Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 1490/2011

7 Tdo 1490/2011-17

U S N E S E N Í

R. M.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. M. odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. , byl obviněný R. M. uznán vinným trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009, a byl odsouzen podle § 215a odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců nepodmíněně. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci, a to jednoho zavíracího nože zn. Staihlessteel, délky 21 cm, délky čepele 9 cm s plastovou rukojetí černé barvy a nože s vroubkovaným ostřím, které byly zajištěny dne 29. 11. 2008 při ohledání místa činu.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně obviněný spáchal trestný čin tím, že v přesně nezjištěné době od 9. 6. 2008 do 4. 2. 2009 v obci H., v rodinném domku napadal fyzicky a za užití vulgárních výrazů také slovně svoji družku K. H., choval se vůči ní agresivně, konkrétně

- dne 9. 6. 2008 kolem 12:25 hodin jí vyhrožoval, že jí rozkope hubu, hrubě ji urážel a častoval nadávkami,

- dne 7. 7. 2008 kolem 14:15 hodin ji hrubě urážel a častoval nadávkami v prostoru dvora ji čtyřikrát udeřil nezjištěným předmětem do zad, přičemž nedošlo ke zranění,

- dne 8. 10. 2008 v době od 12:00 hodin do 13:00 hodin ji hrubě urážel a častoval nadávkami, poté jí vyhrožoval zabitím a přitom ji bil pantoflem s tvrdou podrážkou po hlavě, zádech a horních končetinách, čímž jí způsobil drobné oděrky na rukou, dne 10. 11. 2008 v době od 01:30 hodin do 08:40 hodin ji několikrát fyzicky napadl, kopal jí do břicha a do hlavy, čímž jí způsobil lehký otřes mozku a drobné oděrky na břiše, což si vyžádalo převezení do Nemocnice Znojmo,

- dne 28. 11. 2008 v době od 10:00 hodin do 12:00 hodin jí vyhrožoval, že ji zabije a přitom ji fyzicky napadl postupně dvěma různými noži a způsobil jí bodnořezná zranění, na základě čehož byl vykázán z domu na dobu 10 dnů,

- dne 4. 2. 2009 v době od 09:30 hodin do 15:35 hodin jí vyhrožoval zabitím s odkazem na to, že jestli bude ještě jedenkrát vykázán z domu ze strany policie a půjde ze Z. pěšky, tak ji hned po příchodu zabije, dále jí vyhrožoval zabitím, a to podřezáním nožem, kterým před ní mával a naznačoval bodnutí, ukazoval, jakým způsobem ji podřeže, následně několikrát demonstrativně bodl do chladničky, když výhrůžky neustále opakoval až do příjezdu hlídky policie,

přičemž u poškozené byl na základě znaleckého posudku z oboru školství a kultury, odvětví psychologie, diagnostikován syndrom týrané osoby, který se vyvinul v předchozím vztahu, a ve vztahu s obviněným pokračuje, když je diagnostikován současně Stockholmský syndrom.

Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný R. M. (dále jen „obviněný“) proti výroku o vině i trestu a státní zástupce proti výroku o trestu. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. obě odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l tr. ř., v němž učinil také podnět, aby předseda senátu soudu prvního stupně podle § 265h odst. 3 tr. ř. učinil návrh na odklad výkonu trestu odnětí svobody.

Nesprávné právní posouzení skutku obviněný spatřuje v tom, že charakter a intenzita útoků neodpovídají skutkové podstatě trestného činu podle § 215a odst. 1 tr. zák. Poukázal na to, že jednotlivé útoky měly být spáchány v době od 9. 6. 2008 do 4. 2. 2009, mělo jít o šest útoků, mezi nimiž byl časový odstup a je tedy zřejmé, že se jednalo o izolované útoky, které podle názoru obviněného nelze označit za soustavné či trvalé jednání vedoucí k vytvoření syndromu týrané osoby či tzv. Stockholmského syndromu. Jednání by také muselo být vedeno jednotným záměrem a alespoň eventuálním úmyslem a musela by být dána i blízká časová souvislost. Podle názoru obviněného nebyl naplněn ani znak pokračování v páchání činu po delší dobu. Z těchto důvodů pokládá právní kvalifikaci skutku za chybnou. Soud měl podle jeho názoru posoudit skutek jako přestupek, popřípadě jako jiný trestný čin. Obviněný poukázal také na důvody uvedené v odvolání a závěrem uvedl, že zásadně popírá, že by spáchal jednání uvedené ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. a s ním související rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 9. 12. 2010, č. j. -293, aby podle ustanovení § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na uvedená rozhodnutí a aby poté podle § 265

l

odst. 1 tr. ř. přikázal příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Pokud jde o odklad výkonu trestu, svůj podnět odůvodnil jednak podáním dovolání, jednak tím, že výkon trestu by mu mohl způsobit neodvratitelnou a nenahraditelnou újmu na jeho psychice a zdravotním stavu, zejména s přihlédnutím k tomu, že byl pro uvedenou trestnou činnost ve vazbě a subjektivně vnímá uložený trest jako nespravedlivý a neoprávněný.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Podle § 265

l

odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k). Toto ustanovení má dvě alternativy. Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že obviněný opírá dovolání o druhou alternativu tohoto ustanovení, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, ačkoliv v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V řízení o dovolání, které se opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze přezkoumávat jen otázky, které souvisejí s právní kvalifikací skutku nebo s hmotně právním posouzením jiné otázky. Podle našeho právního řádu, stejně jako ve většině evropských zemí, je Nejvyšší soud povolán přezkoumávat jen otázky právní a nikoliv otázky skutkové. Rozhodující pro právní posouzení je přitom popis skutku ve skutkové větě výroku rozsudku o vině. Dovolací soud je při posuzování argumentů dovolatele o tom, zda existuje důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně vždy vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. ).

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání podaném proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy.

Mimo rámec tohoto dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou obviněný sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, proč nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.

Podle § 215a odst. 1 tr. zák., kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společně obývaném bytě nebo domě, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta. Podle § 215a odst. 2 tr. zák. odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým způsobem nebo na více osobách, nebo b) pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu.

Obviněný především namítá, že není naplněn zákonný znak „pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu“. Týrání je zlé nakládání s osobou blízkou nebo jinou osobou žijící s pachatelem ve společně obývaném bytě nebo domě, které se vyznačuje vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří. Přitom trvalost pachatelova jednání lze posuzovat v závislosti na intenzitě zlého nakládání. Zlé nakládání může spočívat ve způsobení fyzických útrap, ale může jít také o zlé nakládání v oblasti psychické. Pokud jde o pokračování v páchání uvedeného trestného činu po delší dobu, vychází judikatura z toho, že se musí jednat o dobu trvání řádově v měsících. K naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby je zapotřebí okolnost spočívající v tom, že čím méně intenzivní bude týrání, tím delší dobu musí trvat takové zlé nakládání. V případě obviněného šlo o zlé nakládání po dobu delší než osmi měsíců, přičemž šlo o intenzivní útoky vůči poškozené K. H., která dokonce utrpěla bodnořezná zranění, která jí způsobil obviněný i otřes mozku, pro který musela být hospitalizována v nemocnici ve Z. Neobstojí tedy námitky obviněného o malé intenzitě jednání i námitky zpochybňující dobu, během níž páchal uvedený trestný čin.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Předseda senátu soudu prvního stupně neučinil návrh podle § 265h odst. 3 tr. ř. na odklad výkonu uloženého trestu odnětí svobody. Předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal podle § 265o odst. 1 tr. ř. podmínky pro odklad výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. listopadu 2011

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek