Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
FC66E1D2918F4A96C1257B57003CEA0B.html
HTML · 19.73 KB
No categories available
7 Tdo 976/2011
7 Tdo 976/2011-21
U S N E S E N Í
F.,
Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání
o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 21. 5. 2010, sp. zn. 1 T 30/2010 , byl obviněný P. F. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) a § 205 odst. 2 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství se spoluobviněným L. S. podle § 23 tr. zákoníku. Podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let, a podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku bylo tomuto obviněnému uloženo, aby ve zkušební době zaplatil způsobenou škodu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla oběma spoluobviněným uložena solidární povinnost zaplatit poškozenému HERVIS Sport a móda, s. r. o., škodu ve výši 8.955,- Kč. Spoluobviněný L. S. byl podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku rovněž odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, ale nepodmíněně a se zařazením do věznice s dozorem.
K odvolání státní zástupkyně v neprospěch obou obviněných Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 7. 1. 2011, sp. zn. 31 To 599/2010 , podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu I. stupně ohledně obou obviněných v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak nově rozhodl tak, že obviněného P. F. uznal vinným přečinem krádeže pouze podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, když vycházel z právního názoru, že je vyloučen souběh tohoto přečinu s přečinem podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku, jak se domáhala státní zástupkyně v odvolání, a při jednom jednání lze podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku postihovat i naplnění znaků uvedených v § 205 odst. 1 tr. zákoníku, a to při úvaze o druhu a výměře trestu. Podle § 44 tr. zákoníku pak odvolací soud u obviněného P. F. upustil od uložení souhrnného trestu k odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. 9 T 2/2010 , a učinil stejný výrok o náhradě škody jako soud I. stupně. U spoluobviněného L. S. odvolací soud, vzhledem k osvědčení se ve zkušební době, již neshledal podmínky zpětnosti ve smyslu § 205 odst. 2 tr. zákoníku, a proto jej podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců.
Nejvyšší státní zástupce podal proti citovanému rozsudku odvolacího soudu řádně a včas dovolání v neprospěch obviněného P. F., a to z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že ustanovení § 205 odst. 1 a § 205 odst. 2 tr. zákoníku je konstruováno do značné míry specificky, ale nelze z něj dovodit vztah speciality mezi oběma ustanoveními. Jedná se o dvě samostatné skutkové podstaty, kdy je každá z nich naplněna při zcela odlišných zákonných podmínkách, přičemž každá z nich může být naplněna samostatně nezávisle na druhé, nebo obě tyto skutkové podstaty krádeže mohou být naplněny současně jedním jednáním. Pokud se tedy pachatel zmocní cizí věci za některé z okolností uvedených v § 205 odst. 1 písm. a) – e) tr. zákoníku, a je u něj splněna podmínka zpětnosti podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, pak povahu takového skutku vystihuje jeho právní posouzení jako jednočinný souběh přečinů podle § 205 odst. 1 písm. a) – e) tr. zákoníku a § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Zohlednění způsobu spáchání činu nebo výše způsobené škody pouze při stanovení druhu a výměry trestu podle § 39 odst. 2 tr. zákoníku, nemůže nahradit náležitou právní kvalifikaci skutku podle všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního zákoníku . Pokud ale krajský soud posoudil skutek obviněného P. F. pouze jako přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu postupem podle § 265k odst. 1 , 2 tr. ř., a podle § 265l odst. 1 tr. ř. odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud zjistil, že námitky nejvyššího státního zástupce odpovídají uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale právnímu názoru o jednočinném souběhu přečinů krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) – e) tr. zákoníku a podle 205 odst. 2 tr. zákoníku nelze přisvědčit.
Od účinnosti trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. , dnem 1. 1. 2010, byla otázka právního posouzení přečinu krádeže podle uvedených ustanovení předmětem nejednotného rozhodování soudů, včetně nejednotného názoru senátů Nejvyššího soudu. Proto bylo usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 18/2011 , ze dne 23. 6. 2011, podle § 20 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb. , o soudech a soudcích, rozhodnuto o postoupení konkrétní trestní věci, týkající se právního posouzení podle uvedených ustanovení trestního zákoníku , k rozhodnutí velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu. V souvislosti s tím bylo v trestní věci P. F., ve které byl trestní spis k rozhodnutí o dovolání nejvyššího státního zástupce předložen k rozhodnutí Nejvyššímu soudu dne 27. 7. 2011, posečkáno s rozhodnutím až do doby, než rozhodne velký senát trestního kolegia.
Velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu pak v postoupené věci rozhodl usnesením ze dne 14. 11. 2011, sp. zn. 15 Tdo 1035/2011-I. , ve které mj. uvedl, že „otázku vztahu skutkových podstat uvedených v ustanovení § 205 odst. 1 a § 205 odst. 2 tr. zákoníku je třeba posuzovat na podkladě vzájemného srovnání těchto dvou ustanovení. Podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku je postihován pachatel, který si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a zároveň splní některou podmínku uvedenou v alternativě pod písm. a) až e). Podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku bude pachatel potrestán, když si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a zároveň byl za čin uvedený v odstavci 1 ( pozn. od 1. 12. 2011 „ byl za takový čin“ – viz zák. č. 330/2011 Sb. ) v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Je tak zřejmé, že nejde o dvě skupiny znaků, z nichž by jedna současně vždy byla obsažena i ve druhé skupině, nejde tak o jeden kruh znaků vnořených do druhé, ale jde o tzv. křížící se kruhy znaků, protože uvedené skupiny mají společné pouze některé znaky a jiné nikoli. Jsou-li tedy naplněny znaky druhého odstavce, nemusejí nutně být naplněny znaky prvního odstavce a naopak. Nemůže tak jít o poměr obecného a zvláštního ustanovení ve smyslu privilegovaných a kvalifikovaných skutkových podstat, jež jsou díky jednomu znaku či více znakům navíc v poměru speciality vůči skutkovým podstatám základním. Proto se může varianta, že se jedná pouze o kvalifikovanou skutkovou podstatu, vyloučit, byť sankce v § 205 odst. 2 tr. zákoníku je přísnější než v § 205 odst. 1 tr. zákoníku. Tuto variantu ostatně vyloučily, ať již výslovně či implicitně, všechny senáty, které se vyjádřily k problematice vzájemného vztahu § 205 odst. 1 a § 205 odst. 2 tr. zákoníku.
Ani podle velkého senátu Nejvyššího soudu však nelze přehlížet specifické prvky vzájemného vztahu mezi ustanovením § 205 odst. 1 a § 205 odst. 2 tr. zákoníku pro případy, že jsou v jednání pachatele obsaženy jak znaky relevantní z hlediska aplikace § 205 odst. 1 tr. zákoníku, tak § 205 odst. 2 tr. zákoníku. V tomto směru souhlasí s názorem senátu 8 Tdo, že konstrukce a formulace znaků obsažených v ustanovení § 205 odst. 1 a § 205 odst. 2 tr. zákoníku představuje zvláštní legislativní techniku založenou na tom, že v odst. 2 znovu opakují zcela ve shodě s odst. 1 základní znaky krádeže, tj. „kdo si přivlastní cizí věc tím, že se jí zmocní“, přičemž v odst. 2 se dále uvádí „a byl za čin uvedený v odstavci 1 v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán“. Z toho ovšem vyplývá, že vykazuje-li jednání pachatele zákonné znaky uvedené v odstavci 1 a současně i v odstavci 2 § 205 tr. zákoníku, není možné na věc nahlížet jinak, než že odstavec 2 sice představuje samostatnou skutkovou podstatu, avšak současně (a to ke znakům uvedeným v § 205 odst. 1 tr. zákoníku) vyjadřuje kvalifikační znak spočívající ve zpětnosti (recidivě). Nejedná se sice o typickou, klasickou kvalifikovanou skutkovou podstatu, přesto se však s ohledem na vymezení znaku zpětnosti (recidivy) a na přísnější sazbu uvedenou v tomto ustanovení jedná o zvláštní skutkovou podstatu, která v sobě spojuje základní a současně kvalifikovanou skutkovou podstatu ve vztahu k odstavci 1. Tuto zvláštní povahu vzájemného vztahu ustanovení § 205 odst. 1 tr. zákoníku a § 205 odst. 2 tr. zákoníku nejlépe vystihuje právní posouzení činu pachatele jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) až e), odst. 2 tr. zákoníku“.
Velký senát Nejvyššího soudu také uvedl, že v případě pachatele, u kterého jsou splněny podmínky zpětnosti podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, a spáchá přečin za některé z okolností uvedených v § 205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku, povahu takového skutku je nutné vystihnout v právním posouzení tak, aby zahrnovala znaky vyjádřené v obou těchto ustanoveních. Nejde však o jednočinný souběh stejnorodý dvou skutkových podstat trestného činu krádeže, ale o jeden skutek a jeden trestný čin.
Z uvedeného je zřejmé, že právní posouzení skutku jako jednočinný souběh přečinu podle § 205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku a § 205 odst. 2 tr. zákoníku, jak se jej domáhá nejvyšší státní zástupce dovoláním v neprospěch obviněného P. F., není správné a tato námitka nemůže založit existenci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Současně je ale zřejmé, že ani právní posouzení jednání obviněného krajským soudem pouze jako přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku není správné. Krajský soud ale přesto zcela nepominul u obviněného i naplnění znaku přečinu podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a tuto skutečnost zohlednil s odkazem na § 39 odst. 2 tr. zákoníku při stanovení druhu a výměry trestu. Ač na rozdíl od soudu I. stupně zjistil, že obviněnému je nutno ukládat souhrnný trest vzhledem k odsouzení rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. 9 T 2/2009 , s ohledem na plné doznání obviněného, a v úvahu přicházející nařízení výkonu předchozího podmíněného trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců, považoval uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců za sbíhající se trestný čin za dostačující. Proto podle § 44 tr. zákoníku upustil od uložení souhrnného trestu.
Za tohoto stavu Nejvyšší soud považuje za zřejmé, že by projednání dovolání nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného. Vzhledem k výše uvedenému rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu je také zjevné, že otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, již také není po právní stránce zásadního významu. I s ohledem na požadavek právní jistoty, a stability pravomocných soudních rozhodnutí, Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř.
P o u č e n í :
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. prosince 2011 Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš