Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 366/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) J. Š., a b) J. Š, zastoupených JUDr. Františkem Novosadem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Smetanova 1101, proti žalovanému A. K., zastoupenému JUDr. Josefem Jančaříkem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Na Příkopě 797, o povinnosti nabídnout ke koupi spoluvlastnický podíl k pozemku, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. června 2008, č. j. -77, takto:

Odůvodnění:

„V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“ ( ).

Okresní soud ve Vsetíně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. srpna 2007, č. j. -54, výrokem pod bodem I. zamítl žalobu směřující proti žalovanému 1) A. K., a žalovanému 2) J. M., kterou se žalobci domáhali, aby „žalovaný 1) A. K. byl povinen nabídnout ke koupi žalobcům 1/8 ze svého spoluvlastnického podílu, tj. z 2/4 pozemku p. č. 117 – zastavěná plocha a nádvoří, zapsaného na LV č. 522 pro obec a k. ú. H.“ Rozhodl také o nákladech řízení.

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 26. června 2008, č. j. -77, výrokem pod bodem I. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. v poměru mezi žalobci a žalovaným 1) potvrdil, rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů v poměru mezi těmito účastníky, jinak rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 2) zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobci pak vzali zpět žalobu proti žalovanému J. M. a soud prvního stupně usnesením ze dne 21. 9. 2009, č. j. -104, které nabylo právní moci 5. 11. 209, řízení vůči němu zastavil.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým napadli potvrzující výrok ve věci samé ve vztahu k žalovanému A. K. (a souvisící výroky o nákladech řízení), podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o („ “) a uplatnili dovolací důvody uvedené v Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno. Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném před jeho novelizací provedenou

Dovolání není přípustné.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ). V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle , tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ). Rovněž nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. , publikované pod č. C 102 ve svazku 2 Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck).

Dovolání se opírá o tvrzení, že rozsudek odvolacího soudu je v napadené části v rozporu s dobrými mravy ( – dále „obč. zák.“), a že smlouva o převodu ¼ pozemku parc. č. 117 nemůže být dotčena relativní neplatností, protože „zrušením smlouvy v části která se týká tohoto pozemku „by se zrušil převod ostatních pozemků, na které se o. z. nevztahuje“. Tyto námitky nemohou založit zásadní význam rozhodnutí ve smyslu uvedeném shora.

V usnesení ze dne 3. srpna 2005, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 3426, Nejvyšší soud vyslovil: „Námitka, že rozhodnutí nalézacích soudů jsou v rozporu s dobrými mravy, nemůže být pro výsledek dovolacího řízení právně relevantní; v úvahu přichází pouze posouzení, zda rozhodnutí jsou anebo nejsou v souladu s právními předpisy, není však možné (na rozdíl od právních úkonů účastníků) hodnotit je z hlediska mravnosti“. Zákon neumožňuje poměřovat rozhodnutí soudu korektivem dobrých mravů; ten by bylo možno použít jen v případě, že výkon práva účastníka by byl s dobrými mravy v rozporu. Výkon práva namítnout relativní neplatnost pro porušení předkupního práva není v dané věci rozporu s dobrými mravy proto, že snad dotčený pozemek představuje jedinou přístupovou cestu; řešení problému lze hledat např. v § 151o odst. 3 obč. zák.

Pokud jde o důsledek námitky relativní neplatnosti na ostatní pozemky, které dovolatelé nabyli spolu s podílem na dotčeném pozemku, pak je třeba uvést, že práva k těmto pozemkům nebyla předmětem řízení a rozhodnutí se jich nijak netýká; to, zda se jich nějak mohla dotknout námitka relativní neplatnosti, tak není pro tuto věc významné.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , , a s tím, že dovolání žalobců bylo odmítnuto a úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které mu vznikly. Představují odměnu advokáta za jeho zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. Činí podle , , ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů, částku 2.000,- Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle , ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 2.300,- Kč.Lhůta a místo k plnění vyplývají z , a

Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, je žalovaný oprávněn podat návrh na výkon rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 24. listopadu 2011

JUDr. Jiří Spáčil, Csc.

předseda senátu