Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1486/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobců a/H. V., a b/M. M., obou zastoupených Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou se sídlem v Chýni-Hostivicích, Západní 449, proti žalované obchodní společnosti BAUER MEDIA, v.o.s., IČO 49709968, se sídlem v Praze 5, V. Huga č. 6, zastoupené JUDr. Martinem Šebkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Moravská č. 52, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. října 2009, č.j. -47, takto:

I. Dovolání žalobců se odmítá.

Stručné odůvodnění( ):

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2009, č. j. -33, byla výrokem I. zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna uveřejnit v týdeníku Pestrý svět omluvu ve znění:

Dne 13. listopadu 2008 jsme v týdeníku Pestrý svět uveřejnili článek pod názvem „H. V. M.

M. Nekalé praktiky“, v němž jsme oba nepřímo obvinili z toho, že kniha Golden Kids 40 let s legendou je napsána na jejich objednávku, a dále jsme je obvinili z toho, že prodejem této knihy se obohacují na úkor zbylých dvou členů Golden Kids. Tato tvrzení byla a jsou zcela nepravdivá, což jsme v době vydání článku věděli. Neoprávněně jsme zasáhli do osobnostních práv paní H. V. a pana M. M., a za tento zásah se jim omlouváme. Bauer Media, v.o.s.

Výrokem II. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Výrok ve věci samé soud prvního stupně odůvodnil soud prvního stupně závěrem, že žalobci žádají omluvu, která svým obsahem neodpovídá tvrzením uvedeným v předmětném článku, kterými mělo být zasaženo do osobnostních práv žalobců. Omluva je nepřiléhavá a tudíž nepřiměřená a nemohla tak být žalobcům ve smyslu ustanovení (dále jen „obč. zák.“) jako zadostiučinění přiznána.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. října 2009, č.j. -47, rozsudek soudu prvního stupně k odvolání žalobců potvrdil. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že obsahem dotčeného článku nebylo zasaženo do osobnostních práv žádného ze žalobců, takže nebyly splněny předpoklady občanskoprávních sankcí podle § 13 odst. 1 obč. zák.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dne 15. února 2010 včasné dovolání. Jeho přípustnost odvozují z ustanovení (dále jen „ “) a uplatňují dovolací důvody podle ustanovení a odst. 3 , neboť mají za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a současně vychází ze skutkových zjištění, které nemají podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování. Nesouhlasí s tím, že by soud prvního stupně dospěl ke správným skutkovým zjištěním – zejména se neztotožňují s tím, že by článek neobsahoval nepřímé obvinění žalobců z toho, že kniha je psána na jejich objednávku. Bylo pak nutno provést nikoliv jazykový výklad obsahu článku, ale výklad logický. Dovolatelé navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Přípustnost dovolání ve smyslu je zásadně spjata toliko s dovolacím důvodem ve smyslu (nesprávné právní posouzení věci). Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Z obsahu dovolání se však nepodává, že by dovolatelé namítali použití nesprávného právního předpisu nebo konkrétní nesprávnou aplikaci správné normy, přičemž ani dovolací soud takové pochybení odvolacího soudu nezjistil. Těžiště dovolání pak spočívá na uplatněném dovolacím důvodu podle ustanovení , k němuž však nemohlo být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Nejvyšší soud proto dovolání žalobců, aniž nařizoval jednání ( věta první ), odmítl [ , ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a 146 odst. 3 , když v dovolacím řízení žalované náklady nevznikly, zatímco žalobci nemají na jejich náhradu nárok.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 23. listopadu 2011

JUDr. Pavel P a v l í k, v. r. předseda senátu