Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1140/2011

-17

U S N E S E N Í

R. L.

, proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, sp. zn. ze dne 30. 3. 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. , t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání

odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti sp. zn. ze dne 25. 10. 2010 byla dovolatelka uznána vinnou pod bodem ad 1) trestnými činy porušování domovní svobody dle § 238 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), krádeže podle tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle tr. zák. a pod bodem ad 2) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců a pro jeho výkon byla zařazena do věznice s dozorem. Dále jí byl uložen trest zákazu pobytu na území okresu Uherské Hradiště na dobu pěti let.

V předmětné věci podala R. L. (stejně jako spoluobviněná A. L.) odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením sp. zn. ze dne 30. 3. 2011 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podala R. L. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označila ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g,

l

) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že soudy popsaných trestných činů se nedopustila. V této souvislosti z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ke skutku uvedenému v rozsudku soudu prvního stupně pod bodem ad 1) uvedla, že na místě, kde k němu mělo dojít, nikdy nebyla a že se spoluobviněnou A. L. byla na místě jistá A. M., která tuto skutečnost také výslovně potvrdila. V této souvislosti poukázala i na to, že rekognice byla provedena s jistým časovým odstupem, přičemž nebyla vzata v úvahu možnost částečné její podoby právě s A. M. a v tomto směru (i s ohledem na vyjádření M.) nebylo takto v tomto směru vedeno potřebné dokazování. Ke skutku pod bodem ad 2) odkázala na svá předchozí vyjádření, kdy uváděla, že budovu Okresního soudu v Uherském Hradišti navštívila v uvedené době proto, že doprovázela manžela, který měl zdravotní potíže a neuvědomila si, že v té době měla uložený trest zákazu pobytu právě na okrese Uherské Hradiště. K existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm.

l

) tr. ř. uvedla (bez dalšího), že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, kdy tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva - tedy osoby pachatele, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí opravného prostředku. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 265k odst. 1 tr. ř. označené (citované) usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, zrušil stejně jako jemu předcházející (citovaný) rozsudek Okresního soudu Uherské Hradiště „a poté věc dle § 265

l

odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu, pobočka ve Zlíně, k novému projednání a rozhodnutí“. Současně požádala podle § 265h odst. 3 tr. ř. o odklad uloženého trestu odnětí svobody.

Nejvyšší soud obdržel dne 26. 8. 2011 přípis státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky se sdělením, že se po seznámení s obsahem podaného dovolání k němu nebude věcně vyjadřovat.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich podkladě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm.

l

) tr. ř. je potom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedeném v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).

V dané věci totiž, z hlediska popisu napadených skutků, jak jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatelka namítla, že se předmětných trestných činů nedopustila a ve věci učiněná skutková zjištění nemohla vést k jinému závěru. Avšak oba soudy, zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí v dané věci, přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. V posuzované věci byla totiž provedena rekognice (pomocí fotografií, když rekognici v podobě osob dovolatelka odmítla), kdy právě z protokolu o takto provedené rekognici vyplývá, že jak poškozená M. Ch., tak i tehdy u skutku přítomný svědek A. T., poznali bezpečně a spolehlivě jak dovolatelku, tak i spoluobviněnou A. L., jako osoby, které se v rozhodné době pohybovaly v domku poškozené, která v té době také zjistila ztrátu v domě schované částky ve výši 4.750,- Kč. Svědek A. T. také podrobně popsal chování obou obviněných v rozhodné době, kdy nelze ani přehlédnout, že krátce poté, co s nimi hovořil, na místo přijelo vozidlo, do kterého nasedly a z místa ihned odjely. Přitom si zapamatoval jeho státní poznávací značku a nelze takto ani přehlédnout, že v průběhu šetření se prokázalo, že zmíněné vozidlo vlastnil manžel dovolatelky. Oba soudy právě s poukazem na učiněná skutková zjištění vysvětlily, proč uvěřily označeným objektivně (nezaujatě učiněným) svědeckým výpovědím a nikoli A. M. Co se týče skutku pod bodem ad 2) citovaného rozsudku soudu prvního stupně, lze pouze stručně zopakovat, že dovolatelka věděla o tom, že jí je uložen popsaný trest zákazu pobytu, přesto však uložený trest nerespektovala, když její tvrzení o důvodech, které ji k takovému jednání vedly (doprovod nemocného manžela k soudu), nelze akceptovat, když nejsou takové, které by její popsané jednání mohly tolerovat. Námitky dovolatelky tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné a logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Z uvedeného je potom zjevné, že námitky dovolatelky z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují pouze do oblasti učiněných skutkových zjištění a nelze tak mít v této souvislosti za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.

l

) tr. ř. v některé z jeho alternativ.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. S ohledem na uvedené již dále o žádosti dovolatelky o odklad výkonu trestu nerozhodoval.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 21. září 2011

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka