Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3890/2011

U S N E S E N Í

V. F.

J. F.

, bytem v H., zastoupenému JUDr. Milanem Janouškem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 44, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. června 2011, č. j. -375, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Bohuslava Sedlatého.

O d ů v o d n ě n í :

Podle (dále jen „ “) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Nymburce (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. listopadu 2010, č. j. -324, z věcí, které měli účastníci ve společném jmění manželů do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal „práva a povinnosti ve vztahu k pojistné smlouvě žalobkyně u České pojišťovny a. s. č. smlouvy 65944890/28. Do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal ve výroku rozsudku specifikované movité a nemovité věci a dále „práva a povinnosti ve vztahu k pojistné smlouvě žalovaného u ING životní pojišťovny č. smlouvy 30864001; sporožirový účet u České spořitelny a. s.; obchodní podíl ve společnosti FOJA, spol. s r. o.“ (výrok I. rozsudku). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 1.926.715,- Kč do 120 dnů od právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. – V. rozsudku).

Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 9. června 2011, č. j. -375, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že „částka na vyrovnání podílu žalobkyně činí 1.912.215,- Kč“, jinak jej potvrdil (výrok I. rozsudku). Ve výroku I. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III. a IV. rozsudku).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, přičemž přípustnost dovolání dovozoval z a uplatnil dovolací důvody podle , b), odst. 3 Navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu ve výroku I. zrušen a věc vrácena mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Žalobkyně navrhla odmítnutí dovolání.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání je účastníkům znám, společně s vyjádřením k dovolání tvoří součást procesního spisu, a dovolací soud proto na ně odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Podle , odst. 2 písm. a), 3 dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání podle odstavce 1 není přípustné a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

V řízení o vypořádání společného jmění manželů dovolací soud zkoumá přípustnost dovolání ohledně každé vypořádávané položky zvlášť. Skutečnost, že odvolací soud např. změní rozsudek soudu prvního stupně ohledně jedné či několika položek neznamená, že dovolání je přípustné podle i proti těm částem rozsudku odvolacího soudu, které se týkají jiných položek, a že dovolací soud je již v důsledku částečné změny rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem oprávněn přezkoumat celé rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. listopadu 2009, sp. zn. , uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz).

Přípustnost dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu je založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně. O nesouhlasné rozsudky jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovená účastníkům jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišná. Odlišností se myslí závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků. Pro posouzení, zda jde o měnící rozsudek odvolacího soudu, není samo o sobě významné, jak odvolací soud formuloval výrok svého rozsudku, rozhodující je obsahový vztah rozsudků soudů obou stupňů v tom, zda a jak rozdílně posoudily práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. března 2011, sp. zn. , uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz).

Oproti přesvědčení odvolatele není dovolání přípustné podle Změna rozsudku soudu prvního stupně rozhodnutím odvolacího soudu spočívá toliko v tom, že zatímco soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 1.926.715,- Kč, odvolací soud uložil platební povinnost ve výši 1.912.215,- Kč, když soud prvního stupně vycházel z obecné ceny vypořádávaných nemovitostí ve výši 3.370.000,- Kč, zatímco odvolací soud po aktualizaci znaleckého posudku určujícího obecnou cenu nemovitostí z hodnoty 3.341.000,- Kč. Rozhodnutím odvolacího soudu tak byla platební povinnost žalovaného vůči žalobkyni nižší o částku 14.500,- Kč reflektující právě zjištěnou obecnou cenu nemovitostí.

V uvedené částce 14.500,- Kč není dovolání žalovaného subjektivně přípustné. Dovolání může podat jen ten účastník řízené, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě kterému byla rozhodnutí odvolacího soudu způsobena jiná újma na jeho právech odstranitelná zrušením napadeného rozhodnutí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. října 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, 1998, pod pořadovým č. 28 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. července 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, 2000, pod pořadovým č. 7).

Jestliže odvolací soud uložil žalovanému platební povinnost vůči žalobkyni o částku 14.500,- Kč nižší, nejde v tomto rozsahu o rozhodnutí, kterým by žalovanému byla způsobena újmu, neboť na základě rozhodnutí odvolacího soudu má žalobkyni zaplatit částku nižší. Ostatně i v případě, že by se jednalo o dovolání subjektivně přípustné, byla by dána jeho nepřípustnost objektivní, protože změna rozhodnutí soudu prvního stupně rozsudkem odvolacího soudu je nižší než 50.000,- Kč a přípustnost dovolání by byla vyloučena v intencích

Dovolatel v dovolání napadá posouzení dvou majetkových hodnot, které podle jeho názoru nalézací soudy nesprávně posoudily v rámci vypořádání: a) vypořádávané nemovitosti – zde dovolatel nalézacím soudům vytýká výhradně to, že své závěry o obvyklé ceně uvedených nemovitostí rozhodnutí opřely o znalecký posudek, resp. jeho aktualizaci, vůči kterým dovolatel uplatňoval námitky potud, že tímto způsobem byla obvyklá cena stanovena nesprávně, když soudy navíc nevyhověly jeho návrhu na doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem b) neprokázání dovolatelem tvrzené půjčky ve výši 650.000,- Kč – v této souvislosti namítá, že neprovedením výslechu věřitele zatížily nalézací soudy řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a skutková zjištění vážící se k okolnosti půjčky nemají oporu v provedeném dokazování [ , odst. 3 )].

Posouzení uvedených nároků uplatněných žalobkyní k vypořádání provedly soudy obou stupňů zcela shodně (vyjma rozdílu v obecné ceně nemovitostí v částce 29.000,- Kč, se kterou se dovolací soud vypořádal v rámci posouzení subjektivní přípustnost dovolání). Potud pak je rozhodnutí odvolacího soudu v daném ohledu rozhodnutím potvrzujícím.

Přípustnost dovolání je tak nutno poměřovat výhradně

Dovolání je podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.

Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, 2004, sešit č. 7, pořadovém č. 132, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz).Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. října 2006, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4666).

Dovolatel žádnou otázku zásadního právního nevymezuje a tato se nepodává ani z obsahu dovolání. Předmětem dovolání není nic, co by zakládalo zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.

Zjištění ceny nemovité věci v řízení o vypořádání společného jmění manželů je otázkou skutkovou, nikoliv právní. Námitka, že soud při stanovení hodnoty nemovitosti chybně akceptoval „nesprávné“ závěry podávající se ze znaleckého posudku, představuje tvrzené pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, které nemůže založit přípustnost dovolání opírající se o řešení otázky zásadního právního významu (k tomu srovnej mutatis mutandis závěry podávající se z usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. prosince 2009, sp. zn. , uveřejněného v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 8061). V dovolání žalovaný zpochybňuje skutková zjištění podávající se ze znaleckého dokazování, ze kterého nalézací soudy vycházely při stanovení hodnoty nemovitostí, a předkládá vlastní verzi hodnocení důkazů (založenou na nutnosti doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem), podle které lze dospět k závěru o jiné hodnotě nemovitostí. Tím, že dovolatel na odlišných skutkových závěrech buduje jiný názor na stanovení hodnoty vypořádávané věci, nezpochybňuje ve skutečnosti právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující a uplatňuje dovolací důvod podle Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle založit nelze ( část věty za středníkem ).

Obdobně ve vztahu k tvrzenému závazku založenému půjčkou od V. H., kde nalézací soudy dospěly k závěru, že žalovaný existenci tohoto závazku jako součásti společného jmění manželů neprokázal, dovolatel výslovně uplatňuje dovolací důvody podle , odst. 3 , když zjevně vychází z přípustnosti dovolání podle , která však v souzené věci není dána, přičemž – jak již dovolací soud uvedl výše – těmito dovolacími důvody přípustnost dovolání opírající se o založit nelze.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , , a neboť žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem v částce 10.000,- Kč [odměna z částky určené podle , , ve znění po novele provedené , vyčíslená podle , vyhlášky (po snížení ve smyslu , ve spojení s vyhlášky o 50 % a o dalších 50 % podle vyhlášky), přičemž žalobkyni dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření žalobkyně k dovolání žalovaného) podle ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 10.300,- Kč.

Dovolací soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalobkyně ( , , ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 14. prosince 2011

Mgr. Michal Králík, Ph. D.

předseda senátu