Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 934/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci navrhovatele Z. B., zastoupeného JUDr. Jiřím Benešem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 699/30, PSČ 110 00, za účasti BYTOVÉHO DRUŽSTVA “MALÉ DRUŽSTVO ŽIŽKOV“, se sídlem v Praze 3, Milíčova 377/23, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 25680714, zastoupeného JUDr. Marií Hohenbergerovou, advokátkou, se sídlem v Děčíně, Čs. armády 36, PSČ 405 02, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o nájmu bytu a o vydání dokladu o členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání BYTOVÉHO DRUŽSTVA “MALÉ DRUŽSTVO ŽIŽKOV“ proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. srpna 2009, č. j. -138, takto:I. Dovolání se odmítá.II. BYTOVÉ DRUŽSTVO “MALÉ DRUŽSTVO ŽIŽKOV“ je povinno zaplatit žalobcina náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.860,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání BYTOVÉHO DRUŽSTVA “MALÉ DRUŽSTVO ŽIŽKOV“ (dále jen „družstvo“) rozsudek ze dne 8. prosince 2008, č. j. -115, ve znění usnesení ze dne 25. září 2009, č. j. -144, jímž Městský soud v Praze uložil družstvu povinnost uzavřít s navrhovatelem nájemní smlouvu k bytu (výrok I.), povinnost vydat navrhovateli potvrzení o členství v družstvu (výrok II.) a povinnost zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů řízení 9.675, Kč (výrok III.), rozhodl o nákladech odvolacího řízení a uložil soudu prvního stupně provést opravu záhlaví a výroku rozsudku.

Jde v pořadí o třetí rozhodnutí odvolacího soudu, když usnesením ze dne 15. února 2006, č. j. -53, zrušil pro nepřezkoumatelnost a nedostatečná skutková zjištění rozsudek soudu prvního stupně ze dne 7. dubna 2005, č. j. -35 (jímž soud prvního stupně návrh zamítl) a usnesením ze dne 3. října 2007, č. j. -84, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 29. srpna 2006, č. j. -68 v napadených výrocích I., II. a IV., jimiž soud prvního stupně návrhu vyhověl a rozhodl o nákladech řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále jen „ “), odmítl jako nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení nebo písm. c/

Jelikož soud prvního stupně nerozhodl rozsudkem ze dne 8. prosince 2008, č. j. -115, jinak než v dřívějším rozhodnutí ve věci samé proto, že by byl vázán právním názorem odvolacího soudu, o situaci předvídanou v ustanovení se v projednávané věci nejedná a dovolání podle označeného ustanovení přípustné není (ostatně dovolatel, ačkoliv přípustnost dovolání opírá o ustanovení , žádný právní názor, jenž by byl vysloven odvolacím soudem v jeho prvním kasačním rozhodnutí /usnesení ze dne 15. února 2006, č. j. , ani nenapadá; srov. k tomu i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. listopadu 2008, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 69/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání tudíž může být přípustné pouze podle ustanovení , tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom žádnou právní otázku, natož pak takovou, jež by činila napadené rozhodnutí zásadně právně významným, Nejvyššímu soudu k řešení nepředkládá.

Námitkou, podle níž smlouva o převodu členských práv a povinností nebyla dovolateli doručena dne 2. října 2001, ale až dne 31. října 2001, dovolatel uplatňuje dovolací důvod vymezený v ustanovení , jenž u dovolání, jehož přípustnost může být založena toliko podle ustanovení , nemá k dispozici (srov. ustanovení a ) a jehož prostřednictvím na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzovat nelze. Nehledě k tomu odvolací soud v napadeném rozhodnutí vyšel ze skutkového závěru, podle něhož smlouva o převodu členských práv a povinností byla družstvu předložena nejpozději dne 31. října 2001 (tedy ve stejný den, jaký uvádí i dovolatel).

A výtkou, podle které nebyly provedeny navržené důkazy, dovolatel vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení , jenž ovšem taktéž nemá k dispozici (srov. ustanovení a ); ani k jeho přezkoumání tudíž nelze dovolání připustit. Pouze na okraj pak Nejvyšší soud poznamenává, že – jak je patrné z ustanovení věty druhé – soud není povinen provést všechny účastníkem řízení navržené důkazy (srov. k tomu i např. nález Ústavního soudu ze dne 8. ledna 1997, sp. zn. či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2009, sp. zn. ).

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení nemůže být dovolání přípustné.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání družstva bylo odmítnuto a navrhovateli vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle (dále jen „ “), a náhrady hotových výdajů. Podle ustanovení , , , vyhlášky činí sazba odměny 7.500,- Kč. Takto určená sazba se podle vyhlášky snižuje o 50%, tj. na částku 3.750,- Kč, jelikož zástupce navrhovatele učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle ve výši 300,- Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 810,- Kč podle ustanovení tak dovolací soud přiznal navrhovateli k tíži dovolatele celkem 4.860,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 30. listopadu 2011

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu