnoveným (judicium rescissorium). V daném případě nebylo vlastně co obnovovat; jinými slovy, není možné bez dalšího vyhovět návrhu obviněného a zrušit napadené rozhodnutí, aniž by řízení pokračovalo, resp. aniž by bylo třeba ve věci učinit další rozhodnutí.

Případné použití analogie zákona ve prospěch obviněného není v tomto případě namístě, neboť znění zákona je jednoznačné a standardními metodami výkladu lze bez větších obtíží dospět k závěru, že právní norma implicitně vylučuje povolení obnovy řízení v jiných případech, resp. ve vztahu k jiným typům rozhodnutí, než která jsou v zákoně výslovně uvedena. Nejde zde o demonstrativní (otevřený) výčet rozhodnutí, nýbrž o výčet uzavřený, jehož rozsah je pro soud závazný. Z tohoto úhlu pohledu nese citované rozhodnutí znaky soudní libovůle a nemůže obstát.

Dále uvedl, že z lakonického odůvodnění předmětného rozhodnutí se podává, že rozsudek, kvůli kterému byl trest "přeměněn", byl "rozsudkem (správně usnesením) Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. ,

zrušen a věc byla přikázána k novému projednání Krajskému soudu v Ústí nad Labem

“, přičemž do dnešního dne nebylo ve věci rozhodnuto. Okresní soud proto uzavřel, že pokud by mu tato skutečnost byla známa,

"nemohlo by dojít k přeměně uvedeného trestu"

, a proto bylo návrhu obviněného vyhověno.

Závěry Okresního soudu v Mostě neodpovídají skutečnému stavu věci v době rozhodování. Nejvyšší soud sice skutečně rozhodl shora popsaným způsobem, avšak Krajskému soudu v Ústí nad Labem vytkl toliko určitou procesní vadu, která je v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu blíže rozvedena. Krajský soud v Ústí nad Labem již o odvolání obviněného J. R. proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. , znovu rozhodl, když usnesením ze dne 24. 1. 2011, sp. zn. , toto odvolání jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. Bylo tak potvrzeno, že se odsouzený dne 3. 8. 2008 skutečně dopustil úmyslné trestné činnosti a oprávněně bylo konstatováno, že se v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení neosvědčil. Okresní soud si tedy ani nezjistil všechny potřebné a zejména aktuální informace, z nichž by existence nového konečného rozhodnutí vyplývala, a tudíž nemohl návrh obviněného kvalifikovaně posoudit.

Ministr spravedlnosti proto v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v v Mostě ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. , byl ve prospěch J. R. porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, 6, § 134 odst. 2 a § 277 tr. ř.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen, a to ve směru vytýkaném ministrem spravedlnosti.

Podle § 277 tr. ř., skončilo-li trestní stíhání vedené proti určité osobě pravomocným rozsudkem, pravomocným trestním příkazem, pravomocným usnesením o zastavení trestního stíhání, pravomocným usnesením o podmíněném zastavení trestního stíhání, pravomocným usnesením o schválení narovnání nebo pravomocným usnesením o postoupení věci jinému orgánu, lze v trestním stíhání téže osoby pro týž skutek pokračovat, pokud nebylo takové rozhodnutí zrušeno v jiném předepsaném řízení, jen byla-li povolena obnova trestního řízení. Před povolením obnovy lze k zajištění důkazního materiálu a k zajištění osoby obviněného provádět vyšetřovací úkony jen v mezích ustanovení této hlavy.

Podle § 278 odst. 1 tr. ř. obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním příkazem, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, jímž bylo rozhodnuto o podmíněném upuštění od potrestání s dohledem, se povolí, a to i dříve, než nastaly skutečnosti uvedené v a 7 , také tehdy, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit rozhodnutí o trestu.

Podle odst. 2 obnova řízení, které skončilo pravomocným usnesením soudu o zastavení trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání, a to i v případě, jestliže ještě nenastaly skutečnosti uvedené v § 308 odst. 3, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve vést k závěru, že důvody k takovému rozhodnutí tu nebyly a že je namístě v řízení pokračovat.

Podle odst. 3 obnova řízení, které skončilo pravomocným usnesením státního zástupce o zastavení trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání, a to i v případě, jestliže ještě nenastaly skutečnosti uvedené v § 308 odst. 3 tr. ř., se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy státnímu zástupci dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve vést k závěru, že důvody k takovému rozhodnutí tu nebyly a že je na místě podat proti obviněnému obžalobu.

Podle odst. 4 obnova řízení, které skončilo některým ze způsobů uvedených v předchozích odstavcích, se povolí též tehdy, bude-li pravomocným rozsudkem zjištěno, že policejní orgán, státní zástupce nebo soudce v původním řízení porušil svoje povinnosti jednáním zakládajícím trestný čin.

Pokud okresní soud rozhodl napadeným usnesením, sp. zn. , o povolení obnovy řízení nerespektoval citovaná zákonná ustanovení, zejména ustanovení § 278 tr. ř.

Ze spisového materiálu vyplývá, že obviněnému J. R. byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. , trest odnětí svobody s podmíněným odkladem.

Usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. , bylo podle § 83 odst. 1 tr. zákoníku rozhodnuto tak, že obviněný J. R. vykoná trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, který mu byl uložen mu rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. , a to ve věznici s dozorem. V odůvodnění svého rozhodnutí okresní soud uvedl, že důvodem nařízení výkonu trestu bylo zjištění, že obviněný J. R. byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 1. 2010, sp. zn. , za trestné činy ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.

Proti usnesení o nařízení výkonu trestu si obviněný J. R. podal stížnost a Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. , rozhodl tak, že podanou stížnost podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.

