Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3756/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci péče o nezletilou Z. N., zastoupenou Městským úřadem v Říčanech jako kolizním opatrovníkem, dceru K. N., zastoupené JUDr. Taťánou Kozákovou, advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 18, Praha 2 a J. N., zastoupeného JUDr. Petrem Hrdličkou, advokátem se sídlem v Praze 3, Biskupcova 78, o zvýšení výživného, ve věci vedené u Okresního soudu Praha – východ, pod sp.zn. , o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. června 2011, č.j. -185, takto:

Stručné odůvodnění( ):

Okresní soud Praha - východ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. ledna 2011, č.j. – 120, změnil rozsudek Okresního soudu Praha – východ, č.j. -34, ze dne 24. 10. 2006 tak, že zvýšil vyživovací povinnost otce na nezletilou Z. N., a to s účinností od 1. 9. 2009 na částku 5.500,- Kč měsíce, které je splatné do každého 10. dne v měsíci předem k rukám matky (výrok I). Dále soud prvního stupně uložil otci povinnost zaplatit matce dlužné výživné, které vzniklo zvýšením vyživovací povinnosti za dobu od 1. 9. 2009 do 31. 1. 2011, ve výši 25.500,- Kč, a to v měsíčních splátkách ve výši 1.000,- Kč spolu s běžným výživných do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek (výrok II). Soud prvního stupně konečně rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok III).

K odvolání otce Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne ze dne 21. června 2011, č.j. -185, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o dlužném výživném (výrok II) tak, že dlužné výživné od 1. 9. 2009 do 30. 6. 2011 činí 33.000,- Kč a otec je povinen jej splácet v měsíčních splátkách po 3.000,- Kč spolu s běžným výživným k rukám matky vždy do 10. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek. Jinak odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení před soudem.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal otec dne 16. 8. 2011 dovolání (dále jen „dovolatel“). Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen dne 21. června 2011, takže tento procesní předpis je aplikován ve znění účinném od 1.7.2009).

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.

Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podle není v posuzovaném případě dána, neboť dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o rodině ( , o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v Nejvyšší soud proto dovolání otce směřující proti tomuto rozsudku podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť dovolatel nemá na náhradu těchto nákladů nárok, zatímco ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 22. prosince 2011

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu