Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1753/2010; 26 Cdo 1754/2010

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY 26 Cdo 1753/2010-69

U S N E S E N Í

Bytového družstva Tererova 1358/12,

M. K.

, procesní nástupkyni původní žalované M. P., zastoupené JUDr. Jiřím Cehákem, advokátem se sídlem Nový Bor, Generála Svobody 788, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. února 2010, č. j. -54, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2010, č. j. -57, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. února 2010, č. j. -54, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2010, č. j. -57, se zrušují a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem pro zmeškání ze dne 6. 2. 2008, č.j. -20, uložil původní žalované M. P. povinnost vyklidit byt č. 20 o velikosti 2+1 ve 4. podlaží domu č.p. 1358/12 v T. (dále též „předmětý byt“) do 15-ti dnů po zajištění přístřeší; současně rozhodl o nákladech řízení.

Proti tomuto rozsudku podala původní žalovaná včasné odvolání, následně dne 7. 6. 2008 zemřela.

Městský soud v Praze (soud odvolací) – poté, co usnesením ze dne 2. 4. 2009, č.j. -42, řízení přerušil – usnesením ze dne 8. 2. 2010, č.j. -54, rozhodl výrokem I., že namísto původní žalované M. P. bude v řízení nadále pokračováno s M. K. (dále jen „žalovaná“) a výrokem II., že v řízení se pokračuje. Uvedl, že vzhledem k tomu, že původní žalovaná ztratila po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení, bude v řízení pokračováno s jejím procesním nástupcem ( ) - pozůstalou sestrou M. K., která je její dědičkou (jak vyplynulo ze sdělení notářky JUDr. Daniely Hofmannové, projednávající dědictví po zemřelé).

Posléze odvolací soud usnesením ze dne 5. 3. 2010, č.j. -57, výrokem I. rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a řízení se zastavuje, a výrokem II. rozhodl o nákladech řízení. Zastavení řízení odůvodnil tím, že žalobce podáním ze dne 15. 9. 2009 ve spojení s podáním ze dne 6. 10. 2009 vzal žalobu zpět s odůvodněním, že předmětný byt užívá pan A. S., proti němuž bude směřovat novou žalobu.

Proti oběma usnesením odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jejichž přípustností se blíže nezabývala a uplatnila v nich dovolací důvody podle , b) Namítá především, že povaha souzené věci vylučuje, aby s ní bylo v řízení pokračováno, neboť byt vyklidit nemůže, jelikož v něm nebydlí, nikdy nebydlela, klíče od tohoto bytu nikdy neměla a nemá, že na ni jako na jedinou dědičku předluženého dědictví nemohou děděním přejít „práva a povinnosti z faktického stavu“ a že původní žalovaná byt již patrně užívala neoprávněně. Z toho plyne, že není a ani nemůže být procesní nástupkyní původní žalované ve smyslu ; ostatně sám žalobce tvrdí, že byt je obýván panem A. S. Za nesprávné považuje i rozhodnutí o zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby, neboť s ní nemělo být jednáno jako se žalovanou – procesní nástupkyní původní žalované M. P. Navrhla, aby obě usnesení odvolacího soudu byla zrušena a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Dovolání byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ve smyslu a 4 , a jsou přípustná podle (srovnej: Drápal, L., Bureš, J. a kol.: II., až , Komentář, i. vydání, Praha, C. H. Beck, 2009, str. 1903 – 1904), jsou důvodná.

Podle , jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením. Podle ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledků dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.

Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví ( věta první ). Z ustanovení věty druhé za středníkem pak vyplývá, že bylo-li již o věci rozhodnuto, soud současně toto rozhodnutí zruší.

I když procesní nástupnictví podle je institutem procesního práva, je odvozeno od nástupnictví hmotněprávního. Procesním nástupcem je proto vždy ten, kdo podle hmotného práva převzal po zaniklém účastníkovi právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.

V projednávané věci jde o řízení proti účastníkovi – fyzické osobě, která užívala nedružstevní byt bez právního důvodu, jinými slovy řečeno proti osobě, jíž nesvědčil žádný právní důvod (právo) takovýto byt užívat. Tvrzená neexistence práva užívat byt, a tomu odpovídající povinnost byt vyklidit se vztahovala toliko k osobě, která byla (v souladu s ) v žalobě označena jako žalovaný(á). Nebylo zde tedy žádné právo (povinnost), jež by mohlo přejít na dědice, a proto povaha věci vylučovala, aby v řízení bylo pokračováno s dědici účastníka (žalované) podle

Jestliže tedy v projednávané věci odvolací soud napadeným usnesením ze dne 8. 2. 2010, č.j. -54, rozhodl, že v řízení bude pokračováno s M. K. jako s dědičkou zemřelé žalované M. P., není jeho rozhodnutí správné. Pro úplnost lze podotknout, že o případ, jež má na mysli ustanovení § 707 odst. 2 obč.zák. se v dané věci zjevně nejedná.

Odvolací soud pochybil, i pokud – veden nesprávným právním názorem ohledně otázky procesního nástupnictví – rozhodl napadeným rozhodnutí ze dne 5. 3. 2010, č.j. -57, o zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby ( ), a to za sitauce, kdy původní žalovaná již ztratila způsobilost být účastníkem řízení, a povaha věci neumožňovala v řízení pokračovat s jejím procesním nástupcem (její dědičkou M. K.) a řízení mělo být zastaveno podle věty první

Se zřetelem k uvedenému Nejvyšší soud obě napadená rozhodnutí podle věty první a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta za středníkem, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. prosince 2011

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu