Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3579/2010

U S N E S E N Í

J. K.

České republice – Generálnímu ředitelství cel

se sídlem v Praze 4 - Michli, Budějovická č. 1387/7, IČO 71214011, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. března 2010, č. j. -134, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 3. 2010, č. j. -134, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 27. 6. 2006, č. j. -100, ve věci samé [ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti „výpovědi č. j. 4962/2001-04 ze dne 27. 6. 2001 předaná žalovanou žalobci dne 29. 6. 2001“] není přípustné podle ustanovení , [soud prvního stupně v rozsudku ze dne 27. 6. 2006, č. j. -100, rozhodl stejně jako ve svém předchozím rozsudku ze dne 12. 11. 2002, č. j. -54, který byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 2. 2005, č. j. , 758/2003-77 (v obou případech soud prvního stupně žalobu zamítl)] a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Právní otázku, zda žalovaná splnila vůči žalobci tzv. nabídkovou povinnost zaměstnavatele ve smyslu ustanovení , [ve znění do 31. 3. 2002, tj. do dne, než nabyl účinnosti , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) – dále jen „zák. práce“], která je hmotněprávní podmínkou platnosti výpovědi pro nadbytečnost nastalou podle ustanovení zák. práce, a v jejím rámci též otázku, že za odmítnutí jiné práce odpovídající kvalifikaci zaměstnance, popřípadě jiné pro něho vhodné práce, nabídnuté mu zaměstnavatelem lze považovat i to, že zaměstnanec tuto nabídku jiné práce nepřijme, posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou (srov. též závěry uveřejněné pod č. 51 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1975, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2004, sp. zn. , rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 21. 11. 1980, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 42 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1982, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2005, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 59 v časopise Soudní judikatura, roč. 2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2003, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 74 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. , uveřejněný pod č. 34 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000, a obdobně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. ).

Ostatní námitky dovolatele – zpochybňující skutkové závěry odvolacího soudu – představují (jak vyplývá z jejich obsahu – srov. ) uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení a se však při posuzování přípustnosti dovolání podle ustanovení a odst. 3 nepřihlíží (srov. odst. odst. 3 větu za středníkem ).

Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. prosince 2011

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu