Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4137/2009

U S N E S E N Í

ČEZ Prodej, s. r. o.

D. K.,

zastoupené JUDr. Ivanem Štanclem, advokátem se sídlem Jihlava, Komenského 1, o zaplacení částky 152.396,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. června 2009, č. j. -134, takto:

I. Dovolání se

odmítá.

II. Žádná z účastnic

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 16. března 2005, č. j. -25, uložil žalované povinnost zaplatit původní žalobkyni Středočeské energetické, a. s. se sídlem Praha 2, Vinohradská 325/8 (dále jen „původní žalobkyně“) částku 152.396,- Kč s 2% úroky z prodlení ročně od 1. 6. 2004 do zaplacení (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.), řízení do částky 77.611,50 Kč s příslušenstvím zastavil (výrok III.) a rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku (výrok IV.).

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. června 2005, č. j. -43, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 152.396,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 1. 6. 2004 do zaplacení zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 31. prosince 2007, č. j. -59, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Odvolací soud následně rozsudkem ze dne 17. června 2009, č. j. -134, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění do 30. 6. 2009 - dále jen „“ (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura ročník 2006, pod č. 20), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, je-li v rozhodnutí řešena právní otázka, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li napadené rozhodnutí právní otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolání podle je tudíž přípustné pouze k řešení právních otázek, jež se vyznačují zásadním významem (tj. těch, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, které mají obecný přesah a jejichž posouzení dovolatel zpochybnil). V dovolání lze proto samostatně namítat jen to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Uplatnění dovolacího důvodu podle zpochybňujícího skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je vyloučeno; dovolací soud je povinen odvolacím soudem zjištěný skutkový stav převzít.

Pro závěr, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce, je nerozhodná výtka žalované, že odvolací soud si mylně vyložil obsah odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 12. 1997, č. j. -59, tak, že listinné důkazy navržené žalobkyní prokazují vznik smluvního vztahu mezi právními předchůdkyněmi účastnic, ačkoli byl zavázán pouze k provedení a zhodnocení těchto důkazů. Tato výtka totiž vystihuje dovolací důvod podle , který sice může výjimečně přípustnost dovolání podle založit, ovšem je tomu tak pouze v případech, kdy otázka, zda je či není řízení před soudy nižších stupňů postiženo vadami, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesněprávního předpisu. O takovou situaci se v posuzovaném případě zjevně nejedná, neboť nejde bezprostředně o výklad procesního práva (spor o procesní právo), na němž by bylo založeno rozhodnutí soudu, a není tak splněna podmínka existence právní otázky zásadního významu.

Žalovaná s odkazem na dovolací důvod podle odvolacímu soudu vytýká nesprávnost právního závěru, že mezi její právní předchůdkyní jako odběratelkou a původní žalobkyní jako dodavatelkou vznikl smluvní vztah o dodávce elektřiny do odběrného místa na adrese O., Z. u P. podle , o podmínkách podnikání a výkonu správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci (dále jen „“). I když sice argumentuje nesprávným právním posouzením věci, z obsahového vylíčení dovolacích námitek plyne, že její výtky jsou založeny výlučně na kritice způsobu hodnocení jednotlivých provedených důkazů (faktur ze dne 24. 7. 1998, 25. 6. 1999, 29. 9. 2000 a 1. 7. 2002, pracovních příkazů k osazení odběrného místa, k přerušení dodávky elektřiny, ke kontrolním odečtům měřiče a k odmontování měřiče) a správnosti (úplnosti) skutkového zjištění, že byla uzavřena písemná smlouva o dodávce elektřiny, z něhož odvolací soud vycházel při rozhodování věci. Podstatou těchto námitek jsou výlučně výtky týkající se nedostatečně a nekvalitně zjištěného skutkového stavu věci, případně vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění. Žalovaná tak ve skutečnosti uplatnila dovolací důvod podle , jenž nemá v úvahách o přípustnosti dovolání podle místo. Z dovolací argumentace žalované je zřejmé, že formuluje vlastní skutkový závěr, že právní předchůdkyně účastnic řízení neuzavřely písemnou smlouvu o dodávce elektřiny, jehož prostřednictvím teprve zpochybňuje právní posouzení věci. Namítá, že kdyby odvolací soud vyšel z její verze skutku, musel by dospět k odlišnému posouzení věci, a to, že mezi původní žalobkyní a její právní předchůdkyní nevznikl smluvní vztah, z něhož by byla její právní předchůdkyně povinna platit vyúčtovanou cenu za elektřinu dodanou do odběrného místa.

