Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4876/2010

U S N E S E N Í

P. Z.

1. Pozemkovému fondu České republiky

, IČ 4579 7072, 130 00 praha 3, Husinecká 1024/11a, a

2. Lesům České republiky, státnímu podniku

, IČ 4219 6451, Hradec Králové, Přemyslova 1106, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o vydání náhradních pozemků),

takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í:

O žalobě žalobce, podané u soudu 30. 12. 2005, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Liberci z 27. 8. 2009, č. j. -98. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobce domáhajícího se, aby žalovaným Pozemkovému fondu ČR a Lesům České republiky, s. p., bylo uloženo „uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků“, podle níž by žalované Lesy České republiky, s. p., převedly na žalobce pozemky v katastrálním území D., dále pozemky v katastrálním území H., pozemky v katastrálním území R., pozemky v katastrálním území V., pozemky v katastrálním území B., pozemky v katastrálním území Ch., pozemky v katastrálním území Č., pozemky v katastrálním území B. a pozemky v katastrálním území S.

O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí Nad Labem – pobočka Liberec z 1. 6. 2010, sp. zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Liberci z 27. 8. 2009, č. j. -98, potvrzen. Žalobci bylo uloženo nahradit žalovanému Pozemkovému fondu ČR náklady odvolacího řízení částkou 160,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu; ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými Lesy ČR, s. p., bylo rozhodnuto, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že byl odvolacím soudem přezkoumán rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, avšak odvolací soud dospěl k závěru, že toto odvolání žalobce není důvodné. Podle názoru odvolacího soudu před soudem prvního stupně proběhlo řádné dokazování, soud vycházel z důkazů navržených účastníky řízení, veškeré důkazy řádně provedl a dospěl ke správným skutkovým závěrům.

Odvolací soud konstatoval, že v této právní věci se žalobce domáhal uzavření smlouvy o bezúplatném převodu v žalobě uvedených pozemků z toho důvodu, že má za to, že je oprávněnou osobou ve smyslu (zákona o půdě), přičemž nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu mu vznikl ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2005, uzavřených mezi žalobcem a postupitelem RNDr. L. L., jemuž vznikl nárok na náhradu za pozemky nevydané mu podle rozhodnutí Pozemkového úřadu v Hradci Králové z 27. 5. 1998, č. j. RP – 1 R 3151-41 721 681/98, a podle rozhodnutí z 31. 5. 2010, č. j. RP – 1 R 3749- , a celková výše nároku na poskytnutí náhradních pozemků činí 1,620.251,- Kč a 620.521,- Kč; „žalobce vyjádřil souhlas s tím, že jeho nárok nebo část tohoto nároku vypořádají místo žalovaného Pozemkového fondu ČR žalované Lesy ČR, s. p.“.

Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) měl za to, že i v daném případě nemá žalobce právo na výběr konkrétních pozemků. Pokud pak šlo o to, zda u žalobce došlo k zániku práva na vydání náhradních pozemků, poukazoval odvolací soud na to, že podle ustanovení oprávněná osoba tu měla právo na převod pozemků z vlastnictví státu do 2 roků od právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu; podle článku VI. pak nabylo-li rozhodnutí pozemkového úřadu právní moci anebo nárok na převod byl uplatněn před účinností , lhůta pro převod pozemků končí dnem 31. 12. 2003 Sb. (účinnost nastala 6. 8. 2003). Podle nálezu Ústavního soudu ČR č. (jímž bylo zrušeno ustanovení a 7 , ve znění , a podle článku VI. ) účely zákona o půdě se však nevztahují (vedle oprávněných osob a jejich dědiců) na postupníky, u nichž totiž nejde o osoby, jimž by v minulosti byla způsobena majetková křivda, kterou má zákon o půdě odstranit. Odvolací soud dovozoval, že postupník práva na vydání náhradního pozemku podle nemůže toto právo uplatnit po 31. 12. 2005, a to bez zřetele k tomu, že tato lhůta uplynula bez jeho zavinění.

Odvolací soud tedy posoudil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný a potvrdil jej podle ustanovení .

Rozsudek odvolacího soudu byl dne 9. 8. 2010 doručen advokátu, který žalobce v tomto řízení zastupoval, a dovolání žalobce bylo v pondělí dne 11. 10. 2010 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Liberci, tedy ve lhůtě stanovené v (s přihlížením i k ustanovení ) . Dovolatel má za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení a jako dovolací důvod uplatňoval, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť odvolací soud „se při rozhodování dopustil výkladového pochybení“. Dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Podle názoru dovolatele odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) si nesprávně vyložil zejména ustanovení článku VI. , v němž jsou použita slova „lhůta končí“ dnem 31. 12. 2005. Podle názoru dovolatele, pokud by se lhůta v tomto přechodném ustanovení vázala k a 7 , kde se říká, že oprávněná osoba má právo, tak by zde mělo být napsáno, že jde o právo, které se nelze soudní cestou domoci; jinak tu jde „o vyvlastnění s malou náhradou, protože ceny se od rozhodného data, němuž se eventuálně náhrada počítá, výrazně zvýšily“. Proto je dovolatel přesvědčen, že dané ustanovení (tj. článek VI. ) „nestanoví zánik práva“. Dovolatel je toho názoru, že pokud by byl zaujat závěr, že zákonodárcův úmysl je silnější než zákonodárcova slova, bylo by to porušením právní jistoty a práva s neznatelností právních norem.

Přípustnost dovolání dovolatele tu bylo třeba posoudit podle ustanovení , podle něhož je přípustné dovolání i proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu, napadené dovoláním, má po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se přitom nepřihlíží ( ).

V daném případě nevyplývalo z obsahu soudního spisu (sp. zn. Okresního soudu v Liberci), že by tu odvolací soud řešil svým rozhodnutím některou právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem. V řízení o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda tu odvolací soud řešil svým rozsudkem z 1. 6. 2010 (sp. zn. Krajského soudu v Ústí Nad Labem – pobočka v Liberci), proti němuž směřuje dovolání dovolatele, některou právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.

Odvolací soud v daném případě posuzoval nárok žalobce především podle ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.

Podle ustanovení v případech nevydání pozemků uvedených v ustanovení pozemkový fond oprávněné osobě převede bezúplatně do vlastnictví jiné pozemky ve vlastnictví státu postupem podle , a to pokud možno v téže obci, ve které se nachází převážná část pozemků původních, pokud s tím oprávněná osoba souhlasí.

Ze slovního znění ustanovení vyplývá, že se týká oprávněných osob podle tohoto zákona (srov. ).

V daném případě bylo v rozhodnutí soudu prvního stupně i v rozhodnutí odvolacího soudu konstatováno, že žalobcem uplatněný nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu vznikl žalobci ze smlouvy ze 16. 6. 2005 o postoupení pohledávek, uzavřené mezi žalobce a postupitelem RNDr. L. L., jemuž nárok vznikl na pozemky jemu nevydané podle pravomocných rozhodnutí pozemkového úřadu, jež nabyly právní moci před 6. 8. 2003. Dopadají tedy, dovozoval odvolací soud, na žalobce ustanovení ve spojení s nálezem Ústavního soudu ČR, , vyhlášeným 20. 12. 2005, a ve vazbě na ustanovení , a to jako na postupníka.

Soudy obou stupňů se tedy v této právní věci zabývaly otázkou souvislostí ustanovení se zrušením ustanovení a 7 a článku VI. nálezem Ústavního soudu ČR

z 13. 12. 2005, .

Nálezem Ústavního soudu ČR z 13. 12. 2005, , vyhlášeným pod č. 531/2005 Sb. (uveřejněným i pod č. 226 ve svazku 39 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR) bylo vysloveno, že „ustanovení a 7 (ve znění , a článku VI. , pokud se týkají oprávněných osob, kterým vzniklo právo na jiný pozemek podle a jejich dědiců, se zrušují dnem vyhlášení tohoto nálezu (tj. dnem 20. 12. 2005)“.

V odůvodnění tohoto nálezu Ústavního soudu ČR bylo i uvedeno: „Smyslem a účelem právní konstrukce, podle níž nároky podle zákona o půdě jsou právem na plnění ze závazkového právního vztahu, který obecně upravuje ( - ) a tudíž je lze postoupit na základě , lze rozšířit vějíř alternativ uspokojení nároku restituentů. Nelze z ní však dovodit závěr, podle něhož by účely zákona o půdě, jak jsou zakotveny v jeho preambuli, dopadaly i na postupníky“. Rovněž tu bylo uvedeno, co do výroku tohoto derogačního nálezu, že předmětný nález „dopadá pouze na část z celkového okruhu osob, kterých se týkají ustanovení a 7 (ve znění ) a článek VI. , přičemž touto částí jsou oprávněné osoby podle zákona o půdě (tj. původní restituenti a jejich dědicové) a nejsou jimi postupníci“.

V rozhodnutí uveřejněném pod č. 53/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo dále zdůrazněno: „Postupník práva na vydání náhradního pozemku podle , ve znění pozdějších předpisů, nemůže toto právo uplatnit po 31. 12. 2005; to platí bez zřetele k tomu, že tato lhůta uplynula bez jeho zavinění“.

Vzhledem k těmto uváděným ustanovením i vzhledem k výroku i odůvodnění nálezu pléna Ústavního soudu ČR z 13. 12. 2005, (vyhlášeno pod č. 531/2005 Sb.), z nichž dovolací osud vychází i v daném případě, nemohl dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že by v daném případě odvolací soud, který měl na zřeteli v podstatě tytéž právní závěry, řešil svým rozhodnutím, potvrzujícím zamítnutí žaloby žalobce rozsudkem soudu prvního stupně, uváděnou právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování, dovolacího soudu (s přihlížením i k právním závěrům Ústavního soudu ČR, jimiž jsou obecné soudy vázány). A protože, jak již bylo uvedeno, neřešil odvolací soud svým rozsudkem z 1. 6. 2010 (sp. zn. Krajského soudu v Ústí Nad Labem – pobočka v Liberci) ani právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, nebylo tu možné shledat u dovolání dovolatele zákonné předpoklady přípustnosti dovolání uvedené u ustanovení a odst. 3 , ale ani v jiném ustanovení tohoto právního předpisu, upravujícím přípustnost dovolání proti pravomocným rozhodnutím odvolacích soudů.

Přikročil proto dovolací soud podle ustanovení a k odmítnutí dovolání dovolatele, a to jako dovolání nepřípustného.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z neúspěšnosti dovolání žalobce, žalovanému však náklady dovolacího řízení nevznikly ( věta první, a ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 15. prosince 2011

JUDr. Josef R a k o v s k ý předseda senátu