Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4047/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce: B. V., zastoupen JUDr. Ladislavem Koženým, advokátem se sídlem v Kolíně, Sladkovského 13, proti žalovanému: Česká republika – Ministerstvo vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, adresa pro doručování: Ministerstvo vnitra, nám. Hrdinů 3, Praha 4, o náhradu škody proti státu, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2010, č. j. -297, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Praze výše označeným byl ve výroku I. potvrzen rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 27. 8. 2009, č. j. -257, kterým byla ve výroku I. zamítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal po žalovaném náhrady škody ve výši 610.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. 10. 1982 do zaplacení. Ohledně nákladů odvolacího řízení rozhodl soud ve výroku II. rozsudku tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků.

Předmětem řízení byla žaloba o náhradu škody ve výši 610.000,- Kč s příslušenstvím, která měla žalobci vzniknout v důsledku odebrání řidičského průkazu v roce 1983. Žalobce tvrdil, že řidičský průkaz mu byl odebrán dopravním inspektorátem tehdejší VB Kutná Hora na základě neplatného prohlášení lékaře OÚNZ Kutná Hora ze dne 13. 8. 1983; řidičský průkaz byl žalobci navrácen až v roce 1992 na základě nového lékařského posudku z roku 1991. Výši škody žalobce odůvodnil tím, že mu byla odebráním řidičského průkazu znemožněna obsluha malotraktoru a tím i obhospodařování ovocného sadu. Žalobce tak nemohl realizovat prodej třešní, z něhož by získal celkem 480.000,- Kč, dále došlo ke znehodnocení sadu (škoda ve výši 100.000,- Kč) a navíc musel zaplatit 30.000,- Kč za dokončení řidičského oprávnění skupiny C a T. Žalovaný se bránil tvrzením, že správní orgán postupoval na podkladě lékařské zprávy Okresní lékařské poradní komise, přičemž zdravotní stav žalobce byl následně opakovaně přezkoumáván; ani na základě dalších posudků nebyly shledány podmínky pro navrácení řidičského průkazu – až do roku 1991, resp. roku 1992.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění nižší instance, přičemž dospěl k závěru, že podané odvolání je nedůvodné a rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. K tomu dále uvedl, že žalobce nijak zjištění soudu prvního stupně nezpochybňoval a jeho výhrady směřovaly pouze proti právnímu posouzení skutkových zjištění. Dovodil též, že nižší instance posoudila nárok žalobce správně podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem. Soud první instance rovněž nepochybil, když nárok žalobce neposuzoval podle a 19 , jak se žalobce domáhal, ale podle a 4 téhož zákona, což podpořil i přiléhavou judikaturou. Lékařský posudek, na základě kterého byl žalobci řidičský průkaz navrácen, nezrušil posudek, resp. rozhodnutí o odebrání řidičského průkazu v roce 1983; lékařský posudek z roku 1991 neprokazuje nesprávnost či dokonce nezákonnost rozhodnutí z roku 1983. Na závěr rozsudku odvolací soud pouze dodal, že ačkoliv soud prvního stupně otázku promlčení nároku žalobce neposoudil správně (rozhodnutí nebylo doposud zrušeno, srov. ), tato skutečnost nemění nic na závěru odvolací instance o nedůvodnosti podaného odvolání.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovodil přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku ve věci samé ( ) a jako důvody dovolání označil vady řízení s následkem nesprávného rozhodnutí a nesprávného právního posouzení věci. Za právní otázku zásadního významu označil otázku týkající se aplikace příslušných ustanovení o tom, zda v případě, kdy je občanovi způsobena škoda nicotným rozhodnutím státního orgánu, musí být toto nicotné rozhodnutí zrušeno pro to, aby mohl občan uplatnit vůči státu náhradu škody. V rámci vylíčení dovolacích důvodů uvedl, že rozhodnutí o odebrání řidičského průkazu považuje za nicotný akt orgánu státní správy, když tento mu byl odebrán a zadržován státními orgány bez toho, že by bylo řádně rozhodnuto o jeho ztrátě, resp. odebrání. Žalobce navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně navrhl vydání usnesení o odkladu vykonatelnosti rozsudků obou nižších instancí.

Žalovaný se k dovolání písemně vyjádřil. Ztotožnil se v něm se závěry soudů obou nižších instancí, které věc posoudily správně a došly k jedinému možnému závěru, že žalobu jako nedůvodnou zamítly a navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem (na základě usnesení Okresního soudu v Berouně, č. j. -314), podal dovolání v zákonné lhůtě ( , ). Žalobce dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení a dovolací důvody, které by dovolací soud přezkoumal v případě přípustnosti dovolání, byly uplatněny podle , b) a

Dovolání není přípustné.

Přípustnost dovolání podle je dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost podle , b) (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudy rozhodována rozdílně nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená otázka posouzena jinak.

Žalobce nenaplnil již základní podmínku pro možnost domáhat se náhrady škody proti státu formou žaloby podané na soud. Podle ustanovení a násl. je třeba nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím předem projednat s ústředním orgánem (specifikováno v zákona). Neuspokojí-li ústřední orgán nárok poškozeného do šesti měsíců ode dne podání žádosti, může se poškozený domáhat přiznání nároku nebo jeho neuspokojené části u soudu ( zákona).

Z rozsudků obou nižších instancí, ani z textu samotného dovolání však nijak nevyplývá a není nikde ani výslovně uvedeno, že žalobce naplnil uvedenou podmínku a žádal ve stanované lhůtě náhradu vzniklé škody u příslušného státního orgánu, že tedy došlo k předběžnému projednání návrhu. Nedostatek tohoto projednání je důvodem pro zastavení řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení ( , viz R 28/78 a další judikáty).

Podle ustanovení nelze nárok na náhradu škody uplatnit, dokud pravomocné rozhodnutí, jímž byla škoda způsobena, není pro nezákonnost zrušeno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podmínky pro možnost domáhat se náhrady způsobené škody jsou tak stanoveny výslovně a není možné je nijak rozšiřovat.

Nejvyšší soud k uvedenému pouze doplňuje, že rozhodnutí Krajské správy SNB z roku 1983 není možné označovat za nicotné. Jedná se o rozhodnutí vydané orgánem, který měl pravomoc k jeho vydání, které nebylo pro nezákonnost zrušeno a ani orgán příslušný k jeho přezkumu jej neoznačil za nicotné - tedy za takové, které nelze ani zrušit, neboť postrádá právní účinky. Rozhodnutí DI Okresního ředitelství policie ČR v Kutné Hoře z roku 1992 o navrácení řidičského průkazu žalobci, které bylo vydáno na základě lékařského posudku z roku 1991, nemělo za následek zrušení rozhodnutí z roku 1983, avšak pouze reflektovalo změnu skutkových okolností, resp. zdravotního stavu na straně žalobce. Odvolací soud tedy rozhodl správně a dovolání nesplňuje podmínky , odst. 3 ; věc nemá judikatorní přesah, který je pro tuto přípustnost dovolání požadován.

Dovolací soud proto podle věty první a dovolání žalobce odmítl. Vzhledem k tomuto závěru Nejvyšší soud považuje dovolatelem podaný návrh na odklad vykonatelnosti rozsudků soudů obou nižších instancí za bezpředmětný.

Úspěšnému žalobci vzniká podle a právo na náhradu nákladů, vynaložených v řízení o dovolání. V předmětné věci však vyjádření k dovolání podala ředitelka právního odboru žalovaného, kterému tak žádné náklady spojené s podáním vyjádření nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 14. prosince 2011

JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.

předseda senátu