Ani zpochybněné řešení otázky promlčení práva žalobkyně na úhradu ceny za elektřinu dodanou za období od 14. 5. 2000 do zániku smluvního vztahu dne 21. 10. 2001 nečiní z napadeného rozsudku rozhodnutí mající ve věci samé zásadní právní význam. Závěr odvolacího soudu, že právo žalobkyně není promlčeno, byla-li žaloba podána u soudu 21. 10. 2004, tedy před uplynutím obecné tříleté promlčecí doby, jejíž běh začal následující den po smrti odběratelky (tj. 22. 10. 2001), není v rozporu s hmotným právem a ustálenou soudní praxí (srovnej rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSR uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č 28/84, a např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod C 1610/23, a ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2010).

V posuzovaném případě odvolací soud vyšel ze zjištění, že původní žalobkyně prováděla měření odebrané elektřiny na měřícím zařízení v odběrném místě v pravidelných cyklech, zpravidla jednou za rok. Konečný odečet provedla až 18. 6. 2002, kdy se dozvěděla o úmrtí odběratelky a kdy jí teprve bylo zpřístupněno měřící zařízení (nacházející se uvnitř domu). Cena odebrané elektřiny za období od 14. 5. 2000 do 18. 6. 2002 byla vyúčtována fakturou ze dne 1. 7. 2002, přičemž za období od 14. 5. 2000 do 21. 10. 2001 byla odebrána elektřina v ceně 155.045,93 Kč. Právní předchůdkyně žalované za toto období uhradila na zálohách 2.650,- Kč. Odvolací soud v souladu s výše zmíněnou judikaturou dovodil, že právo žalobkyně na plnění se promlčuje v obecné tříleté promlčecí době podle , , v platném znění - dále jen „obč. zák.“, a začátek běhu promlčecí doby spojil s okamžikem smrti odběratelky, tedy se dnem 21. 10. 2001, kdy zanikl smluvní vztah mezi dodavatelkou a odběratelkou. Protože doba plnění práva na úhradu ceny dodané elektřiny vyúčtované v souvislosti s ukončením odběru není stanovena, dopadá na promlčení tohoto práva obč. zák. a splatnost ceny za odběr elektřiny nastává následující den po dni, kdy nejdříve mohl věřitel dlužníka požádat o plnění. Protože předpokladem výzvy k plnění je vznik práva na plnění, mohla původní žalobkyně (objektivně vzato) vyvolat splatnost pohledávky následující den po zániku smluvního vztahu smrtí odběratelky, tedy dne 22. 10. 2001, a tímto dnem začala běžet obecná tříletá promlčecí doba. Okolnost, zda se věřitel o vzniku svého práva dozvěděl či nikoli, je přitom pro počátek běhu obecné promlčecí doby irelevantní (nejde o subjektivní promlčecí dobu podle a obč. zák., u níž je právně významná vědomost oprávněného subjektu). Závěr odvolacího soudu, že se právo žalobkyně na úhradu ceny za dodanou elektřinu vyúčtované v souvislosti s ukončením odběru nepromlčelo, obstojí. Námitka žalované, že odvolací soud počátek běhu promlčecí doby mylně dovodil z okamžiku smrti odběratelky, jelikož změna dlužníka nemá vliv na běh promlčecích lhůt ( obč. zák.), a že původní žalobkyně měla uplatnit svůj nárok vždy po skončení účetního období, se nemůže prosadit; odvolací soud závěr, že změna v osobě dlužníka měla vliv na běh promlčecí doby, neučinil. Okamžik smrti odběratelky považoval za rozhodující v tom směru, že tímto dnem zanikl smluvní vztah a od tohoto okamžiku mohla původní žalobkyně poprvé uplatnit svůj nárok. Prosadit se nemůže ani názor, že původní žalobkyně mohla své právo uplatnit vždy následujícího dne po skončení jednotlivých účtovacích období uvedených ve faktuře ze dne 1. 7. 2002, neboť se jedná o rozúčtování regulované ceny elektřiny v souvislosti se změnami její sazby.

Z uvedených důvodů dovolací soud dovolání odmítl ( věta první a ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za stavu, kdy žalobkyni v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalované právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. prosince 2011

JUDr. Blanka Moudrá, v. r.

předsedkyně senátu