Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
254B730072B40A49C1257A4E006753F2.html
HTML · 11.86 KB
No categories available
28 Cdo 3812/2011
U S N E S E N Í
Městská část Praha 17
1) Z. B.
,
a
2) L. B.
,
oba zastoupeni JUDr. Milanem Milerem, advokátem se sídlem v Praze 9, Jablonecká 413, o zaplacení 45.837,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 14 C 144/2004 , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. října 2010, č. j. 39 Co 121/2010 -126, takto:
I. Dovolání
se
odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze (dále též jako „odvolací soud“) potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. června 2009, č.j. 14 C 144/2004 -106, v jeho vyhovujícím výroku I, jímž byla žalovanému 1) uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 45.837,- Kč (výrok I), současně změnil výrok I rozsudku soudu prvního stupně ohledně příslušenství pohledávky tak, že žalovanému 1) uložil povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 2,5 % z částky 45.837,- Kč od 16. 7. 2003 do zaplacení, a ohledně úroku z prodlení za období od 1. 7. 2000 do 15. 7. 2003 a od 16. 7. 2003 do zaplacení ve výši přesahující 2,5 % žalobu zamítl (výrok II); dále pak rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III, IV a V).
Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost dovozovali z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) postupoval v dovolacím řízení podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Shledal, že dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé jsou upraveny v ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. však není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V posuzovaném případě je dovoláním napaden výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo ve věci samé rozhodnuto o nároku žalobkyně ve výši 45.837,- Kč, tedy o peněžitém plnění, které nepřevyšuje 50 000 Kč. Proti takovému rozsudku dovolání objektivně přípustné není.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. ), nepřípustné dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 věty první, § 218 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. ).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaní, jejichž dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemají a žalobkyni v tomto řízení náklady potřebné k účelnému uplatňování práva nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. prosince 2011
Mgr. Petr K r a u s, v. r.
předseda senátu