Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2943/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce D. P., zastoupeného JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem, se sídlem v Šumperku, Starobranská 4, PSČ 787 01, proti žalovanému L. A., zastoupenému JUDr. Jaroslavem Holoušem, advokátem, se sídlem v Jeseníku,Dukelská 456, PSČ 790 01, o zaplacení částky 330.206,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. března 2010, č. j. -97, takto:

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě potvrdil k odvolání žalobce rozsudek ze dne 12. března 2009, č. j. -65, jímž Okresní soud v Jeseníku zamítl žalobu o zaplacení částky 330.206,- Kč s příslušenstvím (výrok II.), změnil jej ve výroku o nákladech řízení (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále jen „ “), odmítl jako nepřípustné.

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti prvnímu výroku napadeného rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti třetímu výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení, je objektivně nepřípustné (srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé pak může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal.

Odvolací soud posoudil otázku předpokladů vzniku zákonného ručení jednatele společnosti s ručením omezeným za závazky společnosti podle ustanovení a , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), v souladu s ustálenou judikaturou, podle níž zákonné ručení jednatele společnosti s ručením omezeným nemůže vzniknout, jestliže nebyly prokázány předpoklady jeho odpovědnosti za škodu způsobenou společnosti (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2008, sp. zn. , ze dne 22. ledna 2009, sp. zn. , ze dne 27. března 2008, sp. zn. 72/2007, ze dne 20. října 2009, sp. zn. či ze dne 15. září 2010, sp. zn. ).

Taktéž předpoklady vzniku odpovědnost za škodu osob uvedených v , o konkursu a vyrovnání (dále jen „ “), za porušení povinnosti podat návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou (srov. zejména odvolacím soudem přiléhavě citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 33/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V označeném rozhodnutí Nejvyšší soud vysvětlil, že žaloba o náhradu škody opírající se o úpravu obsaženou v nemůže uspět, nebyl-li návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka nebo návrh na vyrovnání vůbec podán a nebyl-li na základě takového návrhu (lhostejno, zda podaného dlužníkem nebo věřitelem) osvědčen úpadek dlužníka prohlášením konkursu na jeho majetek, povolením vyrovnání, případně zamítnutím návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku.

V této souvislosti Nejvyšší soud poznamenává, že rozhodnutím konkursního soudu o zastavení řízení o návrhu na prohlášení konkursu pro nezaplacení zálohy na náklady konkursu podle ustanovení není úpadek dlužníka osvědčen (a dovolatel se mýlí, usuzuje-li opačně).

Uvedené otázky tudíž napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.

Konečně dovolání nelze připustit ani pro posouzení počátku běhu promlčecí doby pro uplatnění nároku v projednávané věci. Je tomu tak proto, že dovolateli nárok uplatněný žalobou nevznikl ani podle ustanovení a obch. zák., ani podle ustanovení ve spojení s , (dále jen „obč. zák.“), v důsledku čehož je nadbytečné posuzovat, zda by – jestliže by vznikl – byl promlčen.

A jelikož žaloba byla podána až dne 28. července 2008, přestože již v roce 2002 dovolatel podal podnět k zahájení trestního řízení proti žalovanému pro trestný čin podvodu (jenž spatřoval v odebrání zboží jménem společnosti Belfort, s. r. o. s úmyslem mu jej nezaplatit), tedy přestože již v roce 2002 věděl jak o tvrzené škodě, tak i o tom, kdo za ní (podle dovolatele) odpovídá, je zjevné, že i při posouzení nároku dovolatele jako nároku na náhradu škody způsobené tvrzeným podvodným jednáním žalovaného promlčecí doba podle ustanovení § 106 obč. zák. marně uplynula před podáním žaloby.

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení nemůže být dovolání přípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle (dále jen „ “), a náhrady hotových výdajů. Podle ustanovení , , , vyhlášky činí sazba odměny 20.000,- Kč. Takto určená sazba se podle vyhlášky snižuje o 50%, tj. na částku 10.000,- Kč, jelikož zástupce žalovaného učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle ve výši 300,- Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč podle ustanovení tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži dovolatele celkem 12.360,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 8. prosince 2011

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu