Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 801/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Ing. arch. M. M., zastoupené JUDr. Alexandrem Kociánem, advokátem, se sídlem v Karlových Varech, Na Vyhlídce 53, PSČ 360 21, proti žalovaným 1) J. J. a 2) Ing. Š. H., oběma zastoupeným JUDr. Zbyňkem Pražákem, advokátem, se sídlem v Krásné Lípě, Jugoslávská 112/23, PSČ 407 46, o zaplacení částky 1,424.311,20 Kč, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod. sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. srpna 2010, č. j. -102, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Krajský soud v Plzni k odvolání žalovaných rozsudek ze dne 21. dubna 2010, č. j. -73, jímž Okresní soud v Karlových Varech uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 1,424.311,20 Kč.

Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalované dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále též jen „ “), odmítl.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelky však žádnou otázku, jež by napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným, Nejvyššímu soudu k řešení nepředkládají.

Námitkou, podle níž žalované prodávaly své obchodní podíly a nikoliv obchodní podíl zůstavitele, dovolatelky polemizují s opačným skutkovým závěrem soudů nižších stupňů (které uzavřely, že dovolatelky převedly smlouvou ze dne 13. listopadu 2006 jako dědičky obchodní podíl F. J.), čímž ovšem uplatňují dovolací důvod vymezený v ustanovení , jenž u dovolání, jehož přípustnost může být založena toliko podle ustanovení , nemají k dispozici (srov. ustanovení a ) a k jehož prověření dovolání připustit nelze. Uvedený závěr pak platí i pro posouzení otázek, při jejichž formulování dovolatelky vycházejí z jiného než soudy zjištěného skutkového stavu (zda lze závazky dovolatelek posoudit jako solidární a zda na ně přešel závazek zůstavitele, uplatněný v projednávané věci).

Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat ani z námitky, podle níž soudy „porušily“ ustanovení , (dále jen „obč. zák.“). Je tomu tak proto, že dovolatelky v řízení před soudy nižších stupňů nenamítaly (a nečiní tak ostatně ani v dovolání), že jim bylo uloženo zaplatit více, než kolik činila cena dědictví nabytého některou z nich, popř. že cena dědictví, které jako dědičky nabyly, byla vyčerpána uspokojením takových pohledávek ostatních věřitelů, které měly výhodnější právo na uspokojení, než pohledávka vymáhaná v projednávané věci (k tomu srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2007, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2007, pod číslem 127); tyto skutečnosti se pak nepodávají ani z obsahu spisu.

Napadené rozhodnutí pak nečiní zásadně právně významným ani dovolatelkami zpochybňované posouzení, zda ze smlouvy o účasti na podnikání plyne závazek zůstavitele zaplatit žalobkyni pro případ ukončení jeho účasti ve společnosti nejen podíl na vypořádacím podílu či podíl na likvidačním zůstatku, ale taktéž odpovídající podíl na ceně získané za převod obchodního podílu na třetí osobu. Je tomu tak proto, že odvolací soud při výkladu označené smlouvy postupoval v souladu s výkladovými pravidly upravenými v ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. a zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84. Navíc posouzení toho, zda zůstaviteli z označené smlouvy plyne i závazek vyplatit žalobkyni podíl na ceně získané převodem obchodního podílu, je odvislé od obsahu označené smlouvy, je významné jen a pouze v projednávané věci a postrádá potřebný judikatorní přesah.

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení nemůže být dovolání přípustné.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle (dále jen „ “), a náhrady hotových výdajů. Podle ustanovení bodu 5, , , vyhlášky činí sazba odměny 20.000,- Kč. Takto určená sazba se podle vyhlášky snižuje o 50%, tj. na částku 10.000,- Kč, jelikož zástupce žalobkyně učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle ve výši 300,- Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč podle ustanovení tak dovolací soud přiznal žalobkyni k tíži dovolatelek celkem 12.360,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinné, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 30. listopadu 2011

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu