Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3151/2008

26

Cdo 3151/2008

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté, ve věci žalobkyně E. G., zastoupené JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Dukelská 15, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu Trutnov, se sídlem Trutnov, Bulharská 60, za účasti Romana Maiera (dříve Wildta), bytem Praha 5, U Kavalírky 3 jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp.zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. února 2008, č.j. -233, takto:

O d ů v o d n ě n í

Okresní soud v Trutnově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. 10. 2006, č. j. -165, zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému uzavřít se žalobkyní „nájemní smlouvu upravující právo nájmu žalobkyně k bytu č. 73 o velikosti 1+4 ve 4. podlaží domu č.p. ve L. ulici v T.“ (dále též „předmětný byt“, resp. „byt“), a rozhodl o nákladech řízení. Vzal zejména za prokázáno, že na základě dohody ze dne 2. 9. 1996 o převodu členských práv a povinností v žalovaném družstvu (dále též „Družstvo“) se vedlejší účastník R. M. (dříve W.) a jeho tehdejší manželka M. W. stali společnými členy Družstva, že dne 23. 9. 1996 uzavřeli s Družstvem smlouvu o nájmu předmětného bytu, že jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno ke dni 14. 5. 1998, že po rozvodu manželství neuzavřeli dohodu o dalším nájmu bytu, že rozsudkem soudu prvního stupně (sp.zn. ), který nabyl právní moci dne 16. 5. 2002, bylo jejich právo společného nájmu bytu zrušeno, určeno, že jeho další nájemkyní bude M. W. a jejímu bývalému manželovi uloženo byt vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku, že již předtím – dne 30. 1. 2002 - nabyl právní moci rozsudek soudu prvního stupně (sp.zn. ), jímž bylo přivoleno k výpovědi z nájmu bytu dané Družstvem manželům W., určeno, že jejich nájemní vztah skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty (k čemuž došlo ke dni 30. 4. 2002), a bylo jim uloženo byt vyklidit po zajištění přístřeší, které však zajištěno nebylo, že rozhodnutím představenstva Družstva ze dne 12. 11. 2002 byl (po zaplacení dluhu na nájemném) opětovně (s účinností ke dni 11. 6. 2002) přidělen vedlejšímu účastníku předmětný byt, že dne 14. 11. 2002 s ním žalobkyně uzavřela dohodu o převodu členských práv a povinností v žalovaném družstvu (dále též „Dohoda“) a že uvedené rozhodnutí Družstva bylo zrušeno rozhodnutím Shromáždění delegátů ze dne 5. 6. 2003. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že bývalým manželům W. zaniklo jejich právo společného nájmu předmětného bytu uplynutím výpovědní lhůty (ke dni 30. 4. 2002), že však i nadále byli společnými členy Družstva (jejich členství nezaniklo žádným ze způsobů upravených v § 230 obch.zák.), a že rozsudek ve věci zrušení jejich práva společného nájmu bytu nemohl vyvolat zamýšlené právní následky, neboť nabyl právní moci až poté, kdy toto právo již zaniklo. Konstatoval, že předmětný byt nebyl ke dni 12. 11. 2002 (ani ke dni 11. 6. 2002) bytem právně volným, neboť se k němu vázalo tzv. právo na bydlení, svědčící bývalým manželů W., a proto rozhodnutí Družstva o jeho přidělení jen jednomu ze společných členů družstva (R. W.), je neplatné a taktéž odporuje dobrým mravům (zkrátil práva M. W.). Avšak ani v případě, kdyby rozhodnutí o přidělení bytu bylo platné (pokračoval soud prvního stupně), nemohl by R. W. platně převést na žalobkyni členská práva a povinnosti v Družstvu bez souhlasu své bývalé manželky. Protože Dohoda byla uzavřena bez její účasti, jde o právní úkon absolutně neplatný, neboť nejde o žádný z případů relativní neplnosti taxativně vyjmenovaných v § 40a obč.zák.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové (soud odvolací) rozsudkem ze dne 12. 2. 2008, č.j. -233, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud shledal správnými a úplnými skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho závěrem, že bývalým manželům W. zaniklo právo společného nájmu předmětného bytu uplynutím výpovědní lhůty, a že ke dni právní moci rozsudku o zrušení tohoto práva již neexistovalo, jakož i s jeho závěrem, že byli i nadále společnými členy Družstva, a to i ke dni 14. 11. 2002 (ke dni uzavření Dohody). Uvedl, že převod členských práv a povinností v bytovém družstvu je upraven speciálním ustanovením § 230 obch.zák., podle něhož dohodu o převodu členských práv a povinností uzavírá člen družstva. Za člena družstva je nutno při společném členství manželů považovat oba manžele. Uzavřel-li takovouto dohodu jen jeden ze společných členů, jde o absolutně neplatný právní úkon (v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2003, sp.zn. , a ze dne 19. 10. 2005, sp. zn. ). Jestliže tedy v projednávané věci uzavřel Dohodu se žalobkyní pouze vedlejší účastník (nikoliv též jeho bývalá manželka jako společná členka družstva), je Dohoda absolutně neplatná pro rozpor se zákonem (§ 39 obč.zák.), a to s ustanovením § 230 obch.zák. Žalobkyně se tak nemohla stát na základě této Dohody členkou Družstva a její žaloba není proto důvodná.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem, byť v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu; vyjadřuje přitom nesouhlas se závěrem o absolutní neplatnosti Dohody a dovozuje, že tento judikatorní závěr by měl být korigován. Obsáhle argumentuje ve prospěch názoru, že dohoda o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu jen jedním z manželů je neplatná toliko relativně, a poukazuje na to, že v dané věci nebylo tvrzeno (ani prokázáno), že by Dohoda byla uzavřena bez vědomí či dokonce proti vůli bývalé manželky vedlejšího účastníka. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V doplnění dovolání, došlém Nejvyššímu soudu dne 22. 1. 2010, dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval její argumentací obsaženou v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a uvádí, že jeho názor na absolutní neplatnost Dohody nemůže obstát ve světle závěrů, vyjádřených v rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. 1. 2009, sp.zn. .

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 12. února 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), se zabýval jeho přípustností.

Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu; nejde tedy o přípustnost dovolání podle , b)

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací soud se zřetelem k uvedenému zastává názor, že napadenému rozhodnutí lze přiznat zásadní právní význam ve smyslu ustanovení , neboť řeší právní otázku uzavření dohody o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu jen jedním z manželů, společných členů družstva, která je dosud soudy rozhodována rozdílně. Tím se stává dovolání podle přípustným.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b) a , jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Existence uvedených vad nebyla tvrzena a z obsahu spisu tyto vady zjištěny nebyly.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle – který posuzováno dle obsahu dovolání ( ) dovolatelka uplatnila – lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Pro dohodu o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu (dohodu ve smyslu § 230 obch. zák.) nepředepisuje ustanovení § 230 (ve spojení s § 229 odst. 1) obch.zák. žádné zvláštní náležitosti; pro tuto dohodu není předepsána ani písemná forma, což vyplývá z toho, že tytéž účinky jako předložení (písemné) smlouvy o převodu členství nastávají, jakmile příslušné družstvo obdrží písemné oznámení dosavadního člena o převodu členství a písemný souhlas nabyvatele členství (srov. ustanovení § 230 věty třetí obch. zák.). Protože obchodní zákoník neobsahuje obecná ustanovení o právních úkonech, musí dohoda o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu – jako dvoustranný hmotněprávní úkon – splňovat obecné náležitosti právního úkonu podle § 34 a násl. obč.zák.

Odvolacímu soudu lze přisvědčit, že v jím uváděných rozhodnutích Nejvyššího soudu byl vyjádřen právní názor, že je-li k uzavření dohody o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu ve smyslu § 230 obch. zák. legitimován člen družstva a ve skutečnosti dohodu uzavřel pouze jeden ze společných členů (žalobkyně), je takováto dohoda absolutně neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem (s ustanovením § 230 obch. zák.).

Následně se však Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. , uveřejněném pod R 85/2009 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek od uvedeného právního názoru odchýlil a dovodil, že dohoda o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu uzavřená jen jedním z převádějících manželů - společných členů bytového družstva zavazuje oba manžele společně a nerozdílně, pokud se ten z nich, kdo je jí dotčen, neplatnosti pro takový důvod nedovolá. Jinými slovy řečeno, uzavře-li takovouto dohodu jen jeden ze společných členů družstva, jde o právní úkon relativně neplatný ve smyslu ustanovení § 40a obč.zák. (srov. k tomu blíže argumenty v citovaném rozhodnutí rozvedené).

Z toho pro projednávanou věc vyplývá, že uzavřel-li Dohodu se žalobkyní toliko vedlejší účastník, jako jeden ze společných členů Družstva (nikoliv též M. W.), nešlo o absolutně neplatný právní úkon ve smyslu ustanovení § 39 obč.zák. Tuto Dohodu lze považovat za platnou, pokud se jmenovaná nedovolala její neplatnosti dle § 40a obč.zák.

Se zřelem k uvedenému Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil ( část věty za středníkem ). Jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud jej rovněž zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně ( věta druhá ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný ( věta první, ). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. listopadu 2011

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu