Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1668/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Městské části Praha 17, se sídlem v Praze 6 – Řepy, Žalanského 291, identifikační číslo osoby 00231223, zastoupené JUDr. Martinem Řezáčem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 1302/18, PSČ 170 00, proti žalované B. R., zastoupené JUDr. Klárou Mottlovou, advokátkou, se sídlem v Praze 9, Freyova 27, PSČ 190 00, o nahrazení souhlasu žalované s právními úkony, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. července 2009, č. j. -224, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil k odvolání žalované rozsudek ze dne 9. února 2009, č. j. -59, jímž Obvodní soud pro Prahu 6 uložil žalované povinnost „podepsat prohlášení vlastníka budovy“ specifikované v rozsudku a uzavřít se žalobkyní ve výroku uvedenou smlouvu o bezúplatném převodu spoluvlastnického podílu na budově na žalovanou a o koupi spoluvlastnického podílu na budovou zastavěných pozemcích.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále jen „“), odmítl jako nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka přitom Nejvyššímu soudu žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozsudku, nepředkládá.

Námitkou, podle níž by samostatnou budovou mohla být v souladu s ustanovením , o vlastnictví bytů, i pouze jednotlivá sekce, dovolatelka polemizuje s opačným skutkovým závěrem soudů nižších stupňů, podle něhož jsou „jednotlivé domy navzájem provozně a funkčně spjaty“ a tvoří jeden celek. Uplatňuje tak dovolací důvod vymezený v ustanovení , jenž však nemá u dovolání, jehož přípustnost může být založena toliko podle ustanovení k dispozici a k jehož prověření dovolání postupem podle posledně označeného ustanovení připustit nelze (srov. výslovné znění a ).

Závěr, podle kterého rozsudek ukládající povinnost uzavřít smlouvu, popř. učinit jiný právní úkon, nahrazuje projev vůle žalovaného k uzavření smlouvy či učinění právního úkonu, je v souladu s ustanovením i ustálenou soudní praxí (srov. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 16. listopadu 1973, sp. zn. , uveřejněný ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR IV, str. 796, či rozsudek téhož soudu ze dne 25. července 1980, sp. zn. , uveřejněný ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR IV, str. 862-863, stanovisko občanskoprávního kolegia bývalého Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. července 1993, Cpjn 50/93, uveřejněné pod číslem 34/93 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či rozsudek Nejvyššího soudu rozsudku ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. , dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu) a napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.

A konečně dovoláním zpochybněné závěry odvolacího soudu, podle nichž má žalovaná „jako vlastnice bytové jednotky povinnost uvést své vztahy ke společným částem domu a k pozemku do souladu“ se zákonem o vlastnictví bytů, a „žalobkyně jako osoba vykonávající spoluvlastnická práva k domu a vlastnická práva k pozemku se proto podle ustanovení § 31 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů mohla domáhat nahrazení jejího souhlasu na smlouvách, kterými by předchozí vztahy byly dány do souladu s nyní platným zákonem“ plynou zcela jednoznačně z ustanovení § 31 odst. 2 a 3 a § 21 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů; důvod připouštět dovolání k jejich potvrzení Nejvyšší soud neshledal.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle (dále jen „“), a náhrady hotových výdajů. Podle ustanovení , , , vyhlášky činí sazba odměny 4.000,- Kč. Takto určená sazba se podle vyhlášky snižuje o 50%, tj. na částku 2.000,- Kč, jelikož zástupce žalobkyně učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle ve výši 300,- Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 460,- Kč podle ustanovení tak dovolací soud přiznal žalobkyni k tíži dovolatelky celkem 2.760,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 8. prosince 2011

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu