Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3003/2011

U S N E S E N Í

Ing. M. S.,

Ing. M. S.

, zastoupeného JUDr. Tomášem Noskem, advokátem, proti žalovaným

Lesům České republiky,

500 02 Hradec Králové, Přemyslova 1106, o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání nemovitostí podle ), t a k t o :

I.

Dovolání

s e o d m í t á .

II.

Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobce, podané u soudu 25. 2. 1992, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Náchodě z 29. 6. 2010, č. j. -141. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo výrokem označeným I. zastaveno řízení o části žaloby, týkající se vydání pozemků v katastrálním území N. Dalším výrokem tohoto rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto, že se zamítá „část žaloby [doplněná podáním žalobce z 8. 7. 2009 (opraveným podáním z 24. 2. 2010)]“, týkající se pozemků v katastrálním území N. žalobci bylo uloženo zaplatit žalovaným Lesům ČR na náklady řízení 24.771,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze 7. 6. 2011, sp. zn. . tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Náchodě z 29. 6. 2010, č. j. -141 (ve znění opravného usnesení z 29. 7. 2010, č. j. -198) změněn ve výroku označeném I. tak, že „řízení se nezastavuje“, ale jinak byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. O nákladech řízení před odvolacím soudem bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu těchto nákladů řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

Odvolací soud zdůrazňoval, že žalobce nesplňoval podmínku úspěšnosti své žaloby, tj. aby mu svědčilo postavení oprávněné osoby podle ustanovení o mimosoudních rehabilitacích. Přitom odvolací soud poukazoval na to, že tato otázka byla již pravomocně vyřešena, a to rozsudkem Okresního soudu v Náchodě z 22. 5. 2003, č. j. -683, a rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze 14. 6. 2004, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu z 15. 12. 2004, . Uvedenými rozsudky byl zaujat právní názor, že „žalobce oprávněnou osobou není, neboť v době přechodu vlastnického práva na stát nebyl vlastníkem pozemků, jejichž vydání žádá“. Podle názoru odvolacího soudu není rozhodné, že o postavení žalobce jako osoby oprávněné bylo rozhodnuto v režimu a nikoliv , neboť obě uvedené normy jsou restitučními předpisy a definují shodně oprávněnou osobu, jejíž majetek přešel na stát. Odvolací soud měl za to, že uvedenými rozhodnutími je vázán a nemůže se od nich odklonit (ve smyslu ustanovení a 4 ); odvolací soud ještě dodával, že „k témuž závěru dospěl i Nejvyšší soud v usnesení vydaném v této právní věci dne 6. 4. 2011 ( )“.

Odvolací soud však nesdílel názor soudu prvního stupně, že by žaloba žalobce v této právní věci byla podána po lhůtě stanovené zákonem.

Protože však soud prvního stupně rozhodl svým rozsudkem o zamítnutí žaloby s poukazem na to, že žalobce není v této právní věci oprávněnou osobou ve smyslu (když jí není ani ve smyslu ustanovení ), odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, pokud jím bylo rozhodnuto ve věci samé.

Změněn byl však rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž bylo řízení zastaveno. Soud prvního stupně totiž nesprávně vycházel z předpokladu, že žalobce svým podáním z 2. 8. 1996 vzal žalobu zpět; odvolací soud byl naproti tomu toho názoru, že „žalobce pouze upřesňoval žalobu ve snaze vystihnout přesně povahu nároku, který mu podle právního předpisu svědčí“; odvolací soud byl přesvědčen, že žalobce nikdy nepřestal usilovat o vydání jím uváděných nemovitostí a nikdy nebylo úmyslem žalobce nepokračovat ve vymáhání tohoto nároku“; proto odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku označeném I. a rozhodl, že se řízení nezastavuje.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení a s přihlédnutím však k tomu, že žalovaný státní podnik se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení vzdal při jednání před odvolacím soudem.

Rozsudek odvolacího soudu byl dne 28. 6. 2011 doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, a dovolání ze strany žalobce bylo podáno u Okresního soudu v Náchodě dne 9. 8. 2011, tedy ve lhůtě stanovené v . Dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výrocích označených II. a III. a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Dovolatel má za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení a odst. 3 , a jako dovolací důvod uplatňoval, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel vytýká rozhodnutí odvolacímu soudu především za to, že nesprávně posuzuje to, jak dovolací soud ve svém rozsudku z 15. 12. 2004 ( Nejvyššího soudu) vysvětloval důvod neuznávání žalobce za oprávněnou osobu v tomto sporu mezi žalobcem a žalovanými Lesy České republiky. Dovolatel je přesvědčen, že právní názor dovolacího soudu na tuto otázku se týkal výlučně podmíněnosti či nepodmíněnosti kupní smlouvy z 26. 10. 1946 (uzavřené mezi B. S., otcem žalobce Ing. M. S., jako kupujícím, a V. a M. B. – D., jako prodávajícími) souhlasem Ministerstva zemědělství k disponování s nemovitostmi, ponechanými (propuštěnými) při revizi tehdejší první pozemkové reformy. V tomto smyslu byl v rozhodnutí dovolacího soudu zaujat názor ohledně tzv. nepropuštěných pozemků, ale nebyl tu vysvětlen „zásadní rozdíl mezi propuštěnými a nepropuštěnými pozemky ve vztahu k podmíněnosti převodu pozemků souhlasem Ministerstva zemědělství“. Dovolatel je přesvědčen i o tom, že dovolací soud dovodil, že obsahují-li rozhodnutí uvedeného ministerstva z let 1932 a 1935 podmínku povolení k případnému drobení a převádění půdy, pak rozhodnutí Ministerstva zemědělství z 21. 12. 1948, které tato rozhodnutí z let 1932 a 1935 zrušuje, má ten následek, že odpadla uvedená podmínka převodu a tedy že i v daném případě převod na základě koupě z 26. 10. 1946 byl nadále uváděným souhlasem nepodmíněný. Dovolatel má tedy za to, že i ohledně pozemků, které jsou předmětem tohoto sporu, došlo k jejich účinnému převodu na otce žalobce a že tedy žalobce je oprávněnou osobou podle , o mimosoudních rehabilitacích; je třeba v této souvislosti ovšem posoudit také to, kdy předmětné nemovitosti (tzv. nepropuštěné) přešly na stát a jakým způsobem (ve smyslu ) a zvážit nezemědělský charakter konkrétních pozemků i zákonnost jejich záboru podle zákona č. 142/1947 Sb. (zda tyto nemovitosti nepřešly na stát bez právního důvodu). Pouze v tomto smyslu se, podle názoru odvolatele, zabýval dovolací soud ve svém rozsudku Nejvyššího soudu otázkou, kdo je oprávněnou osobou ve vztahu k předmětnému majetku ve smyslu a nastínil řešení této otázky, i když se konečného řešení těchto úvah nedobral. Ostatně i z dřívějšího rozhodnutí dovolacího soudu ( Nejvyššího soudu) lze dovodit i názor, že podmíněnost převodu podle kupní smlouvy z 26. 10. 1946 souhlasem Ministerstva zemědělství zanikla již samotným vydáním rozhodnutí z 21. 12. 1948 (o zrušení rozhodnutí z let 1932 a 1935), a to ke všem pozemkům, jichž se tato rozhodnutí týkají. Dovolatel má proto za to, že by tato otázka mohla být v rozhodnutí o jeho dovolání z 9. 8. 2011 posouzena a vyřešena bez návaznosti na nedořešené závěry rozsudku dovolacího soudu z 15. 12. 2004 ( Nejvyššího soudu); pouze tak bude, podle názoru odvolatele, plně posouzena otázka, zda je žalobce oprávněnou osobou podle v tomto případě.

Přípustnost dovolání odvolatele bylo tu třeba posoudit podle ustanovení , podle něhož je přípustné dovolání i proti rozhodnutí odvolacího soudu, jehož výrokem bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, anebo řešil-li odvolací soud svým rozhodnutím, napadaným odvoláním, některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.

V daném případě posoudil odvolací soud projednávanou právní věc zejména podle ustanovení , o mimosoudních rehabilitacích, v souvislosti s ustanoveními (zákona o půdě) i v souvislosti s ustanovením a odst. 4 .

Z dovolání dovolatele z 9. 8. 2011 vyplývalo, že jako dovolací důvod odvolatel uplatňuje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci tehdy, jestliže soud posoudil věc podle nesprávného právního přepisu anebo si aplikovaný právní předpis nesprávně vyložil (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13/45 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem).

Podle ustanovení , o mimosoudních rehabilitacích, je oprávněnou osobou podle tohoto zákona fyzická osoba, jejíž věc přešla (v období

od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990) do vlastnictví státu v případech uvedených v , pokud je státním občanem České republiky; oprávněnou osobou podle je též fyzická osoba za podmínek uvedených v souvisejících s ustanoveními dekretu č. 5/1945 Sb. a zákona č. 128/1946 Sb. i s ustanoveními Zemřela-li osoba, jejíž věc přešla do vlastnictví státu v případech uvedených v nebo osoba, která na věc uvedenou v tohoto zákona měla nárok uvedený v tomto odstavci uvedeného ustanovení, před uplynutím lhůty, v níž nárok na vydání věci mohla uplatnit, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany ČR, fyzické osoby v pořadí uvedeném v

Podle ustanovení se povinnost vydat věc oprávněné osobě podle tohoto zákona vztahuje i na případy neuvedené v , jež spadají pod tohoto zákona, jakož i na případy, kdy stát převzal věc bez právního důvodu.

Podle ustanovení (o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku) je oprávněnou osobou podle tohoto zákona státní občan ČR, jehož půdu, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti přešly na stát nebo jiné právnické osoby (v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990) způsobem uvedeným v

Podle ustanovení nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení.

Podle ustanovení v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a případně i jiné osoby, je závazný pro všechny orgány.

Vydání rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze 7. 6. 2011, sp. zn. , proti němuž směřuje dovolání odvolatele z 9. 8. 2011, předcházelo v téže právní věci sp. zn. Okresního soudu v Náchodě (o žalobě žalobce Ing. Miloše Smoly proti žalovaným Lesům České republiky, státnímu podniku, o uzavření dohody o vydání nemovitostí) i vydání usnesení dovolacímu soudu ze 6. 4. 2011 ( Nejvyššího soudu), zrušující usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 22. 11. 2010, sp. zn. , a vracející věc k dalšímu řízení odvolacímu soudu. V odůvodnění uvedeného usnesení Nejvyššího soudu ze 6. 4. 2011, , byl zaujat (na str. 5) právní závěr: „Dovolací soud už dospěl dříve k závěru, že žalobce Ing. M. S. není ve vztahu k žalovaným Lesům České republiky, státnímu podniku, oprávněnou osobou a že tu nelze nijak dovodit závěr o tom, že žalobce není oprávněnou osobou, není omezen výlučně na oprávněnou osobu podle (srov. i stanovisko uveřejněné pod č. 34/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, str. 116 (250/ a str. 122/258), takže v této v této otázce je tu dána vázanost soudů obou stupňů citovaným právním závěrem dovolacího soudu“.

Vzhledem k těmto uváděným právním předpisům i vzhledem k citovaným právním závěrům dovolacího soudu, z nichž dovolací soud vychází i v této právní věci a v tomto dovolacím řízení, nemohl dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že by tu odvolací soud ve svém rozsudku ze 7. 6. 2011 (sp. zn. Krajského soudu v Hradci Králové) ve výrocích označených II. a III., proti nimž směřuje dovolání odvolatele, řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem (zejména hmotněprávními ustanoveními zákonů č. a č. ), nebo právní otázku, která by dosud vůbec nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, anebo právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem. Nebylo proto možné shledat u dovolání odvolatele zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení a odst. 3 , ale ani podle jiného ustanovení upravujícího přípustnost dovolání proti pravomocným rozhodnutím odvolacích soudů.

Přikročil proto dovolací soud podle ustanovení a k odmítnutí dovolání odvolatele, a to jako dovolání nepřípustného.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z neúspěšnosti dovolání dovolatele, přičemž žalovaným Lesům ČR, státnímu podniku, v řízení o dovolání náklady řízení nevznikly ( věta první, a ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 7. prosince 2011

JUDr. Josef Rakovský

předseda senátu