Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2184/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobců a) Z. P., zastoupeného JUDr. Milanem Ostřížkem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Stodolní 26, a b) J. H., zastoupené Mgr. Janou Hamplovou, advokátkou se sídlem v Mohelnici, Olomoucká 36, proti žalovaným 1) Statutárnímu městu Opava, se sídlem v Opavě, Horní náměstí 382/69, a 2) Módě Nicole, s. r. o., se sídlem v Opavě 5, Holasická 1154/2, zastoupené JUDr. Luborem Bernatíkem, advokátem Advokátní kanceláře Jirousek, Skalník, Bernatík & partneři, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Preslova 9, o určení neplatnosti kupní smlouvy, o určení vlastnictví k nemovitostem, in eventum o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání všech účastníků proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. ledna 2010, č.j. -138, takto:

I. Dovolání účastníků se odmítají.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Okresní soud v Opavě (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. července 2009, č.j. -62, určil, že kupní smlouva uzavřená dne 21. listopadu 2008 mezi žalovanými 1) a 2), jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k označeným nemovitostem, je neplatná (výrok I.), dále zamítl žalobu o určení, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky označených nemovitostí, eventuálně aby žalovanému 1) byla uložena povinnost do deseti dnů od právní moci rozsudku uzavřít s žalobci kupní smlouvu specifikovaného obsahu (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

Krajský soud v Ostravě (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. ledna 2010, č.j. -138, rozsudek soudu prvního stupně podle potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti meritornímu výroku rozsudku odvolacího soudu podali všichni účastníci včasná dovolání (žalobci do té jeho části, jíž byl v meritu věci potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku II., a žalovaní zase do jeho zbylé části potvrzující rozsudečný výrok I.), která však nejsou přípustná ve smyslu , ani podle písm. b) , a nebyla shledána přípustnými ani podle téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně zaujímá právní názor, že přípustnost tzv. nenárokového dovolání [ ] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným [k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. , jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, a dále publikované (s citovanou právní větou) v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. 5042].

Dovolatelé ve svých dovoláních sice formulovali právní otázky, jež byly řešeny odvolacím soudem, avšak těmto otázkám nelze přiznat charakter zásadního právního významu. Je tomu tak z toho důvodu, že odvolací soud v napadeném rozsudku při právním posouzení skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, a jímž je dovolací soud při posuzování přípustnosti dovolání vázán (srov. ), řešil právní otázky, které v rozhodování dovolacího soudu či dokonce Ústavního soudu byly již vyřešeny a od jejichž řešení nemá Nejvyšší soud důvod se odchylovat (k otázce, zda záměr obce lze považovat za právní úkon – srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. září 1999, sp. zn. , in ASPI, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2004, sp. zn. ; k otázce nerespektování záměru i z hlediska podmínek pro převod obecního majetku v něm uvedených – srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2008, sp. zn. , nebo ze dne 26. ledna 2011, sp. zn. ; k otázce aktivní legitimace a k naléhavému právnímu zájmu na podání určovací žaloby – srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2010, sp. zn. , ze dne 25. února 2009, sp. zn. , ze dne 31.5.2011, sp. zn. , vše in www.nsoud.cz).

Z vyloženého je zřejmé, že ač odvolací soud v odůvodnění písemného vyhotovení svého rozsudku necituje relevantní judikaturu Nejvyššího soudu případně Ústavního soudu [což obecně není ani jeho povinností, pokud to nepovažuje za nezbytné, případně pokud nereaguje na argumentaci účastníka (ne)důvodně odkazujícího na přísl. judikaturu], přesto z této konstantní judikatury důsledně vychází, takže ve výsledku při právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci nelze z jeho strany zaregistrovat (žádné) odchýlení se od dosavadní judikatury dovolacího soudu, jež by řešením předmětných (v dovoláních účastníků zformulovaných) právní otázek činilo napadené rozhodnutí zásadního významu ve smyslu , 3 a zakládalo by tak přípustnost dovolání.

Pokud v dovoláních byly uplatněny okolnosti podřaditelné pod dovolací důvod ve smyslu , nebylo možno k nim při posuzování přípustnosti dovolání přihlédnout ( ).

Protože podaná dovolání směřují proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolacímu soudu nezbylo než je podle věty první a odmítnout.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věty první, a odst. odst. 1 písm. c) (per analogiam), neboť důvody pro aplikaci v daném případě splněny nebyly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně 13. prosince 2011

JUDr. Pavel V r c h a, v. r.

předseda senátu