Následně podal obviněný J. R. návrh na obnovu řízení s tím, že trestní řízení ve věci Okresního soudu v Mostě, sp. zn. , nebylo dosud pravomocně ukončeno neboť unesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2010, sp. zn. , bylo usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 1. 2010, sp. zn. , zrušeno a Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Okresní soud v Mostě k žádosti obviněného rozhodl usnesením ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. , tak, že

podle § 284 tr. ř. vyhovuje návrhu odsouzeného a zcela ruší usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 24. 6. 2010, č.j. -130, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 9. 2010, č. j. -136

. V odůvodnění svého rozhodnutí okresní soud mimo jiné uvedl, že

zjistil, že rozsudek, kvůli kterému byl trest přeměněn, byl rozsudkem Nejvyššího soudu ČR dne 31. 8. 2010 zrušen a věc byla přikázána k projednání Krajskému soudu v Ústí nad Labem, přičemž do dnešního dne nebylo ve věci rozhodnuto.

Zde je třeba uvést, že okresní soud vůbec nezkoumal zda jsou v daném případě splněny podmínky ustanovení § 277 a násl. tr. ř.

V § 278 tr. ř. jsou stanoveny podmínky, za nichž lze obnovu řízení povolit a je nepochybné, že zákon nepřipouští obnovu řízení proti rozhodnutí o tom, že odsouzený vykoná podmíněně odložený trest, ani proti kterémukoli jinému rozhodnutí ve vykonávacím řízení. Okruh rozhodnutí, ohledně nichž je obnova řízení přípustná, nelze svévolně rozšiřovat. Podle ustáleného názoru právní teorie i praxe je institut obnovy řízení určen k nápravě vad jen těch rozhodnutí, která jsou taxativně v zákoně uvedena. Nejde zde o demonstrativní (otevřený) výčet rozhodnutí, nýbrž o výčet uzavřený, jehož rozsah je pro soud závazný. Návrh přesto podaný je proto nutno zamítnout podle § 283 písm. b) tr. ř.

V dané trestní věci skončilo řízení rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. , a pouze pro toto řízení by přicházel v úvahu postup dle § 278 odst. 1 tr. ř. Pro následná rozhodnutí ve vykonávacím řízení zákon s institutem obnovy řízení nepočítá. Usnesení Okresního soudu v Mostě, kterým k návrhu obviněného podle § 284 tr. ř. zrušil usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. , je proto nutno považovat za rozhodnutí nezákonné.

Nad rámec shora uvedeného je třeba konstatovat, že koncepce obnovy řízení počítá s dvojím řízením: obnovovacím (judicium rescindens) a obnoveným (judicium rescissorium). V daném případě nebyly splněny podmínky pro zahájení řízení o povolení obnovy řízení a už vůbec pro povolení obnovy řízení. Přitom není možné, tak jak to učinil okresní soud, bez dalšího vyhovět návrhu odsouzeného a zrušit napadené rozhodnutí, aniž by řízení pokračovalo, resp. aniž by bylo třeba ve věci učinit další rozhodnutí. Postup při povolení obnovy řízení je zákonem dán a je neměnný, tzn. nejprve proběhne obnovovací řízení a následně po zhodnocení zajištěných důkazů se rozhoduje o povolení obnovy řízení podle § 278 tr. ř. Teprve pokud soud návrhu na povolení obnovy řízení vyhoví, rozhodne podle § 284 tr. ř.

Dále je třeba uvést, že napadené rozhodnutí vychází i z nesprávných skutkových zjištění. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že

rozsudek, kvůli kterému byl trest přeměněn, byl rozsudkem (správně usnesením) Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2010  zrušen a věc byla přikázána k novému projednání Krajskému soudu v Ústí nad Labem, přičemž do dnešního dne nebylo ve věci rozhodnuto.

 Okresní soud proto uzavřel, že pokud by mu tato skutečnost byla známa, nemohlo by dojít k přeměnění uvedeného trestu, a proto bylo návrhu odsouzeného vyhověno.

Uvedené okolnosti měly být předmětem dokazování v nařízeném veřejném zasedání, neboť okresní soud byl povinen podle § 2 odst. 5 tr. ř. zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Nedostatečná skutková zjištění byla zjevně výsledkem neúplného hodnocení důkazů, když tyto nebyly podle § 2 odst. 6 tr. ř. zhodnoceny způsobem předvídaným zákonem, tj. podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Pokud by okresní soud pracoval se spisovým materiálem musel by zjistit, že na č. l. 163 spisu má založeno usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , z něhož vyplývá, že důvodem pro zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 1. 2010, sp. zn. , bylo pouze procesní pochybení, kdy dle závěru Nejvyššího soudu došlo k porušení práva obviněného na projednání podaného odvolání v jeho přítomnosti a v konečném důsledku i zásahu do jeho ústavního práva obsaženého v d. Na č. l. 165 spisu je založeno usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem

ze dne 24. 1. 2011,

 sp. zn. , jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného J. R. proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. . V době rozhodování okresního soudu (

29. 4. 2011

) tak neexistoval důvod, o který okresní soud opíral svoje rozhodnutí dle § 284 tr. ř., neboť obviněný J. R. byl pravomocně uznán vinným a odsouzen za trestné činy, jichž se dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení.

S ohledem na argumentaci výše uvedenou Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. , byl porušen zákon v ustanovení § 278 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného J. R. Vzhledem k tomu, že zákonný postup upravený v ustanovení § 269 odst. 2 tr. ř. - tj. zrušit napadené nezákonné rozhodnutí - je možno aplikovat pouze v případě, dojde-li k porušení zákona v neprospěch obviněného, Nejvyšší soud se ve svém rozsudku omezil pouze na tento tzv. akademický výrok.

Poučení:  

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. listopadu 2011

Předseda senátu:

JUDr. Petr  Š a b a t a