Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1754/2011

33

Cdo 1754/2011

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Správy služeb hlavního města Prahy příspěvkové organizace se sídlem v Praze 8, Kundratka 1951/19,identifikační číslo 70889660, zastoupené JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 10, Dykova 17, proti žalovanému J. T., zastoupenému JUDr. Koljou Kubíčkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Urbánkova 3360/47, o zaplacení 114.850,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2010, č. j. -104, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha - východ rozsudkem ze dne 30. března 2010, č. j. -57, ve znění opravného usnesení ze dne 18. května 2010, č. j. -68, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 114.850,- Kč spolu s blíže specifikovaným příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. listopadu 2010, č. j. -104, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Oba soudy vycházely ze zjištění, že městská část Praha 3 jako silniční správní úřad vydala dne 5. 4. 2006 rozhodnutí č. j. ÚMČ P3 030082/2006 o povolení k označení místních komunikací, na kterých je z důvodu veřejného zájmu dočasně zakázáno stání silničních vozidel za účelem provedení komplexní údržby komunikací v termínu od 20. 4. 2006 do 12. 10. 2006. Dne 22. 9. 2006 bylo na odstavné parkoviště určené ke střežení odtažených automobilů odtaženo vozidlo žalovaného tovární značky Škoda Felicia, reg. zn. -66; o odtahu byl sepsán protokol č. 087129. Cena tohoto odtahu byla stanovena podle nařízení hlavního města Prahy č. 13/2001 částkou 1.300,- Kč, dále bylo účtováno parkovné za první den ve výši 150,- Kč a za další dny ve výši 200,- Kč denně. Zmíněné motorové vozidlo se dne 22. 9. 2006 nacházelo na místní komunikaci na N. J. z L. přesto, že byla tato komunikace ve lhůtě stanoveném příslušným právním předpisem označena příslušnou přenosnou dopravní značkou obsahující datum a hodinu dočasného omezení (dne 22. 9. 2006 od 7:00 do 14:00). Oba soudy na základě těchto zjištění dospěly k závěru, že byly naplněny všechny podmínky uvedené v a odst. 6 , o pozemních komunikacích, opravňující žalobkyni k odtažení vozidla žalovaného. Uzavřely, že žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení žalované částky.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Vytýká odvolacímu soudu, že vyřešil právní otázku dočasného odstranění vozidla rozdílně, než bylo v typově obdobném případě judikováno dne 12. 9. 2010 Nejvyšším soudem ve věci sp. zn. . Navíc prosazuje názor, že požadavek žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně navrhla dovolání žalobce odmítnout, neboť má za to, že není zásadně právně významné. Obsáhle přitom polemizuje se závěry vyjádřenými v dovolání zmiňovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v k tomu oprávněným subjektem řádně zastoupeným advokátem ( , 4 ), se zabýval nejdříve přípustností tohoto dovolání. Dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí, jímž byl ve věci samé potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, má po právní stránce zásadní význam, neboť dovoláním zpochybněná otázka dočasného odstranění vozidla v režimu ustanovení a 6 , o pozemních komunikacích, v něm byla vyřešena v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Dovolání je proto podle přípustné.

V rozsudku ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. , Nejvyšší soud v typově obdobném případě uzavřel, že je-li vlastníkem místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice v souladu s ustanovením a 6 , o pozemních komunikacích, odstraněno silniční vozidlo na náklady jeho provozovatele, je vlastník místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice (nepřevzal-li poté vozidlo jeho provozovatel) po odpadnutí důvodu veřejného zájmu, pro který byla místní komunikace nebo průjezdní úsek silnice označena dočasně dopravní značkou zákazu státní silničních vozidel, povinen vrátit odtažené vozidlo zpět na místo, odkud bylo odtaženo. Neučiní-li tak, nejenže nepřípustně zasahuje do vlastnických práv majitele vozidla, ale zbytečně vytváří náklady spojené s parkováním vozidla na střeženém parkovišti, které nemohou být přičítány k tíži majitele (provozovatele) vozidla. Výše formulované závěry obstály i v rovině ústavněprávní (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. ). Od vysloveného závěru nemá dovolací soud důvod se odchylovat ani v posuzované věci.

Lze uzavřít, že právní posouzení věci odvolacím soudem ve světle závěrů, které Nejvyšší soud přijal ve svém shora citovaném rozhodnutí, neobstojí; dovolací soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil, a jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil rovněž tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( část věty za středníkem, odst. 3 věta druhá )

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 14. prosince 2011

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.předsedkyně senátu